Hloupost proti špatným mravům

Přidal: Premek |

Září 9, 2018

Martin Čípek

(napsáno pro web Panáček v říši mluveného slova)

Artur Walmer je zuřivý vlastenec, který by byl ochoten přinést na oltář britské koheze téměř jakoukoli oběť. Je zastáncem konzervativních názorů, hraničících s xenofobií, puritánstvím, dogmatismema nenávistí, kterou pociťuje vůči všem, kteří se spolupodílejí na rozkladu tradiční britské společnosti, na demolování hodnot, jimž zasvětil celý svůj život. Na zahradě svého domu právě chystá velkolepou zahradní slavnost, což se nelíbí jeho sestře Alici, která pečlivě střeží odkaz zakladatele tohoto kdysi venkovského stavení, totiž jejich otce. Artur má připravenou úvodní řeč, v níž chce znovu připomenout to, co považuje ve svém životě za nejdůležitější a tedy i to, co rok co rok, den co den vtlouká do hlavy svým dvěma ženám – manželce Markétě a sestře Alici. Markéta ovšem vzdoruje, je přece intelektuálka, navíc z katolické rodiny! Napjaté vztahy mezi zúčastněnými protagonisty ještě rozvíří příchod žoviálního pana Lynche, oddaného Arturova přítele, bývalého vojenského sluhy, který Artura neoslovuje jinak, než majore, přestože mu tato hodnost vůbec nepřísluší. Lynch je vzápětí Arturem pověřen závažným úkolem – má vyzvednout před branami věznice Arturova jediného syna, který byl před několika lety odsouzen za vraždu zámožného židovského obchodníka, a do něhož Artur vkládá všechny budoucí naděje. A jak se přibližuje okamžik, kdy se má Alan, syn Walmerových, vrátit do jednoho domu na londýnském předměstí, zvedá se také hladina emocí. Ve vzrušené atmosféře dochází k vyřčení léta potlačovaných pravd, k přiznáním, která zcela zvrátí zavedený způsob tohoto nesourodého společenství, k pádu všech dosavadních hodnot a ideálů, jimž Artur věřil víc, než sám sobě.

Clive Exton (1930 – 2007) patřil k úspěšným dramatikům a scénáristům. Jeho jméno je spojeno především s televizí, kde se také poprvé v rámci cyklu First Night objevilo jeho drama Land of My Dreams (1964). Do hlavních rolí byli obsazeni Michael Hordern, Fay Compton a Clare Kelly. V roce 1968 vznikla v režii Jiřího Rolla její česká rozhlasová verze pod názvem Země mých snů. Artura Walmera představoval Václav Vydra, jeho manželku Markétu Dana Medřická, sestru Alici si zahrála Vlasta Fabianová a Lynche Soběslav Sejk.

Vydrův Artur Walmer je egoistický, nabubřelý nadutec, který má vždy po ruce spoustu velkohubých frází, jimiž ubíjí život svých nejbližších. Je to despota a tyran, zkrachovalý člověk, kterému se po otcově smrti podařilo přivést kdysi mocné průmyslové impérium na buben a který není s to pochopit závažnost provinění svého syna, který se dopustil vraždy. Nenávidí svou inteligentní ženu, nenávidí všechny, kteří jsou proti němu, nenávidí celý svět za to, že už není takový, jaký býval kdysi. Vydra jej tvaruje prostřednictvím patetického hlasu, připomínajícího málem slavné antické řečníky, prokládaného kaskádou vznětlivých výbuchů hněvu, které jako šípy dopadají na ty, kteří se nehodlají smířit s jeho životní filozofií. Naproti tomu Dana Medřická formuje svou Markétu věcně, rozvážně, bez přehnaných emocí. Teprve později, tím, jak se vyvíjí situace kolem ní, se v jejím hlase objevuje rozčilení a nervozita, zakončená hysterickým křikem, kterým chce konečně přimět svého tupého manžela k pochopení hořké pravdy o nich samotných. Vlasta Fabianová charakterizovala Alici jako rezignovanou, udřenou ženskou, která celý život sloužila druhým a která, zdá se, už od života nic nečeká. V pauzách se ovšem ozývá potlačovaná touha vzít věci do svých rukou; to když Arturovi neustále vyčítá jeho zpustošení zahrady a v závěru, kdy se rázně ohradí proti lžím, kterými Lynch chlácholí důvěřivého Artura, jejího bratra. Soběslav Sejk i na malém prostoru, který mu byl určen, vykreslil Lynche coby prohnanou lidskou veš, která pod rouškou žoviálního žvanění profituje z výhod, plynoucích z oboustranně výhodného přátelství s Arturem Walmerem.

V politicky exponované hře, kde se co chvíli napadají komunisté, Židé, černoši i zpovykaná britská mládež, vyvstává před posluchačem neobyčejně plastický obraz tehdejší britské společnosti, jejíž konzervativní charakter je narušován rozvolněnou morálkou, postihující oblast osobních i profesních vztahů. Několikrát se tu také střetne problém přistěhovalectví, mísení ras i náboženské víry, tedy témata, která (nejen) v britské společnosti rezonují dodnes. „Právě teď je čas, abychom si razili cestu dopředu! Ještě nejsme vyřízeni! Ještě nejsme vyřízeni!„, zvolá rezolutně Artur Walmer v závěru hry a naléhavost Extonovy hry se tím ještě zvyšuje.

Historie rozhlasových her