Alena Břízová (1932 – 1988)

Přidal: Přemek |

Leden 8, 2009

16. 4. 1932 Praha – 14. 8. 1988 Praha

Redaktorka, dramaturgyně.

V letech 1946-1950 studovala gymnázium v Praze, poté obor knihovnictví na Filozofické fakultě UK. V roce 1952 nastoupila do Čs. rozhlasu jako referentka školského rozhlasu. V rámci tohoto úvazku v HRDM zpočátku připravovala a redigovala vysílání pro školy a méně náročné programové řady, jakými byly knihovničky pro děti a pohádkové četby pro jeden hlas, později – od r. 1954 – již redigovala i dramatizované pohádky. Připravovala pohádky pro nedělní vysílání, věnovala se cyklům četeb z oblasti dětské literatury; převážně šlo o četby z děl nově publikovaných, v mnoha případech také z rukopisů. Nezůstávala však jen za redakčním stolem, působivost rozhlasových pořadů si ověřovala přímým kontaktem s dětskými posluchači na nejrůznějších besedách. Od r. 1965 se stala dramaturgyní a svoji redakční činnost rozšířila na oblast dramatických a populárně naučných programů určených dětem a mládeži. Současně působila jako autorka úprav a dramatizací pro dospělé posluchače. Do funkce dramaturgyně rozhlasových her HRLDV přešla v roce 1970.

Zaměřovala se především na díla klasická, vedle toho rozšiřovala obzor dětských posluchačů o pohádkové příběhy exotického původu (cyklus afrických pohádek, pohádky z pravěku aj.). V její autorské tvorbě pro dospělé byly zastoupeny jak tituly z domácí tvorby (J. Ryska, A. M. Tilschová), tak díla světové literatury i dramatiky – J. Anouilh, E. Radzinskij, K. Paustovskij, G. Simenon, zvláštní pozornost pak věnovala autorům německé jazykové oblasti.

Mezi tituly, které v průběhu svého působení připravila, nenalezneme žádný zřetelně politicky angažovaný text, který by mohl vzbudit averzi normalizační garnitury, jež zahájila od konce 60. let v rozhlase čistky, a nijak výrazně se neangažovala ani svými občanskými postoji. Přesto však byla v roce 1975 z rozhlasu vyhozena. Předcházely tomu zaměstnanecké a stranické prověrky. Během nich Břízová, na rozdíl od mnoha svých kolegů, kteří si posypali hlavu popelem a odvolali své postoje, jež projevili v roce 1968, prokázala velkou míru odvahy a zásadovosti a z KSČ sama na protest proti tomu, co se v oné době dělo, vystoupila. Tato skutečnost spolu s faktem, že se stala manželkou F. Pavlíčka, způsobila, že jí byla k 30. listopadu 1974 dána výpověď s odůvodněním, že „nesplňuje politické předpoklady pro práci v Čs. rozhlase“. V jejím posudku bylo uvedeno, že „vystoupila z KSČ způsobem, který nelze chápat jinak než jako projev negativního stanoviska k politice nového vedení strany“. Břízová tuto výpověď odmítla akceptovat a podala na rozhlas žalobu. V průběhu soudu se však obě strany dohodly na kompromisu. A. Břízová žalobu stáhla, rozhlas se zavázal zaplatit jí ušlou mzdu od prosince 1974 do června 1975 a její pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 30. června 1975. Po odchodu z rozhlasu pracovala čtyři roky jako statistik ve SBČS, v období 1977-1988 v Okresním podniku Úvaly jako domácí dělnice. S rozhlasem přerušila téměř veškeré kontakty. Teprve později z různých pramenů vyšlo najevo, že s rozhlasem tu a tam přesto autorsky spolupracovala – byť inkognito. Například pod jménem Marie Krausová napsala několik dílů seriálu Jak se máte, Vondrovi?.

V té době také připravila pro samizdatovou edici Petlice vydání Seifertovy sbírky Deštník z Piccadilly. Bez jakékoli okázalosti se svou prací a osudem zařadila mezi nenápadné, avšak neobyčejně poctivé a pracovité redaktory, pro něž události na přelomu 60. a 70. let znamenaly tragický zásah do celého života.

Z další tvorby: Pro děti: J. Š. Kubín Ej, hej, Mikulo! (1953), ruská lidová pohádka Finist – jasný sokol (1956), lotyšská lidová pohádka Statečný voják (1958), pohádka z Ugandy O králi, který nechtěl daně, z Toga Kouzelný kyj z baobabu (obě 1959), Eva Jílková O oslu a pampelišce (1962), pohádky z pravěku Goí a mamut, Jak šel Peppi do světa – podle I. Calvina (obě 1965), Princezna na vdávání (1965, podle A. A. Milneho), pohádka H. Ch. Andersena Slavík (1968) Pro dospělé: E. Radzinskij Čtyřicet osm minut o lásce (1966), D. Campton Bratříček – sestřička (1967), G. Simenon Maigret a stará dáma, J. Ryska Šerif (obě 1970), A. M. Tilschová Haldy (1972), K. Paustovskij Opálová oblaka, J. Anouilh Skřivánek (obě 1973)