Stará dáma vaří jed (2017)

Přidal: Premek |

Listopad 16, 2017

Arto Paasilinna. Kompletní audiokniha. Překlad Markéta Hejkalová. Režie Jitka Škápíková.

Čtou Milena Steinmasslová a Jan Zadražil.

Natočeno 2017. Vydal OneHotBook 30. 11. 2017 (1 CD MP3; katalogové č.: AK118; EAN: 8594169481180; celková délka nahrávky 6 hodin 23 minut). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Vdova po plukovníkovi Linnea Ravasková, důstojná stařenka, se všemožně obětuje svému nepovedenému synovci. Aby za něj mohla zaplatit dluhy, prodá luxusní byt v Helsinkách, navíc každý měsíc odevzdává jemu a jeho dvěma zlotřilým kumpánům důchod… Pak ji ale jednoho dne synovec nutí, aby napsala závěť. Odkázat mu všechno a čekat na blížící se konec, to určitě. Stará dáma se vzepře a rozhodne se vzít věci do vlastních rukou. Ty staré, vrásčité a křehké ruce dokážou ještě leccos navařit. Následuje množství černohumorných situací, scén jako z grotesky, nechybí dobrodružné plavby po rozbouřeném moři, ani několik mrtvol… (anotace)

Arto Paasilinna (* 1942)

Jeden z nejoblíbenějších finských spisovatelů, autor převážně humoristických románů, který je v současnosti nejprodávanějším finským autorem a jeho knihy se překládají do řady cizích jazyků, se narodil v obci Kittilä za severním polárním kruhem. Má čtyři bratry a dvě sestry, z nichž někteří jsou také významnými osobnostmi finské kultury. Arto Paasilinna pracoval pro noviny Nuoren Voiman Liitto, Nuori Voima-lehti a také pro týdeník Apu. Když začal být v roce 1975 nespokojen s prací novináře, prodal svou loď, aby byl finančně zajištěn a mohl napsat svou první knihu Jäniksen vuosi (Zajícův rok). Kniha měla velký čtenářský ohlas a Paasilinna se stal nezávislým spisovatelem, který se proslavil romány jako Stará dáma vaří jed (Hejkal, 2005), Les oběšených lišek (Hejkal, 2006), Autobus sebevrahů (Hejkal, 2006) či Prostopášný modlitební mlýnek (Hejkal, 2010) a řadou dalších. Knihy Zajícův rok, Vlčí léto laponského mlynáře a Autobus sebevrahů byly ve Finsku zfilmovány. Roku 2006 navštívil spisovatel Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě. V říjnu 2009 prodělal mozkovou mrtvici, částečně ztratil paměť a od dubna 2010 žije v domě s pečovatelskou službou.

Milena Steinmasslová (* 1955)

Během studia na pražské DAMU hostovala v Národním divadle a v Činoherním klubu, krátce byla v angažmá v Divadle Na zábradlí. Hned po dokončení školy se stala členkou souboru Divadla pod Palmovkou a dlouhodobě působí ve spolku Kašpar v Divadle v Celetné, kde má za sebou řadu rolí a kde v roce 2015 uvedli i její hru-dokument o souboji Bulgakova se Stalinem nazvanou Izolovat, ale zachovat. Její herecká kariéra začala ale dřív – v roce 1970 si ji vybrali do filmu Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže. O čtyři roky později se objevila ve filmu Jak utopit doktora Mráčka nebo v pohádce Malá mořská víla a velkou hereckou příležitost dostala v historickém dramatu V erbu lvice (1994). Známá je spíš z televizních filmů (Smrt talentovaného ševce, Pětka s hvězdičkou, Kaňka do pohádky), pohádek (Pohádka o ebenovém koni, Pavouk se smaragdovýma očima, O víle Arnoštce) a seriálů (Muž na radnici, Ranč u zelené sedmy, Rodinná pouta, Ulice, Četnické humoresky, Případy 1. oddělení, Já, Mattoni). Dlouhodobě se věnuje dabingu.
Pracuje i jako lektorka rétoriky, komunikace a argumentace.

Jan Zadražil (* 1975)

Absolvent Státní konzervatoře v Praze působil v řadě pražských i mimopražských divadel (např. Divadlo na Vinohradech, Divadlo Na Fidlovačce, F. X. Šaldy v Liberci, Pod Palmovkou, Jihočeské divadlo, Švandovo divadlo, Ta Fantastika) a dosud hostuje v dalších (Divadlo Company.cz, Veselé skoky, Husa na provázku, Divadlo v Řeznické, Divadlo Viola, Divadlo v Celetné…). Účinkoval rovněž v několika televizních filmech (Nepodepsaný knoflík, Sněžná noc, Bludičky), v seriálech (Manželská tonutí, Zdivočelá země, Rodinná pouta/Velmi křehké vztahy, Přešlapy, Cesty domů) a také v celovečerních snímcích (Vy nám taky, šéfe, Proměny, Zemský ráj to napohled, Labyrint). Hraje též v kapele Moje řeč.

Lit.: Kamberský, Jakub: Groteska z Finska. In web Naposlech.cz, 11. 1. 2019 (recenze). – Cit.: Paní plukovníková prožívá stáří v malebné vesničce vzdálené padesát kilometrů od Helsinek. Mohly by to být idylické dny, kdyby za ní měsíc co měsíc nejezdil nezvedený synovec se svými kumpány, nezanechával po sobě takovou spoušť a nepřipravil tetu o důchod. Stará dáma se jednoho dne rozhodne z vesničky uprchnout. Nastěhuje se k příteli doktorovi, kde dostává nápad uvařit jed, coby účinný nástroj k ukončení svého utrpení. Anebo to s tím jedem nakonec bude úplně jinak? To se dozvíte z poslechu audioverze vtipné humoristické novely Stará dáma vaří jed Arto Paasilinny, kterou v listopadu vydalo nakladatelství OneHotBook.

Než se dostaneme k samotné audioknižní nahrávce, je třeba uvést, že se nejedná o první auditivní zpracování předlohy. V roce 2006 vznikla rozhlasová četba na pokračování v režii Hany Kofránkové, s Blankou Bohdanovou a Jiřím Lábusem. Její nevýhodou bylo, že text Paasilinnovy knihy byl zredukován zhruba na polovinu. V roce 2011 měla pak v pražské Viole premiéru dramatizace Staré dámy, kterou lze vnímat částečně jako divadlo, částečně jako scénické čtení. Autorkou této divadelní dramatizace byla Jitka Škápíková, režie se chopila Lída Engelová a v představení dodnes excelují Naďa Konvalinková, Lilian Malkina a Jan Zadražil.

A právě jména Jitky Škápíkové a Jana Zadražila jsou spojnicí mezi představením ve Viole a právě vydanou kompletní audioknihou. Zatímco úloha Jana Zadražila zůstává stejná – je interpretem, Jitka Škápíková „povýšila“ na režisérku audioknihy. Druhou interpretkou se stala herečka Milena Steinmasslová.

Režie audioknihy je promyšlená. Pasáže týkající se mužských postav a obsahující hlavně mužské dialogy interpretuje Jan Zadražil, ty ženské pak Milena Steinmasslová. V místech, kde se střetávají, se herci v četbě střídají po malých úsecích a účelně se tak doplňují. Nejde v pravdě o četbu jako takovou, Škápíková občas nechává oba interprety hrát, takže když se v knize nachází například rozezlený monolog, nebo part plačící ženy, je v tomto duchu interpretována i nepřímá řeč, týkající se té které postavy, v té které emoci. To je velmi osvěžující prvek.

Vlastně by audioknize nebylo takřka cokoli vytknout, zvlášť ne zkušenému Janu Zadražilovi, který si četbu naprosto užívá. S vervou a plným nasazením předčítá i Milena Steinmasslová, z poslechu je ale znát, že s audioknihami nemá tak bohaté zkušenosti jako její mladší kolega. Je u ní patrné občasné zaváhání, třeba před názvy chemických sloučenin, či nadměrné množství dramatických pauz, které poněkud brzdí spád knihy. Herecky je ovšem Steinmasslová excelentní. Emotivní roviny jsou i u ní velmi uvěřitelné a sugestivní, na čemž má jistě zásluhu i jistá režijní ruka.

Nemalou roli zastává v audioknize hudba – místy idylická, jindy působící jako jakýsi úšklebek, bluesové rify dotvářejí atmosféru pěkně šlapajícího příběhu. Bezmála šest a půl hodinovou nahrávku zhltnete díky ní a především díky práci herců a režisérky doslova na posezení.

Mluvené slovo na zvukových nosičích