Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou LXXV. – Kam vedou tajemné Zrádné stopy?

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 44/2014)

Píšeme-li v tomto cyklu o české rozhlasové inscenaci, věnujeme se vždy hrám, které byly nastudovány v Československém a Českém rozhlase. Česká rozhlasová tvorba se však neomezovala jen na území našeho státu: rozhlasová hra v českém jazyce se rozvíjela i v zahraničí.

Rádio Svobodná Evropa vznikla začátkem padesátých let především jako nástroj politického působení směrem do komunistického koncentráku, kterým se tehdejší Československo stalo. Vysílání zahajoval publicista Ferdinand Peroutka, který své komentáře vysílal až do sedmdesátých let. Jeho záměrem bylo „vydávat opoziční noviny a posílat je vzduchem“. Vedle politických fejetonů a zpráv ze svobodného světa však Svobodná Evropa vysílala také zábavné pořady, kabarety (v nich vynikal především komik Jára Kohout, jehož píseň „Tik-tak, hodiny jdou“ se staly tichou hymnou doufajícího demokratického Československa) – a také literární pořady: povídky, básně, pásma. V cyklech Nedělní čtení ze světové literatury, Kniha týdne či Čtení ze zakázaných knih vraceli do literárního světa Jan Čep, Ivan Blatný, Egon Hostovský, Václav Černý, Jiří Kárnet a další autoři, komunisty umlčení.

Vedle četeb a pásem se ve vysílání objevovaly i rozhlasové hry a úpravy divadelních her. Z těch nejvýznamnějších jmenujme úpravu hry bratří Čapků Adam Stvořitel (1952) či Peroutkovo drama Šťastlivec Sulla (1951). Inscenovaly se však i zábavnější žánry. Jedním z nejzajímavějších titulů jsou Zrádné stopy

Na začátku hry je lékař Davis povolán k umírající pacientce Mary Dykeové. Ta není nijak těžce nemocná, podléhá však šílenství a umírá se slovy „Ten obraz! Zase vidím ty stopy! Ty stopy! Tady, ve sněhu! Stopy! Jsou tam!“. Její sestra vyslovuje podivné podezření: za vším je tajemný obraz, který visí v jejím pokoji. Doktor Davis nebere její tvrzení na lehkou váhu, ale pokouší se dál pátrat po přirozeném vysvětlení úmrtí. Nachází vdovu předchozího majitele obrazu, jenž zemřel v šílenství. Tvrdil, že na obraze vidí svítit okna namalovaného domu – a napravo od stromu zase tajemné stopy ve sněhu.. nebo nalevo od stromu? Obraz se proměňuje před očima pozorujícího… Davis se dále zaplétá do vyšetřování a společně s profesorem psychologie nakonec nachází onen dům, který je zachycen na obraze. A pod jeho podlahou…

Rozhlasový thriller, slovy předválečných deníků „sensační rozhlasová hra“, napsal předválečný filmový režisér Gustav Machatý, který se proslavil především dvěma erotickými dramaty: Erotikon (1927) a Extase (1932); především druhý, zvukový film jej proslavil po celém světě a jeho hlavní představitelce, první obnažené ženě v běžně distribuovaném celovečerním filmu Hedě Kieslerové otevřel dveře do amerického filmu – pod jménem Heddy Lamar se stala jednou z filmových hvězd. Machatému se v Americe nedařilo tak, jak představoval a jak si představovali distributoři, a tak se na začátku 50. let vrátil z Ameriky do Evropy a mimo jiné psal a režíroval pro Bavorský rozhlas v Mnichově. Pro Rádio Svobodná Evropa upravil také několik povídek Edgara Allana Poea. Snad jeho temné hororové povídky inspirovaly Machatého k napsání rozhlasové hry Zrádné stopy. Jde o čistý žánrový produkt, tajemnou či spíše hororovou hru. Machatý sám ji však nerežíroval, tuto práci přenechal dalšímu kolegovi z filmové branže: J. A. Holmanovi. Ten během okupace proslul v Protektorátu tzv. společenskými dramaty (Minulost Jany Kosinové, 1940; Rukavička, 1941; Modrý závoj, 1941) a roku 1952 s Milošem Havlem emigroval do Západního Německa.

Inscenace Zrádné stopy nevyniká nijak režijními ani hereckými postupy. Podobně jako tehdejší inscenace v Československu využívá k překlenutí některých pasáží či k dovysvětlení situace vypravěče, herci (dnes už jen těžko zjistitelní) se pohybují spíše na hranici průměru. Co však zaujme, je atmosféra, kterou se Machatému a Holmanovi podařilo vytvořit.V druhé polovině hry je dobře gradováno napětí, obzvlášť ve scéně, v níž oba hrdinové procházejí v noci temný a záhadný dům.

Zrádné stopy měly premiéru 28. listopadu 1954 v cyklu Hra týdne. Reprízována byla v roce 1969. Dnes je možné si ji poslechnout na webových stránkách ESbirky.cz, které obsahují zvukový archiv Svobodné Evropy.

 

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)