O muži, který chtěl malovat jako Courbet (199?)

Přidal: Premek |

Srpen 24, 2015

Pásmo o naivním spisovateli Janu Moštěkovi připravil Václav Vokolek.

Natočeno 199? pro cyklus Schůzky s literaturou.

Lit.: Vondráček, Jiří: Próza v rozhlase. Třikrát Jan Moštěk (ČRo 3 – Vltava, 30. července, 6. a 13. srpna vždy v 16.00). In Týdeník Rozhlas 31/2000 (17. 7. 2000). – Cit.: Spisovatel a výtvarník Václav Vokolek se před lety náhodně seznámil s pozoruhodným člověkem Janem Moštěkem, s jeho obrazy a nezvyklými texty. Tato setkání jej inspirovala k vytvoření rozhlasového pořadu nazvaného O muži, který chtěl malovat jako Courbet, v němž poprvé představil několik kratších Moštěkových próz. Tyto texty samotné i okolnosti, za nichž se Jan Moštěk Václavu Vokolkovi zjevoval a zase mizel, mohly působit dojmem, že se jedná o postavu smyšlenou. Jak tomu bylo doopravdy a jaké ohlasy vyvolalo uvedení předchozího pořadu vyprávěl Václav Vokolek v druhé rozhlasové kompozici, jíž dal název Mít svého Moštěka. Jejím základem se stal zejména příběh o malíři Josefu Mánesovi.

Uveřejnění těchto textů v rozhlasovém vysílání i v několika časopiseckých ukázkách vzbudilo o dílo Jana Moštěka nebývalý zájem. Okouzlilo i skvělého rozhlasového interpreta moštěkovských literárních kreací Radima Vašinku, který nejlepší skvosty tohoto uměleckého odkazu zařadil do repertoáru svého divadélka Orfeus.

Ze všech dostupných literárních prací Jana Moštěka pak Václav Vokolek sestavil soubor, který knižně vydal v roce 1996 v nakladatelství Triáda pod názvem Tenkrát v Paříži… anebo Byl slídivej jako kočka, ale rád si také užil. Z této sbírky připravil, v pořadí už třetí Schůzky s literaturou, pojmenované podle hlavního hrdiny vyprávění Detektiv Tom Šark, s podtitulem Téměř filmový příběh s kriminální zápletkou.

O literárních textech Jana Moštěka Václav Vokolek říká: „Vedle vyloženě naivních detailů se v nich s tvrdošíjnou pravidelností opakují místa vzácně moudrá, poetická, snová a paradoxní. Mimo zvláštní humor tu nalezneme až bolestivou nostalgii provázející zneuznané umělce a velmi nepříjemný pocit až osudové trapnosti. Po idylickém začátku to po chvíli počíná hlasitě skřípat. Svět Jana Moštěka bývá krutý! Že se přitom nepřestáváme smát, svědčí o Moštěkově hrdinství…“

Literární pásma