Jan Werich (6.2.1905 – 31.10.1980)

Přidal: Přemek |

Březen 19, 2007

„Jeden z triumvirátu Werich, Voskovec, Ježek“

Jan Werich, český herec, dramatik, spisovatel a publicista, spolu s Jiřím Voskovcem, Jindřichem Honzlem a Jaroslavem Ježkem jedna z hlavních postav meziválečného Osvobozeného divadla a po druhé světové válce ředitel pražského Divadla ABC (1956-61) a jedna z největších postav české kultury, přichází na svět 6. února roku 1905 v Praze-Dejvicích v rodině úředníka pojišťovny.

Vzdělání získává Werich nejprve na gymnáziu v pražské Křemencově ulici (tady se spřátelí s Voskovcem), později pak studuje práva na Univerzitě Karlově (od roku 1924) – spolu s ním se na práva zapisuje i J. Voskovec.

V roce 1926 spolu Jan Werich s Voskovcem poprvé autorsky spolupracují – nějaký čas spolupůsobí v redakci časopisu Přerod, a tato spolupráce stojí u vzniku prvního Werichova a Voskovcova úspěšného divadelního kusu, a to slavné „Vest Pocket Revue“ – premiéra této hry, či spíše pásma, ovlivněného dadaistickou hravostí a poetikou, je na scéně Osvobozeného divadla v pražské Umělecké besedě 19. dubna roku 1927 a Voskovec s Werichem slaví obrovský úspěch.

Na scéně Osvobozeného divadla pak Jan Werich společně s J. Voskovcem působí až do jeho uzavření v roce 1938 – společně vytvoří mnoho nezapomenutelných divadelních her (k nimž hudební doprovod a písně složí další z výrazných osobností Osvobozeného divadla klavírista a skladatel J. Ježek), z nichž ty nejslavnější, politicky a společensky angažované divadelní hry vznikají ve třicátých letech 20. století – v roce 1931 vzniká hra „Golem“ a revue „Sever proti Jihu“, v roce 1932 „Caesar“, o další rok později pak „Osel a stín“, v roce 1934 pak hra „Kat a blázen“.

V roce 1935 Jan Werich s J. Voskovcem Osvobozené divadlo načas opouštějí a začínají působit pod hlavičkou tzv. Spoutaného divadla – ve stejném roce pak uvedou na jeviště divadelní hru „Balada z hadrů“, v níž čerpají z tvorby francouzského renesančního básníka Francoise Villona.

Do roku 1938, kdy je Osvobozené divadlo, opět již s Werichem a Voskovcem, uzavřeno, pak ještě dvojice Werich + Voskovec uvedou několik dalších her: „Nebe na zemi“ (1936), „Rub a líc“ (1936), „Těžká Barbora“ (1937) a jiné.

V roce 1938, poté, co je Osvobozené divadlo uzavřeno (v listopadu 1938 je divadlu úředně odebrána koncese), odchází Jan Werich společně s J. Voskovcem a J. Ježkem do emigrace do Spojených států amerických – tady pak Jan Werich působí až do konce druhé světové války (ve Spojených státech Jan Werich s Voskovcem vystupují s anglickými verzemi svých her, od roku 1942 pak pracují pro Americký úřad pro válečné informace, v lednu roku 1945 pak dvojice debutuje na Broadwayi v adaptaci hry W. Shakespeara „Bouře“).

Po roce 1945 Jan Werich společně s J. Voskovcem Osvobozené divadlo obnovuje, a to jako Divadlo V+W – obnovená scéna ale neslouží divákům dlouho, po komunistickém puči v roce 1948 a následné Voskovcově emigraci do Spojených států amerických, divadlo končí – posledním divadelním kusem, na němž Jan Werich s Voskovcem spolupracuje je adaptace broadwayského muzikálu „Divotvorný hrnec“ (do muzikálu Jan Werich připisuje české prvky, sám ztvárňuje postavu vodníka Čochtana).

Po Voskovcově odchodu do emigrace působí Jan Werich v mnoha pražských divadelních scénách, v letech 1956-61 je pak Werich ředitelem pražského Divadla ABC. Jeho „spoluhráčem“ se přitom po J. Voskovcovi stává M. Horníček, s nímž uvádí na jeviště mnoho obnovených her Osvobozeného divadla.

Jan Werich není ale významnou postavou pouze českého divadla, je též významnou postavou českého, ať již meziválečného, tak i poválečného, filmu – v období mezi dvěma světovými válkami natáčí společně s Voskovcem filmy „Pudr a benzin“, „Svět patří nám“, „Hej rup!“ či „Peníze nebo život“, hlavní roli (je to jeho jediný meziválečný film, kde hraje bez J. Voskovce) pak ztvární např. i ve filmu „U nás v Kocourkově“. Po druhé světové válce se pak Jan Werich objevuje ve filmech „Císařův pekař a pekařův císař“, „Byl jednou jeden král“ (v tomto snímku se setkává s Vlastou Burianem, který v tomto filmu získává jednu ze svých posledních možností ukázat své herectví na filmovém plátně) a „Až přijde kocour“.

Výrazné role Jan Werich ztvárňuje také v televizi – např. v inscenacích „Uspořená libra“, „Medvěd“, „Kočár nejsvětější svátosti“ či „Slzy, které svět nevidí“.

V rozhlase se se jménem Jan Werich setkáváme spíše v období první republiky, kdy ještě se svým tvůrčím „spolubratrem“ Voskovcem produkují několikaletý cyklus rozhlasových skečů Zvukový měsíčník a uskutečňují několik přímých přenosů z Osvobozeného divadla (Ostrov Dynamit, Sever proti Jihu, Děti kapitána Bublase a jiné). Za války V+W vysílají z USA do okupovaného Československa (Protektorát Böhmen und Mähren) půlhodinové protifašistické skeče. – Po Únoru 1948 je k Werichovi rozhlas více než macešský; kromě několika rozhovorů uchoval archív ČRo již jen několik dílů zábavného pořadu Gramotingltangl, nekompletně četbu z prvního římského románu O věrné lásce statečného Chairea a ctnostné Kallirhoy a jedinou rozhlasovou hru Vavříny (1964) autorů Pipka a Rohleny. Z rozhsáhlé četby z knihy Černošský Pán Bůh a páni Izraelité pak zůstal zachován jen první díl, a to díky soukromé, náhodné nahrávací aktivitě.

Jan Werich je též autorem několika knih, nejznámější jsou pak patrně jeho pohádkové příběhy („Fimfárum“).

Po roce 1968, kdy se v období tzv. pražského jara postaví za demokratické síly, které chtějí nastolit změny ve společnosti, je Jan Werich za husákovské normalizace postaven mimo hlavní proud tehdejší československé kultury a víceméně až do své smrti je pak víceméně záměrně komunistickým režimem opomíjen (v roce 1978 nicméně z donucení podepíše tzv. antichartu).

Jan Werich umírá 31. října roku 1980 v Praze.

Autoři, režiséři, interpreti