Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Ta hranice času ve znamení tmy

Přemysl Hnilička

(in Týdeník Rozhlas 34/2018)

Jedním z nezpochybnitelných hrdinů komunistického protinacistického odboje je jistě Marie Kudeříková (1921-1943). Pocházela z rodiny lékaře-legionáře, lidovce. Navzdory prostředí věřící rodiny se mladičká dívka brzy oddala komunistickému ideálu a během války se zapojila do odbojové činnosti, s níž tiskla a rozšiřovala letáky a podílela se na několika sabotážních akcích. Už v roce 1941 však byla zatčena a koncem března 1943 byla v polské Vratislavi nemilosrdně sťata.

Není divu, že komunistický režim si z ní– vedle Fučíka a Jožky Jabůrkové – udělal vlastní svatou. „Maruška“ jakoby se však podobnému zbožštění vzpírala; soubor dopisů z vězení, který vyšel pod názvem Zlomky života, je spíše souborem vyznání člověka, který miluje život, než fanatického straníka. Proto o ní vznikl spíše lyrický než bojovný film …a pozdravuji vlaštovky, který v roce 1972 natočil Jaromil Jireš – a proto o ní byla natočena dramatická montáž režiséra Jana Tůmy Hodina ve znamení tmy (1981).

Zkušený režisér a autor postavil ke Kudeříkové fiktivní postavu starého spisovatele, který je zároveň zástupným autorským subjektem (hrál ho citlivě Lubor Tokoš). Ten si z tehdejší normalizační současnosti povídá přes hlubinu času s Marií, uvězněnou v cele vratislavské ženské věznice. Tento jednoduchý princip umožňoval vyprávět její příběh víceméně lineárně, jen s občasnými poetickými zastávkami. Senzitivní děvče se musí v rychlém sledu vyrovnávat s nespravedlnostmi a nesrovnalostmi světa, v němž žije; k čemu se modlit k Bohu slitovnému, který dovolí, aby gestapo zatklo a zavraždilo hodného profesora? Jak se vyrovnat s rozsudkem smrti, který byl nad ní vynesen?

Marie Kudeříková je v podání herečky Věry Zástěrové silná, ale citlivá osobnost. Dokáže bez pohrdání odhalit zbabělost dospělých, zároveň je ale schopná soucitu, má pochopitelné obavy ze svého tragického konce. Zástěrová celý tento oblouk zvládá s lehkostí nezvyklou na rozhlasový debut. Její herečtí kolegové jí jistě pomohli: v roli matky vystoupila Drahomíra Hofmanová, nacistického komisaře hrál v sugestivní zkratce Josef Karlík, fanatického prokurátora Jiří Tomek, Boba Karel Janský.

Inscenace se setkala na rozhlasovém festivalu Prix Bohemia s velkým úspěchem; získala hlavní cenu v kategorii hry pro děti a mládež. Dobový recenzent Brněnského večerníku napsal: „Maruška v Tůmově hře se v posledních chvílích života přiznává ke strachu, k nejistotě, k pochybnostem – a stává se tak plastickou a navýsost živou postavou, jejíž hrdinství není čítankové, ale lidské – a tedy i bolestné.“ Alena Štěrbová a Zdeňka Šrůtková v knize Pět z šedesáti let hru zhodnotily i po hudební stránce: „Tůmovi se podařilo rozhlasově dramaticky vyjádřit Mariino vyzrávání, baladické sugestivnosti dosáhl využitím citací z jihomoravských lidových písní, které tematicky koresponduji s jednotlivými motivy hry. Stylizovaný jihomoravský folklór v profesionálně dokonalé interpretaci má v inscenaci významotvornou funkci a zároveň umocňuje estetickou působivost rozhlasové hry.“ Není divu, hudební složku připravil a pěvecký sbor řídil janáčkolog Miloš Štědroň.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)