Kniha pěti kruhů a Kniha rodinných tradic válečného umění (2019)
Mijamoto Musaši, Jagjú Munenori. Audiokniha. Nejdůležitější texty o konfliktních situacích a strategii.
Čte Jan Hyhlík.
Natočeno 2019. Vydal ProgresGuru, únor 2019 (1 CD MP3).
Pozn.: Proč jsou Japonci tak dobří a vytrvalí v tom, co dělají.
Japonský výraz šin-ken znamená „skutečný meč“, ale nyní se častěji používá v přeneseném smyslu. Dělat něco se skutečným mečem, znamená v běžné mluvě, dělat to s naprostou vážností. Přístup odpovídající skutečnému meči znamená bezvýhradné odhodlání. Šin-ken šó-bu, doslova souboj se skutečnými meči, znamená něco, co má závažnost otázky života a smrti.
Tento krátký výlet do lingvistiky naznačuje velmi dobrý důvod, proč jsou Japonci tak dobří a vytrvalí ve své schopnosti přežít a přizpůsobit se podmínkám. Po staletích života v kultuře ovládané samurajskými válečníky jsou Japonci s to nahlížet všechno jako otázku života a smrti. Tato audiokniha pojednává o tom, jak to dělají.
Nejdůležitější texty o konfliktních situacích a strategii
Kniha pěti kruhů a Kniha rodinných tradic válečného umění patří k těm nejdůležitějším textům o konfliktních situacích a strategii, které vycházejí z japonské válečnické kultury. Tyto knihy, které od samého začátku nebyly určeny jen pro vojáky, byly psány s tím, aby symbolizovaly procesy boje o vládu a moc ve všech životních situacích.
Knihu pěti kruhů napsal roku 1643 Mijamoto Musaši, neporažený bojovník, samuraj bez pána a nezávislý učitel. Knihu rodinných tradic válečného umění napsal roku 1632 Jagjú Munenori, vítězný válečník, šógunův učitel a náčelník tajné služby.
Oba autoři byli profesionální bojovníci vycházející z tradice bojové kultury, která posléze ovládla celé japonské státní zřízení i společnost jako takovou. Jejich spisy se týkají nejen členů vládnoucí vojenské kasty, ale také vůdčích činitelů jiných profesí, a dokonce i jednotlivců, kteří se ve svém zvoleném oboru snaží dosáhnout mistrovství.
Jisté technické i filozofické rozdíly mezi oběma knihami tak pramení právě z toho, že Mijamoto Musaši byl nezávislý samuraj, který svou kariéru vybudoval jako bojovník a samostatný učitel bojových umění, kdežto Jagjú Munenori byl uznávaným válečným veteránem a služebníkem ústřední vojenské vlády.
Seznam kapitol
00 Předmluva 01 Úvod 02 KNIHA PĚTI KRUHŮ 03 SVITEK ZEMĚ 04 Věda o bojových uměních 05 O poznání základu slov bojová umění 06 SVITEK VODY 07 Pět druhů střehu 08 Údery a zásahy 09 SVITEK OHNĚ 10 Znát stav věcí 11 Tři podoby křiku 12 SVITEK VĚTRU 13 Početné údery mečem v jiných školách 14 Využití rychlosti v jiných školách 15 SVITEK PRÁZDNOTY 16 KNIHA RODINNÝCH TRADIC VALEČNÉHO UMĚNÍ – Smrtící meč 17 Velké učení 18 Rozpoložení a vůle 19 Co je třeba vědět, stojíš-li před agresivním protivníkem 20 Naslouchání zvuku větru a vody 21 Normální mysl 22 OŽIVUJÍCÍ MEČ – Zjišťování schopností a úmyslů 23 Mlčící meč 24 Mysl je jako měsíc na vodě, tělo je jako odraz v zrcadle 25 Smysl naprostého zbavení, prázdna a odhalení mysli 26 Pravá a nepravá mysl 27 ŽÁDNÝ MEČ 28 Velký potenciál a velká funkce 29 Mysl a předměty 30 Poznámky
Lit.: Tománková, Alena: Co se můžeme od starých samurajů naučit dnes? In web Naposlech.cz, 29. 3. 2019 (recenze). – Cit.: Přestože lze zvukovou Knihu pěti kruhů Mijamota Musašiho, samuraje bez pána, a Knihu rodinných tradic válečného umění od Jagjú Munenoriho, šógunova učitele, pořídit a poslouchat samostatně, rozhodli se ProgesGuru spojit moudrost dvou japonských škol bojového umění sedmnáctého století i do souborného vydání. Právě stojí-li společně, lze možné je lépe srovnat, což může přinést pro Evropana nový a nečekaný pohled na toto významné období japonských dějin.
Obě knihy předčítá Jan Hyhlík, zkušený herec, hlasatel a dabér s velmi příjemnou a dalo by se říct přátelskou barvou hlasu. Tempo, jež zpočátku nasazuje, dává tušit, že oběma díly spíše proplujeme než proletíme. Vydavatel na začátku zcela vhodně a účelně ponechal předmluvu anglického vydání, která nás uvádí do historických souvislostí. Netrpělivý posluchač by sice mohl přemýšlet o zrychleném přehrávání, v tomto případě však není radno takto předbíhat. Následující pasáže totiž vyžadují jeho plné nasazení a je to právě Hyhlíkovo spíše pomalejší tempo, díky kterému je možné vše zvládnout sledovat.
Vlivem této spíše kontemplativní, nebo lépe řečeno výukové rychlosti přednesu, však nastává jistý ne zcela příjemný efekt – totiž že ani tento zkušený vypravěč nezvládá přečíst dlouhé věty, jakými se japonština pyšní, jako jeden celek. Často je tedy, zřejmě kvůli nutnosti nádechu, dělí v naprosto nevhodných okamžicích. Posluchač je proto vedle přemýšlení o samotném obsahu nucen dumat také o tom, které části věty vlastně patří k sobě. Relativně dlouhé odmlky někdy nastávají i před japonskými jmény a výrazy. Ty mají v mnoha případech špatný přízvuk, což je ale ta nejmenší věc, která uchu běžného posluchače nepolíbeného japonskou kulturou požitek opravdu nezmenší.
Audiokniha kromě úvodní a závěrečné znělky neobsahuje žádné zvukové efekty, což sice nikterak nesráží její kvalitu, ale drobný trylek zahraný na tradiční bambusovou flétnu šakuhači by mezi jednotlivými svitky a oběma knihami mohl umocnit atmosféru dávného Japonska – vždyť i sami samurajové vedle dlouhého a krátkého meče, katany a wakizaši, u sebe někdy šakuhači nosívali.
Ani jedna z knih, byť popisují bojová umění, nebyla primárně napsána pouze pro potřeby studentů bojových škol. Mnoho zásad lze v přeneseném smyslu využít i dnes, například při vyjednávání nebo snaze stát se mistrem jakéhokoli oboru. Také se z nich lze dozvědět mnohé o japonské nátuře. Právě titul sdružující obě audioknihy je v současné době zároveň nejsnazším způsobem, jak se k prastaré moudrosti obou dávných mistrů v českém překladu dostat.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku