Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Kapitola z nejostudnějších aneb Pan Češpiva se osvobodil

Přidal: Premek |

Březen 20, 2015

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 12/2015)

Náš seriál připomíná nejen nejlepší rozhlasová díla, občas zabrousí i do vod průměrnosti a někdy i do kalu nekvality, kýče a propagandy. Tentokrát to bude jedna z nejostudnějších kapitol rozhlasové historie – protektorátní propagandistické skeče.

Vysílány byly už od roku 1939 a u jejich zrodu stál kabaretní komik Jindra Miškovský a redaktor pokleslého časopisu Šejdrem Josef Opluštil. Texty písní psal básník Josef Rejthar, skrytý pod pseudonymem „Erjé“, hudbu Oldřich Šmatera. Náplň jednotlivých skečů byla jasná: hlavním cílem bylo „mezinárodní židovstvo“, bývalý president Edvard Beneš a jeho manželka, bývalý ministr Jan Masaryk a další členové vlády, dále pak domácí obyvatelstvo Protektorátu, především pak účastníci tzv. „šeptandy“ (šeptaná propaganda) a ti, kteří čekají, „až se to otočí“. Beneš byl zobrazován jako odporný pohůnek Židů a Angličanů, kteří mu tu a tam hodí mrzký peníz či žvanec, Masaryk jako notorický alkoholik, Hana Benešová jako primitivní fiflena, která chce mít slavného muže. Židé, které za druhé světové války Němci programově a průmyslově likvidovali, jsou ve skečích zobrazováni jako bezskrupulózní manipulanti, vrazi a smilníci, kteří ze všech sil „fedrují“ pro válku, nechtějí si však sami špinit ruce.

Literární úroveň skečů nebyla nikdy vysoká, přesto lze říci, že jejich kvalita časem ještě klesala; zatímco v letech 1939-1941 byla ještě snaha scénky vypointovat, v letech pozdějších už se v nich dramatické postavy stávaly jen jakýmisi „věšáky“ na propagandistické odstavce. Už jejich názvy mluvily samy za sebe: Haló, volá vás Londýn, Bolševismus není tak zlý, O čem se hovoří, Rudá nemoc, Ze života hmyzu a zvířátek a podobně.

Poslední z nich byl vysílán ještě v dubnu 1945 a jmenoval se příznačně – Za pět minut dvanáct. My se však budeme věnovat jednomu z prvních: Opluštilovu opusu „Pan Češpiva se osvobodil“. Už název odkazuje k oblíbené taktice tvůrců využít název některého z děl židovských či levicových autorů a tak je zesměšnit. V dílku z roku 1939 je titulním hrdinou obchodník s drůbeží Češpiva, který je jedním z těch, kteří věří, že se „to“ otočí; schovává tedy nejlepší kuřátka a kachny židům a jejich manželkám, každý večer poslouchá Londýn a nadšeně čeká návrat prezidenta Beneše. Češpivova manželka je pro změnu milenkou manželových židovských zákazníků. V tu chvíli však z psychiatrické léčebny prchá chovanec přesvědčený o tom, že je Edvard Beneš. Že zabloudí právě do Češpivova obchodu, je nabíledni. Okamžitě se seběhnou všichni Benešovi příznivci (tj. Židé) a ihned rozdělují „kořist“ včetně Češpivova obchodu („Váš obchod převezme můj švagr Silberstein,“ říká Češpivovi Pereles). Když se záměna prozradí, Češpiva prozře a v závěru skeče prohlašuje: „Zbytečně vyhrožujete. Nejdříve vrátím vše, co jsem nakeťasoval a pak nastoupím cestu novou. Cestu, kterou vy nikdy nepůjdete. Cestu, jejímž cílem je vybudování nové, sociálně spravedlivější Evropy!“

Bylo by snadné odbýt tuto produkci tím, že skeče nikdo neposlouchal a pokud ano, poznal jejich směšně nízkou úroveň. Opak byl pravdou: do redakce protektorátního rozhlasu chodily nadšené ohlasy se žádostmi o reprízování. Tvůrcům se také podařilo různými způsoby včetně politického nátlaku zajistit zajímavé herecké představitele: vedle vyložených kolaborantů, jakými byl Jindra Miškovský či Zdena Kavková-Innemanová se „namočili“ také Karel Postranecký, František Černý, Čeněk Šlégl a jednou i Vlasta Burian. Texty antisemitských popěvků a dramaturgii zajišťoval František Kožík, režii Jiří Vasmut i Josef Bezdíček. Klíč, podle kterého byli někteří po válce odsouzeni k několika letům žaláře či k smrti a jiní prošli bez poskvrnky, autoru není znám.

Rok 1945 znamenal osvobození rozhlasu od hrubozrnné primitivní propagandy, ale jen na tři krátké roky; poté nastoupila znovu, se stejnou razancí. V sedmdesátých letech se vrátila znovu, tentokrát ale sofistikovanější, nenápadnější, o to však nebezpečnější.

Historie rozhlasových her