Stoletý Josef Hiršal na rozhlasových vlnách

Přidal: Premek |

Červenec 28, 2020

Přemysl Hnilička

/psáno pro web Panáček v říši mluveného slova/

Bylo by s podivem, kdyby se naše kulturní rozhlasová stanice Vltava vyhnula výročí stých nedožitých narozenin překladatele, básníka a literárního experimentátora Josefa Hiršala (1920-2003). Kromě již zmíněných “funkcí” byl totiž Hiršal také jednou z osobností Experimentálního studia Československého rozhlasu v Liberci. On i další tvůrci “při různých debatách mluvili o začátku cesty, o hledání nových možností pro tvorbu a své texty chápali jako partituru pro následné zvukové i hudební ztvárnění”, píše dramaturg Petr Gojda ve svém článku Pranýřovat absurditu frází. Století Josefa Hiršala na Vltavě.

V červenci 1991 měla premiéru četba z Hiršalovy knihy Vínek vzpomínek, kterou připravila Klára Pokorná a režíroval ji Petr Adler. Hiršal tu ukazuje svůj pohled na českou kulturní obec let třicátých až padesátých. Autobiografii citlivě interpretoval herec, překladatel a režisér Josef Červinka. Přesně dokázal najít každý citový náboj ukrytý v textu, ať už šlo o půvabnou ironii nebo o romantickou nostalgii.

Dobu následující – léta 1952 až 1968 – popisuje deníková koláž Let let, kde se k hlasu Josefa Hiršala přidává i jeho partnerka Bohumila Grögerová. Četba vznikla rok po Vínku vzpomínek, Josef Červinka ovšem tentokrát zasedl na režisérskou židli. Deníkové záznamy dvou překladatelů a vtipně glosujících pozorovatelů interpretují Jan Vlasák, Viola Zinková a Jiří Schwarz. Vlasák a Zinková tu reprezentují Hiršala a Grögerovou, dobové texty s nenápadným zdůrazněním jejich občasné hovadnosti čte Jiří Schwarz.

Hiršalova stovka přinesla také po třech letech reprízu souboru jeho rozkošných pastišů Párkař (1992). Už samotné parodické texty jsou rozkošné (zvlášť u těch básníků, které člověk zná z povinné i nepovinné četby – Čelakovský, Erben, Wolker, Nezval), ale nádherná je i ta interpretace: pod režijním vedením Josefa Červinky tu Otakar Brousek starší, Jiří Schwarz, Jan Hartl, sám Červinka – ba i Gabriela Vránová – recitují ony poučené a básnicky plnohodnotné žertíky zcela vážně, jakoby natáčeli běžné literární pásmo; a to je ten jediný správný způsob. Tvářit se, že je to vlastně všecko skutečné, vážné.Podobně funguje i hudební doprovod: Petr Mandel tu zcela v intencích toho běžného literárního pásma variuje klasické téma „Pes jitrničku sežral“ a jeho interpreti – Jaroslava Eliášová (klavír) a Ludvík Hašek (housle) – na tuto hru s chutí přistupují. Takže tu najednou máme dvě roviny parodie: textové a hudební.

Vedle repríz těchto časem prověřených pořadů uvedl Český rozhlas Vltava k Hiršalově stovce také premiérový pořad z cyklu Svět poezie. Experimentální tzv. konkrétní poezii ze slavné sbírky Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové Joj-Boj vybral, připravil a sugestivně interpretoval Pavel Novotný.

Názory a komentáře