František Kožík (1909 – 1997)

Přidal: Přemek |

Červenec 18, 2006

16. 5.1909 Uherský Brod – 5.4.1997 Praha

Prozaik, autor životopisných románů z uměleckého prostředí, dramatik, básník, autor prací pro děti a rozhlasových her, operní a operetní textař, filmový a televizní dramaturg a scenárista.

Syn soudce. Jeho první žena Zdena Švabíková (1912-1994, sňatek 1938) byla herečkou, dcera Alena Kožíková (*1941) je teatroložkou, překladatelkou a divadelní dramaturgyní, druhá žena Olga Horáková (*1921) je redaktorkou.

Od 1913 žila rodina v Kroměříži. Zde F. K. navštěvoval cvičnou školu při učitelském ústavu (1915-19), poté šest tříd reálného gymnázia vychodil v Uherském Hradišti (1919-25), školu dokončil v Brně (maturita 1927) a tam pak navštěvoval zároveň právnickou fakultu a dramatickou konzervatoř (obor režie a dramaturgie), po jejich absolvování (1931) také filozofickou fakultu. Již za studií a pak jako soudní čekatel v Brně (1931-33) vypomáhal v divadle v menších i větších rolích, hrál v satirickém divadélku Akademická scéna, zúčastnil se založení divadelního odboru spolku Právník, byl členem voicebandu E. F. Buriana v době jeho působení v Brně. Byl členem esperantského souboru Trakt (spolu se Zd. Švábíkovou, K. Högerem, V. Lerausem, J. Kurandovou a.j.), který připravoval umělecké programy brněnského rozhlasu v mezinárodním jazyce esperanto vysílané pod názvem Verda Stacio (Zelená stanice). Pod pseudonymem Jiří Žalman skládal spolu s B. Poláchem (1899 až 1979) texty k operetám J. Weinbergera, J. Loukoty aj. Od 1933 působil v brněnském rozhlase jako hlasatel, reportér, autor pásem, dramatizací i jako původní dramatik (významná je hra Cristobal Colón).1941 byl K. přeložen do Prahy a pracoval tu jako rozhlasový dramaturg do 1951, pak jako umělecký vedoucí Estrádního jednatelství (1954-55) a jako dramaturg a scenárista Čs. filmu (1956-74); mezitím a potom byl spisovatelem z povolání. – První verše tiskl ve Studentském čas. 1926 a v brněnském Ruchu 1927, dále přispíval do Moravských novin, Cesty, Střediska, Indexu, Lidových novin, Národního osvobození aj. Kromě řady rozhlasových her vytvořil K. několik operních a operetních libret (většinou s B. Poláchem). – Pseudonymy a šifry: A. Adam J. Žalman, Karel Pokorný, Žalman, žlm.

V básnických sbírkách z 30. let se K. projevuje jako autor rychle reagující a lehce tvořící. Později se k veršům vracel už jen příležitostně. Veliký úspěch měl jeho román Největší z pierotů o francouzském herci pantomimy Deburauovi, který byl česko-francouzského původu. Tímto románem začíná dlouhá řada K. životopisných knih, některých beletrističtějších, jako např. Básník neumírá (o portugalském klasiku Camóesovi), Josef Mánes (samostatná verze pro mládež pod názvem Cestou lásky), Rytíř smutné postavy (o Cervantesovi), Pouta věrnosti (o malíři J. Čermákovi), jiných spíše věcně shrnujících životní osudy a dílo jako ve spisku o Komenském aj.). Žánrově odlišná je kniha o L. Janáčkovi Po zarostlém chodníčku. Široký obraz české kultury 19. stol. podávají dva díly kroniky s ústřední postavou malířky Z. Braunerové (Na křídle větrného mlýna a Neklidné babí léto). Do vzdálenější minulosti se vrací Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského. Rok českého divadla obohatila kniha o Ed. Vojanovi Fanfáry pro krále. Věnec vavřínový přiblížil čtenářům dr. Miroslava Tyrše nejen jako zakladatele tělocvičné organizace Sokol, ale i jako estetika a výtvarného kritika. Čas třešní vypráví o životě Paříže v době existence Pařížské komuny, o jejích příslušnících i odpůrcích a o jejím krvavém konci. Francie je také domovem rozporuplné postavy D. A. E. Sadeho v románu Černé slunce. K dvoustému výročí narození hudebního skladatele Franze Schuberta vychází román Nedokončená. Za trochu lásky … je devět medailonů žen, jejichž prostřednictvím se čtenář seznamuje s životem a dílem básníka Jaroslava Vrchlického. Název Vzpomínky nese kniha, v níž autor s velkou upřímností prochází celým svým životem, od mládí až do roku 1994, kdy se dožil 85 let.

Biografiemi vynikajících jedinců jsou i Kožíkovy knížky o sportovcích, z nichž mnohé věnoval mládeži. Zaujal ho zejména podíl sportu na utváření mravního charakteru (například ve čtyřech knihách o Emilu Zátopkovi) a krásných mezilidských vztahů. Mnoho pozornosti věnoval pochopení sportu jako řehole v novele Akrobatická řada, v románu Finále a Normální obraz srdce.

První sportovní román pro mládež vydal Kožík již v roce 1941. V padesátých letech se věnoval i tvorbě pro nejmenší děti, a to ve verších, pohádkách i divadelních hrách.

Některá Kožíkova díla vešla do čtenářského povědomí nejen jako četba, ale dala podnět k činnosti v určitém kraji. Pěkným příkladem je román Na dolinách svítá, který zdomácněl v lidových vrstvách, jejichž dobrovolnou prací došlo k znovuvybudování tvrze v Hluku na Slovácku.

Kožíkovo dílo čítá přes sto knih prózy, dramat a rozhlasových a televizních her. Ve svém celku šíří lásku ke kultuře v širokém smyslu toho slova – včetně kultury citové a mravní.

Rozhlasové hry:

Návrat (1930); Démon (1931, se Svatoplukem Ježkem), Se zavázanýma očina (1931), Odjezd (1932), Hlas ze tmy, Marcela (obě 1932, se Svatoplukem Ježkem), Na shledanou (1933), Král Paříže (1934), Švanda saxofonista (1934), Láska pro housle, cello a klavír (1934), Cristobal Colón (1934), Boj se smrtí (1935), Zrození opery (1937), První parta (1938, podle K. Čapka), Il divino Boemo (1938), Puškin (1938), Klapzubova jedenáctka (1938, podle E. Basse), Stříbrný vítr (1939, podle F. Šrámka), Ďábelská sonáta (1939), Křížová výprava dětí (1939), Než otevřete Dona Quijota (1947), Jaro národa (1948), Vánoční příběh (1948), Vlajka vítězů (1948?), Hra o ozvěně (1949), Něž smělo přijít jaro (1949), Kníže kacířů (1950), Vlak míru (1950), Pařížská komuna (1951), Mikoláš Aleš (1952), Vítězství na Vítkově (1953), V noci se probouzejí (1955), Mánesův orloj (1956), Hejtman Šarovec (1956), Možná, že ji potkáte (1964), Zahořanský hon (1969, podle A. Jiráska), Posel míru (1977), Poslyšte rozsudek (1977) aj.

Rozhlasová pásma:

Z města světla ku břehům mlhy, Sladká Francie, Pozdrav Francii, Korsika – ostrov Napoleonův, Cesty na měsíc, Je libo šálek čaje?, Je libo cigaretu?, Babí léto (vše bez vročení, třicátá léta).

Bibliografie

Trnitá souhvězdí (BB 1930); Jitřní lov (BB 1933); Nové srdce (P 1936); Tváří k západu (FF 1938); Na břehu noci (BB 1937); Láska a box (D 1937, pseud. Jiří Žalman, s B. Poláchem, i prem.); Sejdeme se? (R 1938); Cesta k lidem (BB 1938); Francie (BB 1938); Největší z pierotů (R 1939); Rozhlasové umění (E 1940); Shakespeare (D 1940, i prem.); Básník neumírá (R 1940, přeprac.1971); Don Quijote přichází (D 1941, prem.1948); Vlajka vítězů (R pro ml.,1941, přeprac. 1969); Hledám Marii Romanovou (P 1941); Prstýnek z vlasů (R pro ml., 1941, přeprac.1969); Doby krásy (BB 1942); Lásky odcházejí (R 1943); Pírinka (R pro ml.,1943); Meluzína (D 1943, i prem.); Proč pláče Meluzína (pohádka,1943); Blázny živí bůh (R 1943, zdramat. pod názvem Sabina, 1975); Svatá holčička (P pro ml., 1943); Komediant (D 1944, prem.1943); Francesca (B1945); Cervantes, tvůrce Dona Quijota (studie,1947); Na dolinách svítá (R 1947 pod názvem Hejtman Šarovec jako rozhlasová hra,1950, pod týmž názvem opera, 1953, činohra, 1954, od 9. vyd., 1971, přejmenován takto i R); Tajná láska (BB 1947); Přátelství (D 1948, prem. 1943); Červánky mezi dětmi (P pro ml.,1948); Vítězství vůle (P 1949); Vítěz maratónský (P 1952); Aleje míru (P pro ml., 1953); Tři zlí kmotři (D pro ml., 1953, prem. 1952); Synové hor (P 1954, přeprac. 1968, zfilm.); Zahořanský hon (rozhl. D, hudební D,1954, Dilia, prem.1950); E. Zátopek ve fotografii (životopis, 1955); Jak mráz čaroval (D pro ml., 1955, prem. 1953, 1960 pod názvem Pohádka o sněhu); E. Zátopek vypravuje (P pro ml., 1955); Josef Mánes (R 1955, přeprac. 1966); Polka vítězí! (libreto operety, 1955, Dilia); Statečná Andula (D pro ml., 1958, Dilia, i prem.); Pohádky vánočního zvonku (1957); Na shledanou, Emile! (P pro ml.,1957); Zelená princezna (D pro ml.,1957, Dilia, prem. 1960); Vánoční verše (BB 1957); Deburau (D 1957, i prem.); Statečný Honza (D pro ml.,1958, prem.1956 2. vyd.1959 Dilia, pod názvem Český Honza); Bolestný a hrdinský život J. A. Komenského (životopis, 1958, přeprac. 1970 pod názvem Světlo v temnotách); Cestou lásky (R pro ml.,1958, přeprac. 1971); Rytíř smutné postavy (R 1958); Jezerní růže (P 1959); Cesty žen (D 1959, Dilia i pem.); Až přijdete do Telče (průvodce, 1959); Zákon věrných strážců (R pro ml., 1961, přeprac. 1964); Město šťastných lásek (D 1963, Dilia, i prem., přeprac. jako R, 1974); Krumlovská romance (D 1963, Dilia, i prem.); Finále (R pro ml., 1964); Kryštof Harant (životopis, 1964); Cirkus U tří slunečnic (P pro ml., 1965, přeprac. 1975, zfilm. jako Šest medvědů s Cibulkou); Akrobatická řada (P 1966); Třetí noc (P 1967); Neviditelný (R pro ml., 1967); Po zarostlém chodníčku (životopis L. Janáčka, 1967); J. A. Komenský – muž touhy (studie, 1969); Třikrát se ohlédni (PP 1970); Balada o Tristanovi a Isoldě (D 1970 Dilia. prem.1968); Pouta věrnosti (R 1971); Čarovný prsten (BB a PP pro ml., 1971); Sníh padá na Hradiště (vzpomínky, 1971); Stezka věrnosti (BB 1972); Noci na Zvíkově (D 1973, Dilia, prem. 1976); Anjel mieru (D 1973, slovensky); Bretaň – dcera oceánu (FF 1973); Než se zvedla opona (D 1974, Dilia, prem. 1975); Miláček národa (R pro ml., 1975); Normální obraz srdce (R 1976); Kouzelník z vily pod lipami (životopis F. Veselého,1976); Na křídle větrného mlýna (R 1977, 1. díl cyklu); Neklidné babí léto (R 1979, 2. díl cyklu); Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského (1981); Fanfáry pro krále (1983); Věnec vavřínový (1987); Černé slunce (1992); Čas třešní (1992); Jsem vánočnímu stromu podoben (1993); Vzpomínky (1994); Básně (1994); Nedokončená (1996); Za trochu lásky … (1997).

Provedené hry:

Pět procent života (1935, s B. Poláchem); Neznámý vojín žije (1937, s B. Poláchem); Barborka (1945); Kateřina z Poděbrad (1946).

Operní libreta:

Meluzína (1950, hudba J. Zelinka); Pohádka máje (1950, hudba J. Kvapil); Hejtman Šarovec (1953, hudba K. Horký); Polka vítězí! (1955, hudna J. Křička); Komediant (1957, hudba J. Kalaš).

Operety (pod pseudonymem J. Žalman, s B. Poláchem):

Modré miliony (1933, hudba F. Lukas); Na růžích ustláno (1934); Usmívejte se (1935, hudba V. Tanský); Apropó, co dělá Andula? (1935, hudba J. Weinberger); Přijde jaro, přijde (1936, hudba I. Jakovec); Císař pán na třešních (1936, hudba J. Weinberger); Mé štěstí má zlaté vlasy (1937, hudba J. Loukota); Za humny je veselo (1938, hudba J. Loukota).

Scénáře k filmům:

Jeden ze štafety (1952, r. J. Mach), Písnička za groš (1953, r. R. Myzet, sc. + O. Horáková), Na stříbrném zrcadle (1954, r. J. Pleskot), Synové hor (1956, r. Č. Dub), Skály a ľudia (1959, r. J. Lacko, sc. + J. Hůlek a I. Bukovčan), Tereza (1961, r. P. Blumenfeld), Poslední etapa (1962, r. M. Ondráček, sc. + O. Pavel), Zpívali jsme Arizonu (1964, r. V. Sklenář), Šest medvědů s Cibulkou (1975); Paleta lásky (1976, r. J. Mach).

Scénáře k televizním filmům:

Zákon verných strážců (1961), Případ pro tři (1963), Cristobal Colón (1963, r. J. Červinka), Finále (1964), Černá ovce (1967), Dobrou noc poupě, Athosův modrý knoflík (1971), Já zůstanu věrný (1977), Poslední koncert (1980), Had z ráje (1981, r. E. Němec), Pod maskou (1985, r. Z. Kubeček), Drahý Bedřichu! (1985, r. V. Jordánová), Pařížská komuna (1989, r. I. Balaďa), Největší z Pierotů (seriál, 1990, r. I. Balaďa) aj.

Z překladů:

Antologie bulharské poezie (1930, s A. Leštovem); Ben van Eysselsteijn: Ďábel na zemi (1935); A. Josset: Žena bez muže (1936); V. Hugo: Ruy Blas (ve svazku Dramata, 1964).

Ostatní práce:

Dějiny Sokola Brno 1, 1862-1887 (1948, s V. Zapletalem); Emil Zátopek ve fotografii (1955); Až přijdete do Telče (průvodce, 1959); Klíč k Praze (průvodce, 1967); Albrechtsburg (průvodce, 1970).

Příspěvky ve sbornících a almanaších:

Aktivisté (1936); Nový realismus (1940); Po povídce (1941); Český věnec Lužici (1946); Kapitoly z dějin Československého rozhlasu (1965, rozmnož.); České rozhlasové hry (1969, rozmnož.); Náš Ještěd (1969)

Knihy o Františku Kožíkovi:

Alena a Olga Kožíkovy: František Kožík – tisíc slov o lásce (1998)

František Cinger: Bylo jich deset (2001)

Články:

anonym: František Kožík v Brně oživil rozhlasové hry o zvuky. Zdroj: Mladá fronta DNES – jižní Morava 7.4.2007 – Cit.: Co spojuje televizní seriál Největší z pierotů a oblíbený film Šest medvědů s Cibulkou? Jméno spisovatele Františka Kožíka. Původní románové předlohy seriálu i filmu totiž vzešly právě z jeho pera. Od jeho smrti ve čtvrtek uplynulo právě deset let.

„Kožík byl po celý život velice aktivní. Byl autorem životopisných románů, prací pro děti, rozhlasových i divadelních her, operní a operetní textař, filmový a televizní dramaturg a scenárista i básník,“ poznamenala Jana Turčínková z centra regionálního rozvoje Českého rozhlasu. Počet jeho děl za 88 let života překročil stovku.

František Kožík v Brně prožil patnáct roků svého života. Dostudoval zde gymnázium, které začal navštěvovat v Uherském Hradišti. Potom nastoupil na právnickou fakultu a současně navštěvoval i dramatickou konzervatoř, obor režie a dramaturgie. Po dokončení obou škol přidal ještě filozofickou fakultu.

Dřív, než mohli čeští čtenáři ocenit jeho první životopisný román Největší z pierotů o životě Jana Kašpara Dvořáka-Debureaua, vychutnali si Brňané například jeho rozhlasový epos Cristobal Colón.

„V roce 1930 začal Kožík spolupracovat s brněnským Radiojournalem. Nejprve jako hlasatel a reportér, později přešel do přednáškového oddělení a stal se autorem různých pásem a dramatizací,“ vysvětlila Turčínková.

Mimořádné však byly Kožíkovy vlastní rozhlasové hry. Nešlo totiž jen o předčítání původně divadelního díla, jak bylo obvyklé. Obohatil přednes o zvuky a ruchy okolí.

Kožík oživil rozhlasové hry o zvuky

Právě využití možností rozmanitých zvukových efektů i hudby dávalo Kožíkovým rozhlasovým hrám zcela novou atmosféru.

„Mimořádný byl z tohoto hlediska epos Cristobal Colón o Kryštofu Kolumbovi. František Kožík rozmístil jednotlivé herce s mikrofony do různých prostředí. Jednoho postavil například na střechu budovy Stadionu na Kounicově ulici, odkud Radiojournal vysílal, aby bylo slyšet zvuk ulice,“ popsala Turčínková.

Organizace představení zřejmě nebyla vůbec jednoduchá, protože ve třicátých letech ještě nebylo možné hru nahrát, musela se vysílat živě. Přesto se Cristobal Colón dočkal několika opakování, na mezinárodní přehlídce v roce 1935 se dokonce zařadil mezi nejlepší rozhlasové hry světa.

„Brno bylo ve srovnání s Prahou v tomto ohledu velmi pokrokové. Lidé v rozhlase si tady troufali na větší experimenty, zatímco Praha jen opatrně vyčkávala, jak se novinky v Brně osvědčí,“ podotkla Turčínková. S rozhlasem souvisel i další Kožíkův koníček. Už na gymnáziu ho totiž zaujal uměle vytvořený jazyk esperanto a později se stal členem esperantského souboru Trakt.

„Dalšími členy byli také herci Karel Höger a Vladimír Leraus. Spolu s nimi se Kožík zasadil o vznik vysílání v esperantu. Tento program se jmenoval Verda Stacio, tedy Zelená stanice,“ doplnila Turčínková. Zaujetí esperantem Kožíka neopustilo ani v dalších letech. V tomto jazyce, který vytvořilo několik stovek básníků, spisovatelů i jazykovědců už v roce 1887, vyšly i dva jeho romány – Básník neumírá a Světlo v temnotách.

Brněnská spisovatelova léta skončila v roce 1941, kdy ho vedení rádia přeložilo do pražského rozhlasu.

Autoři, režiséři, interpreti