Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Legendární plzeňský seriál MAY DAY opět kompletní!
Přemysl Hnilička
(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 35/2020)
Vypadá to jako běžný pracovní den v letecké společnosti Trans United. Na startu je připraven supermoderní nadzvukový letoun Straton – 797 a mezi cestujícími sedí také sportovní pilot dvoumístných letadel John Berry. Ani on, ani posádka letadla ještě netuší, že se plánovaný let zanedlouho změní v tragédii. Dopravní letadlo se totiž připlete ke cvičnému vojenskému cíli a nová americká tajná zbraň – raketa Phoenix C7 – zamíří neomylně do pláště letounu plného civilistů. Následná dekomprese způsobí, že naprostá většina ze tří stovek pasažérů a posádky ztratí schopnost logického uvažování. Jediný, kdo může letadlo zachránit, je pilot Berry. To by proti němu ale nesměli stát nejen okolnosti, ale také skrytí nepřátelé na zemi: příslušníci armády a letecké společnosti, zástupce pojišťovny, ti všichni by nejraději viděli letadlo i s osazenstvem na dně moře…
Tak začíná román Thomase H. Blocka May Day. Protože se autorovi povedlo nejen získat čtenáře thrillerovým dějem, ale také obvinit “bezohledný militarismus americké armády”, dosáhla jeho kniha v Československu vysokého nákladu. Navíc se v roce 1984 dočkala desetidílné rozhlasové dramatizace. Bylo to nedlouho po Horčičkově realizaci napínavého Haileyho hitu Let do nebezpečí, a tak se režisér Miroslav Buriánek z plzeňského studia musel smířit s tím, že jeho seriál bude s Horčičkovým srovnáván.
Oba nastudovali letecké thrillery ve stereo úpravě, Buriánek v May Day vyhradil jeden kanál jen pro vypravěče, který měl u něj oproti Letu do nebezpečí velmi významnou pozici, takže seriál působí spíše jako dramatizovaná četba. Buriánek s takto postaveným scénářem pracuje velmi působivě: nechává na vypravěči (Jiří Samek) většinu popisu, aniž jej nějak výrazněji zvukově ilustruje, aby pak náhle nechal propuknout silnou akustickou akci (výkřiky a mumlání zešílevších pasažérů na palubě, řev motorů). V desetidílné inscenaci účinkovala většina členů plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla (Jiří Miegl, Pavel Pavlovský, Miroslav Popek, Marta Šolcová, Lucie Žulová, Václav Neužil st., Zdeněk Mahdal, René Přibil, Josef Nechutný, Markéta Langmajerová, Jan Gross, Milan Rybák, Miloslav Včala, Miroslav Rataj, Ilona Vaňková a další), v hlavní roli Johna Berryho hostoval Luděk Munzar, který v Horčičkově Letu do nebezpečí ztvárnil kapitána Pavla Treleavena.
Plzeňská inscenace měla premiéru začátkem roku 1986 na Vltavě v cyklu 3×60, a to stereo a dosáhla i několika repríz (například v pořadu Dveře dokořán). Později však došlo k poškození zvukového záznamu. Zásadnímu a nenávratnému. Nenávratnému?
Podle legendy potřebovali reportéři Československého rozhlasu v Plzni volný magnetofonový pás a omylem sáhli po pásech s nahrávkami seriálu May Day. Původní legenda hovořila o nenávratné ztrátě poloviny dílů, jeden z fanoušků stránky Panáček v říši mluveného slova však podnikl hlubší průzkum přímo v plzeňském rozhlasovém archívu a zjistil, že ve skutečnosti chybí jen poslední, desátý díl seriálu. Sám režisér tuto situaci smutně okomentoval: “May Day bez desátého, posledního dílu je nevysílatelný, odepsaný, zmařený.” Tím ovšem na deset let vývoj okolo seriálu ustal…
Až letos se na panáčkovskou výzvu Hledáme ztracené rozhlasové hry ozval soukromý audiofil Jiří Kosař, který si v osmdesátých letech celý seriál natočil. Právě díky němu se podařilo seriál zkompletovat téměř beze zbytku: u desátého dílu chybí jen část úvodní znělky a hlasatelský souhrn minulého děje. Buriánkův May Day se tak po více než třiceti letech vrací do archívu kompletní. Zůstává otázkou, zda se mu podaří vrátit se i do éteru. Technicky i herecky je to rozhodně pozoruhodný opus. Uvidíme, zda jej nebude příliš diskreditovat politická linka děje a formulace typu “služebníci dolaru”…
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Zdravím. Tak táto hláška „služebníci dolaru“ ma fakt pobavila. V časoch, keď sme všetci služobníkmi peňazí a mnohí si to ani neuvedomujú. Nie je to prvý krát, kedy audiofilný nadšenec zachránil nahrávku, ktorou rozhlas už nedisponoval. To čo pán Jiří Kosař pre nás všetkých urobil by sa malo zlatom vyvážiť a to myslím doslova. Pevne verím, že Český Rozhlas v najbližšej dobe zaradí seriál do vysielania a neodloží nahrávku do archívu. Veď práve preto ľudia tu, na Panáčkovi, hľadajú stratené hovorené slovo, aby sa vrátilo do éteru a znovu ožilo a potešilo naše duše.