Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Vzestup a pád rodu Rychlebů

Přidal: Premek |

Prosinec 27, 2015

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 50/2015)

Emil Synek (1903-1993) nebyl nikdy výrazným spisovatelským talentem, přesto pracoval jako novinář, dramatik, spisovatel i filmový kritik a scénárista. Pro rozhlas napsal či upravil své hry Dvojí tvář (1934, o Karlu Sabinovi), Dějiny mluví (1935, rozhovor dějinných osobností), Noční hlídka (1935) a senzační melodrama z prostředí vyšších kruhů Rychlebové (asi 1931).

Rodinu Rychlebových poznáváme těsně před začátkem leteckých závodů, na nichž má podnikatel Vilém Rychleba, výrobce letadel, svůj zájem. Těsně před startem však pilot Harry odmítne startovat. Zatímco Vilémova dcera Hana chce za každou cenu letět s náhradním pilotem, aby zúročila své tréninkové hodiny letectví, Vilém i jeho žena Helena se jí v tom snaží zabránit. Rychlebův obchodní partner Holman však odhalí pravý důvod Harryho indispozice; ten totiž odmítl Vilémův požadavek – podplaceně prohrát. Holman provede nátlak na Rychlebu, jde přece také o jeho peníze a prestiž; ten mu prozradí pravý důvod své spekulace – nechce již pokračovat v nekonečném výstupu po žebříku peněz a moci: „Řídím továrnu, která je mi cizí, chodím do parlamentu, jenž se mi protiví. Dnes už jsem mohl býti pokladníkem, míti svůj stůl, své okno a svou vilu. Po večerech bych hrál na housle, roubil stromy a trochu komponoval. To by mi bylo docela stačilo. Nelze docíliti na světě víc, než být slušným člověkem.“

Holman pochopí, že s Vilémem Rychlebou nepohne – osud mu však přece jen pomůže, byť tragickou okolností: při úvodním slavnostním startu havaruje letadlo, v němž se zabije pilot a těžce zraní předseda vlády, samotná soutěž je tedy odložena. Později však zjistí mnohem tragičtější pravdu: letadlo řídil Harry, kterého se pokoušel Rychleba podplatit a on – aby si dokázal svou schopnost řídit jakýkoliv letoun – nabídl se coby pilot úvodního letu. Zpěvačka Eva Rotonová, milenka Rychlebova a sestra pilota Harryho, obviňuje Rychlebu z bratrovy smrti. Zatímco ona chce jejich společné duševní utrpení vyřešit rozchodem, Rychleba se chce naopak rozvést s Helenou a založit s Evou klidný přístav. To ovšem náhle mění jeho rozhodnutí stran ukončení všech výdělečných aktivit.

Pokud však dosud podnikání rodině vycházelo, tato velká transakce končí krachem, Rychleba je ruinován a Holman se snaží zachránit co se dá. Zkusí situaci řešit matoucím manévrem – chce veřejnosti předhodit příběh Viléma a Evy, vydržované ženy a milionáře, který se pro ni zničil a vydal z peněz. Eva se však takové manipulaci brání: „.. o vážnost vám jde v tuto chvíli, o tu vážnost, kterou myslíte, že nyní zahodím jak levnou hračku. Potřebujete figurky, kterými byste je překvapoval, kterými byste je nutil, aby drželi jazyk za zuby. Opatřil jste si noviny, peníze i své lidi. Ale ty dva roky žaláře, které jste si odpykal, vám tahle společnost už nikdy nepromine.“ Když hádka Heleny, Evy a Hany dospěje k vrcholu, ozve se z Vilémovy pracovny výstřel…
Navzdory tomuto senzačnímu zvratu se zbytek dramatu už odehraje v poklidném duchu: Rychlebova pistole v pravý moment selhala a Vilém přežil. Jeho a Evin odjezd se sice pokusí zvrátit Vilémova manželka, Hana ji však přesvědčí, že jak pro jejího otce, tak i pro ni je nejlepší řešení nechat jej odejít s Evou a sama se pak realizovat v továrně…

A tím osmdesátistránkové drama končí. Vysíláno bylo snad počátkem roku 1931 a v hlavních rolích vystoupili Jaroslav Hurt, Helena Friedlová, Jiřina Šejbalová, Jarmila Kronbauerová, Bedřich Karen, Vladimír Majer, Josef Vošalík a Vladimír Řepa. Živý přenos nebyl zaznamenán, ale ve vydání Radiojournalu z července 1931 se ke hře vrací reportér Eliáš v článku Jak se dělá činohra před mikrofonem – a velmi vtipně popisuje její realizaci: „Měli tam gramofon. Dobře. Měli tam bombu se stlačeným vzduchem. Taky dobře. Konečně tam stálo jakési podium nebo lehátko, stálo na své nejužší straně – a teď to přišlo. Nanejvýš dramatický okamžik: letadlo se řítí s nesmírné výše, katastrofa je nevyhnutelná. A? Otevřeli kohoutek u té zpropadené bomby a sykot vzduchu hrál padající letadlo. Konečně tragedie. Letadlo dopadlo a rotříštilo se. Teď opravdu mám strach to prozradit. Prostě: docela neurvale shodili to nebezpečné lehátko a odtud ten pekelný rámus. Bože, to se mi ulevilo! Tedy, tak se dělá hra pro radio.“

Historie rozhlasových her