Námořník Mikuláš (1982, 2024)

Přidal: Premek |

Leden 4, 2024

Jiří Wolker. Hudba Vilém Petrželka. Symfonické drama o třech dílech pro sóla, recitaci, smíšený sbor, symfonický a jazzový orchestr a varhany. Hraje Česká filharmonie, Pražský filharmonický sbor, Orchestr Václava Hybše. Řídí Václav Neumann. Zpívají Gabriela Beňačková (soprán), Vilém Přibyl (tenor), Jaroslav Souček (baryton), Libuše Márová (alt). Sbormistr Lubomír Mátl.

Recitace Petr Haničinec.

Nahrávka dokončena 15. 4. 1982. Vydal Panton v roce 1982 (1 LP). Reedice 3. 1. 2024 (MP3, Supraphonline, VT 9555-2).

Obsah: 1. Sbohem (19:05) – 2. Marseille. Návrat (20:01) – 3. Sám (16:43).

Lit.: Štilec, Jiří: {Námořník Mikuláš}. Sleeve-note. – Cit.: Dávno minul čas, který zabraňoval poznat a docenit Viléma Petrželku bez zátěže provincionalismu, ale v zobecnění, ve významu této osobnosti pro kulturu naší země, jako někoho, kdo má právo být zván českým skladatelem. Spoluvytvářel velkou generaci našeho umění po Leoši Janáčkovi, možná nejslibnější v tomto století. Petrželkův život se jeví jako závažná společenská práce adresovaná národu, době, budoucnosti. Ten odkaz, v němž výčitkou je dosud neprovedená opera „Horník Pavel“, vytvořil náš současník nejen daty, která ohraničují jeho lidský věk(1889-1967), ale duchem i cítěním pulsu života v plástech opravdové duchovnosti. Nepatřil k těm, kteří prioritu spatřují v hledání „originálních“ výrazových prostředků a v maniakální posedlostizačínat od bodu nula. Neboť – jestliže první základní premisou dějin je skutečnost, že je tvoří člověk, druhou stejně základní premisou je nutnost, aby v tomto tvoření existovala kontinuita. Petrželkova tvorba je organickou slitinou národní hloubky s novodobým hudebním myšlením evropským. Bylo proto logické, že měl tak blízko k E. Milénovi a J. Mahenovi, který v Brně také těžce nesl „onehybnou hladinu podzemního jezírka české duše.“

Petrželka se niky neopakoval, nikdy si neulehčoval svou cestu. To mluví o jeho vyspělé inteligenci, o jeho ryzím charakteru, o pronikavosti jeho intelektu a imaginace. Dotkněme se krátce umělcova životního běhu: v šestnácit letech byl přijat L. Janáčkem na brněnskou varhanickou školu, kterou absolvoval v roce 1908. V té době bylo silněpatrné Petrželkovo soustředění na komorní žánry. Roku 1910 začal působit jako pedagog na Janáčkově ústavu. Tehdy na něho jako blesk vysvobozujícího poznání a mocného účinu zapůsobila Novákova „Bouře“. O tři léta později se stal žákem V. Nováka v Praze. Navštěvoval horlivě koncerty České filharmonie a operní představení s K. Kovařovicem a Al. Zemlinským. Roku 1919 se stal profesorembrněnské konzervatoře a vychoval zde mnoho výrazných individualit naší hudby. To již vyzrál Petrželkův hluboký vztah ke slovu a poezii, jak na to poukazují skladatelovy písňové a sborové cykly. Zvláštní pozornost věnoval Petrželka tvůrci velkého obrození naší poezie Jiřímu Wolkerovi. V rozmezí dvou let to byla dvě díla: Štafeta – cyklus písní pro zpěv a smyčcový kvartet op. 18 (dokončen r. 1927) a 31. prosince 1929 instrumentací dokončené symfonické drama o třech dílech Námořník Mikuláš op. 21. To bylo vysvléknutí z vlivů Vítězslava Nováka, silná koncentrace na obsahovou závažnost a radikální pročištění hudebního výrazu.

Zatímco určujícím znakem Wolkerovy balady je láska, utrpení, smrt, opojení smyslů, jakási až symfonie lásky s prudkými echy lidského podvědomí, tělesnosti a horečnaté vášně, učinil Vilém Petrželka středem i mírou svého díla psychologickou stránku a jednotnost estetické emoce, docílenou fúzí slova, zpěvu a složky orchestrální. Dramaturgická struktura všech tří částí je diferencovaná, harmonické myšlení oplývá smělými souzvuky a kombinacemi, vyváženost složek instrumentální a vokální je příkladná. Skladatel využívá parlanda ve sboru, pro dějovou akceleraci pak recitátora. Ve II. dílu, pro postižení atmosféry přístavní krčmy v Marseille, je nasazen jazzový orchestr. Obdivujeme hudební prosycenost recitativů a skvělou vokální linii jednotlivých sólistů. Petrželkova obraznost je založena na království senzu a současně panství logu. Lyrismus Petrželkova cítění není nikde redukován na sentimentalitu, je vždy určitý, křišťálový, zhuštěný. Petrželkův Námořník Mikuláš je filozofickou poémou o lidech, která vychází z klasických tradic přetvořených autorovou individualizací. Symfonický epilog – vnitřní Mikulášovo vzkříšení – uzavírá poetickou idealizaci Wolkerova dramatu viny a trestu. Je to právě ona dávka myšlenkového poselství a bolesti, transformovaná do řeči absolutní hudby, při níž přemýšlíme o nejvážnějších věcech života. Petrželkův Námořník Mikuláš jemonolitní partitura s étosem více tolstojovským než zolovským.s Vytváří obraz skutečnosti, její druhou realitu. Jsou v ní vyjádřeny lidské osudy v exponovaných životních situacích. Tedy člověk v takových mravních a duševních „těžkých hodinách“, v nichž řeší morální dilema. Vilém Petrželka v hudbě našel a hudbou vyjádřil neohraničenou možnost pro realizaci zrcadlení velkých tajemství a hádanek lidského bytí.

Mluvené slovo na zvukových nosičích