Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Antické drama o ztrátě stranických známek

Přidal: Premek |

Květen 23, 2018

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 12/2018)

„Hovadnost v našem smyslu slova je rys, který dodává některým lidským výkonům a výtvorům v jakémkoli oboru povahy tak sveřepé blbosti a nepřístojnosti, že jejich záporný účinek jako by pře-exponoval estetickou citlivost, a je proto jakýmsi vědomým omylem zaznamenán v podobě zdánlivé krásy. I sbírali jsme předměty, mementa, rčení, popěvky, obrazy a literaturu odporného slohu a obklopovali se přízračným prostorem omamného nesmyslna.“ Tato přesná definice hovadna z pera Jiřího Voskovce tu zaznít musela, neboť se v našem článku budeme zabývat rozhlasovým dílkem, které přesně naplňuje její podstatu.

Rozhlasová hra Petra Burdy Zítra ti bude pětadvacet (1981) vznikla pravděpodobně na objednávku k 60. výročí založení KSČ. Že půjde o modelové drama šustící papírem potvrzují už úvodní monology hlavního hrdiny Mirka: „Jsem mladý člověk, jaký má asi podle vašich představ být. (…) Člověk který za osud této společnosti jednou ponese značnou odpovědnost. Jako nedávno přijatý a všemi hlasy schválený člen strany.“ Technik Mirek Novák (Marcel Vašinka) je schopný mladý kádr, jen trochu ledabylý v pečlivosti. Máloco je mu svaté a na vážné věci reaguje nevážně, což mu vyčítá nejen jeho vedoucí Michálek (Čestmír Řanda) a přítelkyně Šárka (Blanka Lormanová), tak především jeho otec, dílenský mistr (František Vicena). Tento vážný muž, kterému synova lehkovážnost nemálo vadí, končí své rodičovské kázání slovy: „Až jednou dostaneš od života pořádnou facku…“

Na otcovská slova brzy dojde: Mirek při předávání svého stolu před studijním volnem zjistí, že mu na stole chybí obálka se stranickými známkami. Společně s kolegy několikrát zkotroluje vše od sklepa po půdu, ale nikde se nenajde. To je ovšem vážný problém: ztráta tak posvátné věci týkající se Strany, to je velký kádrový škraloup! „Všichni to vědí, že se ta obálka musí najít! Všichni to vědí, jenom ta obálka ne,“ říká Mirek zoufale.

V zoufalství začne podezřívat svou nepořádnou kolegyni a začne také pozorovat změny v chování některých kolegů. Někteří mu přestanou odpovídat na pozdrav, někteří zdraví jen na půl úst. První se pokusí mladíkovy chyby využít vyloučený člen strany Kvapil (Václav Knop), který jejich společný projekt podepíše a odevzdá sám; narazí však na zásadovost Mirkova vedoucího, který jej okamžitě vyhodí.

Mirek pro samé hledání a přemýšlení zanedbává studijní přípravu, a tak zkoušky na vysoké škole neudělá.

Vše se nakonec vysvětlí: Mirek při hledání odjezdu v jízdním řádu omylem založil stránky právě obálkou se známkami. Radost z nálezu mu však kalí, že během těžkých chvil ranil několik svých blízkých včetně Šárky. Straničtí kolegové i milující přítelkyně mu však dají novou šanci.

Burdova hra je ve své vážnosti zoufale komická. Drama ztráty stranických známek tu dorůstá až antické velikosti a nijak tomu nepomáhá ani režie Stanislava Vyskočila, ani dramaturgie Vlastimila Brtěka. Nejnáročnější to bylo arci pro herce: Marcel Vašinka dělá s postavou Mirka Nováka co může, ale proti neživotnosti mladého straníka se nedá bojovat. Čestmír Řanda tu představuje dalšího z řady desítek starých zkušených soudruhů a v kaleidoskopu dělnických kolegů předvádějí osvědčené škatulky Miroslav Zounar, Ladislav Trojan, Václav Sloup a František Vicena. Ten v roli otce v závěru hry Mirka kárá: „Neztratils tramvajenky nebo lístek z čistírny. (…) Ty nejen že jsi ztratil známky, ty jsi začal ztrácet důvěru v lidi. Neudělal jsi jednu závěrečnou zkoušku na fakultě. Dobře, na to opravné termíny jsou. Ale moc nechybělo a málem jsi propadl při první větší zkoušce života. A na to žádné opravné termíny nejsou!“

Historie rozhlasových her