Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – A revoluce požírala své děti…

Přidal: Premek |

Listopad 5, 2016

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas /2016)

Kniha Tma o polednách vznikla v roce 1941 a napsal ji britský spisovatel Arthur Koestler, který byl postupně ovlivňován sionismem, marxismem a komunismem. Ve třicátých letech se pro komunisty angažoval v Turkmenistánu i ve Španělsku, kde se pokusil proniknout do štábu generála Franka vydávaje se za novináře. Několikrát byl zatčen a také odsouzen k smrti, nakonec však byl vyměněn za frankistické piloty. Později, znechucen stalinským totalitarismem, vydal svědectví o jeho praktikách ve výše zmíněné knize. Inspirací byly vzpomínky jeho přítelkyně Evy Zeiselové, která ve stalinském kriminále prožila šestnáct měsíců.

Hlavním „hrdinou“ Tmy o polednách je Nikolaj Semjonovič Rubašov, lidový komisař, člen ÚV KSSS, generál lidové armády, bývalý člen politbyra… a nyní vězeň NKVD. Ve tři ráno byl vytažen svými soudruhy z postele a uvězněn mezi ty, které do vězení dostal dříve. Na samotce má samozřejmě dost času vzpomínat, a tak před posluchačem vyvstávají obrazy z jeho bolševické práce. Pracuje především jako sovětský instruktor v Německu, Itálii nebo ve Španělsku. Čiší z něj především slepá oddanost Straně, nestrpí žádnou úchylku od generální linie; pokud se mu některý z antifašistů vzepře, nezastaví se před žádnou špinavostí. Když italští komunisté stávkují a odmítají pomáhat Mussoliniho režimu, Rubašov hájí zájmy Sovětského svazu, který si u italských loďařů objednal množství lodí. Když italský, ve Francii žijící komunista Luigi odmítá poslechnout, udá jej okamžitě francouzské policii jako nebezpečného komunistu. Teď musí strpět nepříjemné výslechy svého dávného přítele z dob revoluce Kolji Ivanova a poté surovce Gledkina – a přijmout, že je na tom nyní stejně jako ti, které pomáhal zničit. Jeho sekretářka a milenka Ljuba je zastřelena a on je vystaven soustavnému psychickému nátlaku. Nejvíc jej však mučí a pronásledují jeho vlastní zločiny… Když je u „soudu“ odsouzen jako nepřítel lidu odsouzen k smrti, vzkřikne proti svým soudcům: „Nevybudujete svůj ráj z krve a špíny! (…) Prostředky se staly cílem, temno vládne! Temno o polednách! Chci zemřít…“

Dramatizaci Koestlerova románu odvysílala v předvečer čtvrtého výročí tzv. Vítězného února (tj. 24. 2. 1952) pod názvem Temno o polednách stanice Svobodná Evropa. V režii Josefa Součka účinkovali Stanislav Kavan (Rubašov), Milada Hánková (vypravěčka), Ondřej Baraba (Ivanov), Mirka Pecháčková (Ljuba) či Karel Pavlík (vězeň – carista). Inscenačně se nahrávka nijak neliší od dobových nahrávek Československého rozhlasu; je nedynamická, navíc – na rozdíl od státního rozhlasu – nemá k dispozici dobré herce. Liší se jen v jediném: nabízí svému posluchači pravdivý obraz situace ve stalinském Rusku. Ten obraz, který se teď mnozí snaží zamlžit nebo zpochybňovat, ať už v samotném Rusku (likvidace muzeí gulagu) nebo u nás (vysocí státní představitelé, hejtmani a žurnalisté, kteří v padesátých a šedesátých letech dělali „zahraniční zpravodaje“).

Kvalitu nahrávky můžete posoudit sami – zdarma je k dispozici na stránkách ESbirky.cz, kde je zavěšen i celý dochovaný archív Radia Svobodná Evropa (RFE).