Zemanovo bloudění po Hedvábné stezce (2019)

A jelikož pro ně doma nenalézá porozumění, viz kanál Dunaj-Odra-Labe, kvůli němuž by bylo třeba vybagrovat Moravu, jezdí je obdivovat do Číny. Což evidentně dělá s takovým nasazením, že ho na současné konferenci o „nové Hedvábné stezce“ pozvali pekingští organizátoři na sobotu údajně hned do dvou diskusních panelů.

Lze očekávat, že je český prezident nezklame: projekt infrastrukturního propojení tří kontinentů po souši i po moři, prezentovaný čínskými vládci málem jako dobrodiní pro lidstvo, fascinuje Miloše Zemana natolik, že jej dokonce rád přirovnává k legendárnímu Marshallovu plánu.

Tedy k hospodářskému programu, kterým Američané po druhé světové válce přispěli v Evropě k nastartování hospodářského zázraku. Přesněji řečeno dopomohli k tomu jen její západní polovině, protože zemím pod sovětskou kuratelou, a tedy i Československu, Moskva zakázala se na tomto americkém programu podílet.

Zemanův příměr samozřejmě kulhá. Marshallův plán totiž poskytoval válkou rozvráceným evropským státům sice také úvěry, ale v první řadě zcela konkrétní pomoc v podobě potravin, surovin a zboží.

Rozšiřování její sféry vlivu

Naproti tomu „nová Hedvábná stezka“, která má zahrnovat přes 60 zemí v Asii, v Africe a v Evropě, stojí a padá s úvěry od fondů čínské vlády a od Asijské infrastrukturální banky, zřízené před pěti lety z iniciativy Pekingu.

Poskytování těchto úvěrů je pak často spojeno s podmínkou, že výstavbu silnic, železnic a přístavů budou zajišťovat čínské firmy. A ty si nezřídka dovezou z Číny nejen vlastní pracovníky, ale i suroviny a komponenty.

Místo pracovních příležitostí pro vlastní lidi a rozvoje vlastního hospodářství tak zbydou dotyčným zemím hlavně horentní dluhy a vyhlídka na to, že se kvůli nim nedostanou v příštích desetiletích ani k ziskům z nové infrastruktury. Příkladem je Šrí Lanka, která nakonec musela Číňany vybudovaný přístav Hambantota pronajmout na 99 let čínskému státnímu podniku.

V Evropě je předlužením vůči Číně ohrožena například Černá Hora. Natěšeni jsou na čínské investice do infrastruktury naproti tomu v Srbsku, kde čínská státní firma staví most přes Dunaj a dvě další čínské firmy hodlají spojit Bělehrad s Budapeští vysokorychlostní železnicí.

Prezident Zeman se teď v Pekingu snaží o to, aby, jak to formuloval jeho mluvčí Ovčáček, „jedna z větví nové Hedvábné stezky vyústila i v České republice“. Otázka je, zda je opravdu o co stát. Je totiž evidentní, že projekt hedvábné stezky slouží Číně k rozšiřování její sféry vlivu. A že přitom nemá nejmenší zábrany.

Když teď do Pekingu odjížděl německý ministr hospodářství Altmaier, řekl, že výstavba infrastruktury mezi Asií a Evropou je sice důležité téma, ale že je přitom nezbytné dodržovat mezinárodní standardy v oblasti sociálních norem, ochrany životního prostředí a lidských práv.

Když se ve čtvrtek na českém velvyslanectví v Pekingu oslavovalo 70 let od navázání československo-čínských diplomatických vztahů, nepadlo zcela jistě ani slovo o tom, že je to 30 let, co čínská armáda zmasakrovala na náměstí Nebeského klidu stovky až tisíce lidí, žádajících svobodu a demokracii. Tahle tragédie je v Číně dodnes tabu. V té Číně, jejíž cíle český prezident tak horlivě podporuje.