Účet mluvčího Ovčáčka (2016)

Přidal: Premek |

Březen 31, 2016

Jindřich Šídlo. Fejeton.

Natočeno 2016. Premiéra 30. 3. 2016 (ČRo Plus, 18:33 h.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Šídlo, Jindřich: Jindřich Šídlo: Účet mluvčího Ovčáčka. In web ČRo Plus, 30. 3. 2016 (text příspěvku + nahrávka k poslechu). – Cit.: Škoda, že někdejší anketa Tweet roku skončila hned po svém prvním ročníku v roce 2013. Pokud by byla porota nezaujatá, musel by to být letos jednoduchý výběr – minimálně v kategorii Objev roku, kde mimochodem v prvním a posledním ročníku zvítězila pozoruhodná trojice Andrej Babiš, Martin Veselovský a Robert Záruba.

Ale možná by se hrálo i o cenu nejvyšší. Twitterový účet prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka je pozoruhodným studijním materiálem. Samozřejmě, že ne kvůli informacím, nebo aspoň většinou ne, ale kvůli rozpoznání taktiky, kterou Hrad hodlá použít v dalších dnech, týdnech a měsících.

Právě tady se testuje, jaká bude reakce. Nejprve vcelku omezeného okruhu 7000 Ovčáčkových followerů. Vzhledem ke složení uživatelů Twitteru, kde se příliš mnoho prezidentových voličů nevyskytuje, je to ale celkem slušný výzkumný vzorek.

Takže když Jiří Ovčáček napíše, že „Plnou politickou odpovědnost za řádění fašizující lůzy, která napadá Číňany v Praze, nese TOP 09“, nebo že „pan prezident narovnal České republice páteř a vrátil zemi hrdost po smutném období lokajského čecháčkovského přikrčení v režii TOP 09“, věřme mu, že to myslí vážně – ne snad, že by tomu sám věřil, ale že vzal opravdu vážně úkol, který dostal na poradě.

A úkol zněl jasně: pumpovat atmosféru a emoce, co to jen jde, protože jak známo už od 90. let, v takovém ovzduší se Miloši Zemanovi vždy nejlíp daří.

V posledních dnech zazněly názory, že na stvoření „celebrity“ Ovčáčka nesou svůj podíl média, která spolehlivě skočí na jakoukoliv jeho provokaci – protože naprostá většina jeho výstupů je pouhou provokací. Při vší úctě s tím není možné souhlasit. Jiří Ovčáček má pravdu, i když se mu za to ledaskdo posmívá, když říká, že jeho ústy promlouvá sám prezident Zeman.

Ovčáček se svolením svého šéfa a na jeho zadání prostě jen znova definoval roli tiskového mluvčího jako svébytné politické figury. Svého času to podobně dělal Petr Hájek pro Václava Klause nebo i Michael Žantovský pro Václava Havla, i když je asi každému srozumitelný rozdíl mezi Žantovským, který před příchodem na Hrad pracoval jako překladatel a zpravodaj agentury Reuters a někdejším elévem Haló novin. (Hájka teď radši nechme úplně stranou.)

Takže není třeba se rozčilovat, že Ovčáček na své svérázné politické komentáře, kde si dovolí s lehkostí pubertálně sekýrovat o dvacet let starší politiky s mandátem od voličů, nemá právo. Samozřejmě, že ano, přesně tohle je jeho práce, kvůli níž si ho prezident vybral.

Hrát tuhle roli, v níž jste za svého šéfa schopen a ochoten obrazně řečeno kdykoliv nasadit život nebo aspoň vlastní důstojnost, není úplně snadné. Ovčáček dělá, co se svým vzděláním a životní zkušeností umí.

Hradní mluvčí teď prožívá s celým hradním týmem pocit triumfujícího vítěze a možná si myslí, že to tak už bude pořád. Nebude – i když to možná ještě bude nějaký čas trvat. Pak se jednoho rána Jiří Ovčáček vzbudí, podívá se do zrcadla a bude mu hrozně smutno.

Eseje, fejetony, přednášky