Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Milan Kundera rozhlasový, neznámý

Přidal: Premek |

Červenec 12, 2023

Přemysl Hnilička

Týdeník Rozhlas (červenec 2020)

Nekonečné a bouřlivé diskuse se vedou okolo knihy Jana Nováka Kundera: Český život a doba. Autor tohoto článku může konstatovat, že minimálně on je s knihou nadmíru spokojen, a to proto, že se autorovi podařilo vypátrat hned dvě rozhlasové hry, které pod cizím jménem napsal Milan Kundera.

Dnes slavný francouzský spisovatel neměl v polovině sedmdesátých let možnost publikovat pod svým vlastním jménem. Podařilo se mu však publikovat několik svých televizních scénářů pod cizím jménem. Tzv. pokrývače se mu podařilo získat i pro rozhlasové hry – stala se jím jeho známá Natálie Ivančová-Vadlejchová-Borodino. Celkem přes ni odevzdal rozhlasovému dramaturgovi a dramatikovi Jaromíru Ptáčkovi dvě hry, z toho jedna byla – pod jménem Saša Ivančová – prokazatelně realizována: jmenovala se Sbohem, má lásko a premiéru měla v červenci roku 1975.

Jejím hlavním hrdinou je Honza (Ladislav Potměšil), klacek v nejhorších letech, který se svým kamarádem Jirkou (Petr Oliva) zkouší skládat písničky a pokukuje po holkách. Zaujme ho také pihovatá prodavačka z obchodu vedeného jeho otcem (Jiří Pick). Bohužel o ní zjistí nepěkné věci: ve spolupráci se svou známou – barmankou (Marie Drahokoupilová) okrádá Honzova otce. Sám to popsal kamarádovi takto: „… taková krásná ženská. Nesla se jak filmová hvězda. (…) Dala do košíku pět flašek francouzskýho koňaku. (…) A platila deset kaček. Viděl jsem to úplně zblízka. Deset kaček. A to pihovatý děcko jí klidně dalo bloček.“

V rámci soukromého pátrání se Honza seznámí jak s prodavačkou, tak s barmankou – a drsnou pěstí jejího přítele vyhazovače. Ztlučeného hocha se ujme slečna pokladní a odvede ho k sobě domů. Stráví spolu noc a Honza se rozhodne ji zachránit. Řekne vše svému otci a nabídne mu přistižení obou žen přímo při činu. Klade si jedinou podmínku: že otec neudá slečnu pokladní. Otec, který už delší dobu věděl o nepochopitelně vzrůstajícím manku, pochopí synovy pohnutky a podmínku slíbí splnit. „Ty sis prostě usmyslil, že se mnou budeš jednat jako dospělý s dospělým. (…). Dobře. Máš na to právo,“ uzavírá otec diskusi i děj hry.

Čtyřicetiminutová hra nijak nevybočuje z dobového průměru. Je otázkou, nakolik mohl textu pomoci režisér Josef Červinka či hudební spolupráce Petra Kodla (hra obsahovala několik písní, včetně té titulní).