Anička Skřítek a slaměný Hubert 1/8 (1963)

Přidal: Přemek |

Únor 13, 2008

anička Vítězslav Nezval. Hudební improvizace Ilja Hurník. Režie Miloslav Disman.

Čte Karel Höger.

Natočeno 1963. Premiéra první části 1. 1. 1964, druhé 5. 1. 1964. Repríza 5.-9., 12.-14. 6. 2017 (ČRo Rádio Junior). Vydal Supraphon v roce 196? (2 LP, Su XM 60022; 16 ot/min.).

Lit.: Disman, Miloslav: Začátky rozhlasu pro děti a děti před mikrofonem. In Besedy o rozhlasové režii. Praha: Studijní oddělení Čs. rozhlasu, 1964 (edice Informace – Učebnice – Semináře, sv. 8). – Cit.: Měl jsem štěstí být tak trochu u zrodu Nezvalova románu „Anička skřítek a slaměný Hubert” – sledovat Nezvalovy pokusy s dětmi, s podněcováním a studiem dětské fantazie, “dětské imaginace tak blízké absurdním příměrům básnickým”. I na dětech v DRDS si básník ověřoval některé kapitoly ze svého díla. Po více než 25ti letech kniha znovu vyšla o vánocích 1963 a od 1. ledna 1964 ji v četbě na pokračování uvádí naše HR. Po Čapkových pohádkách a Trnkově “Zahradě” ujal se Karel Höger i přednesu Nezvala. Kapitoly předčítáme napřed v DRDS, abychom mohli upozornit přednašeče, které epizody díla jsou dětem nejbližší, které vzdálenější, kde se dnešní dítě srdečně směje a kde pátravě sleduje text, aby svou jen zdánlivě bohatou fantazií stačilo vskutku bohaté obrazotvornosti básníka.Fantazijní prožitek není jen cit sám o sobě, cit je vztah k něčemu, co dítě vnímá, co si představuje, co fantazijně vytváří. Fantazie netvoří z ničeho, musí mít své zázemí stop předchozích vjemů a většinou i svůj styk s objektivní skutečností prostřednictvím smyslů. Cesta auditivní má dvě kolejnice přísunu: signální soustavu I.- šum, tón, – a signální soustavu II.- slyšené slovo, signál signálů. Slovo, které pro dítě nemá obsah ani rozsah, které nevyvolá představu ani z kontextu slov je obklopujících je prázdným zvukem, šumem, který nic nepřináší, jen narušuje. Prosté estetické hodnoty klasické pohádky, prověřené staletími, působí na dítě předškolního věku zvláště proto, že centra obrazivosti, fantazie – ještě kontrolována nedokonale vyvinutými vyššími centry myšlení a volních procesů, dítě vše přijímá, snadno podlehne iluzivní sugesci. Básník – tvůrce moderní pohádky -experimentuje – a s ním i dramaturg, přednašeč i režisér.