Švejk na severský způsob
Jakub Kamberský
Milí čtenáři, přiznám se bez mučení, že tento text vznikl na objednávku. Ano, objednal si ho web
www.audioteka.cz, proto zde musím uvést (a uvádím to rád), že knihu Stoletý stařík, který vylezl na strom a zmizel švédského autora Jonase Jonassona, o které bude řeč a kterou vydalo nakladatelství Panteon, si můžete objednat právě zde. To si žádá velikého uznání, nehledě k tomu, že kniha vyšla souběžně v podobě tištěné a zvukové.
Než se dostanu k popisu díla a realizace, ještě pár slov na téma audioknih.
Je chvályhodné, ať už jde o jakékoli vydavatelství, že se s vydávanými audioknihami tak říkajíc roztrhl pytel. Jsem nadšen, že vydavatelství navazují na věhlas, s jakým v dobách minulých vycházela spousta gramofonových desek, později magnetofonových kazet, CD. Dnes také vycházejí na CD, ale často v rozšířeném a oblíbeném formátu mp3, který je pro deseti- a více hodinové opusy čím dál víc nezbytným.
Vydávané premiéry, reedice starších nahrávek a rozhlasová tvorba ve vysílání skýtá možnosti výběru. Tento model vidíme jako ideální pro řadu sociálních skupin. Matky s dětmi, samotné děti, řidiči na cestách, studenti, lidé manuálně pracující, senioři a v neposlední řadě i nevidomí spoluobčané, pro něž je mnohdy zvuková nahrávka jedinou možností, jak se k takovému dílu dostat. Proto je třeba ocenit, že vydavatelé začínají reagovat na poptávku trhu a převádějí do audio podoby žhavé novinky, jak tomu je i v případě Stoletého staříka.
Kniha Stoletý stařík přináší barvitý a skoro až neuvěřitelný fiktivní příběh jednoho nedůležitého človíčka, který se rozhodne, že nehodlá oslavit sté narozeniny v domově pro seniory, vyleze si z okna, jde na autobus a odjede; je mu jedno, kam. Náhodou před odjezdem potká gangstera s kufrem plným peněz, náhodou se kufru zmocní a ujede, shodou okolností narazí na dalšího výlupka, se kterým se spolčí, společně jen tak mimochodem vyřídí okradeného gangstera a časem ještě druhého a málem i třetího, se kterým se skamarádí, najmou si za osobního šoféra majitele osamělého stánku, do hry časem přizvou jednu sprostě se vyjadřující ženštinu, která jim v jednu chvíli poskytne azyl… Mezitím jsem svědky policejního honu na gangstery, počínání státního zástupce, který se chce zviditelnit, aby nakonec získal z ostudy kabát, chaotické a manipulativní práce médií a davové hysterie.
Mimochodem, právě scéna, kdy se skupinka na útěku rozhodne svou verzí příběhu ošálit státního zástupce, je typicky švejkovská. Stoletý stařík Allan se totiž svými vytáčkami a odbočkami do historie svého bohatého života projevuje jako náš známý Haškův Švejk.
Právě odbočky, či spíš rekapitulace Allanova dlouhého života je zde druhou linií příběhu. Ta je snad ještě víc neuvěřitelnější, než ta reálná.
Poznáváme Allana coby zdatného pyrotechnika, který se nachází snad u všech závažných světových milníků a potká se snad se všemi zásadními lidmi oněch dob.
Proto snad nikoho nepřekvapí, že Allan svými pokusy vyhodí vlastní dům do povětří, dostane se za své vylomeniny – ať už způsobené „hraním si“ s pyrotechnikou nebo svou prořízlou pusou – do vězení, vyhnanství, gulagu atd.
Allan se nikdy nevymezuje vůči žádnému politickému uskupení a směru. není proto divu, že v jednu chvíli stojí ve Španělsku na straně republikánů, aby posléze přešel k Frankovi. V Americe jen tak mimochodem pomůže Oppenheimerovi objevit atomovou bombu, je vyznamenán prezidentem Trumanem, stanou se z nich kamarádi, nato se ocitne v Číně, za pár let se dostane do Moskvy, kde v podnapilém stavu prozradí sovětům princip atomové bomby, urazí Stalina, uteče z gulagu, dostane se k vůdci severní Koreje, jen díky přítomnosti Mao Tse-Tunga, jehož ženu kdysi zachránil, unikne popravě, s tučnou odměnou zakotví na patnáct let v Indonésii, aby se roku 1968 potkal v Paříži s prezidenty de Gaulem a Nixonem.
Autor Jonas Jonasson nenechává posluchač ani na chvilku vydechnout; to je ostatně typické pro severské autory, jejichž knihy dosud u nás v audio podobě vyšly (Stieg Larsson či nově Lars Kepler).
Stoletého staříka kongeniálně načetl herec Martin Stránský, který byl dosud výhradním čtecem severských děl. (Tuto výsadu mu aktuálně trochu narušil Pavel Rímský, když načetl román Larse Keplera „Svědkyně ohně“, který právě vychází.) Martin Stránský na ploše bezmála třinácti hodin dokazuje, že umí s hlasem pracovat, že umí číst poutavě. Jeho projev nenudí, je plný všech nutných nuancí, jakými jsou štiplavá ironie, spravedlivé rozhorlení, možnost na některém místě přidat a na jiném zase ubrat, temporytmus vyprávění. Je jistě zážitkem držet knihu v ruce a sám si v n í číst, ale já se nebojím říct, že audioverze zde nefunguje jako čirá náhražka knihy, ale jako doplňující a nezanedbatelný prvek.
Proto Stoletého staříka doporučuji všem, kteří si oblíbili drsný severský humor, okořeněný naším Švejkem a plný absurdního výsměchu všem papalášům světa.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Každý kdo si knihu přečte, nebo poslechne, si hned vzpomene na Foresta Gumpa ve Švédslém podání. A jsem o tom i přesvědčen, že se autor nechal touto postavou motivovat. Sice mu to vyneslo ovace a slávu a kniha se opravdu stala trhákem, jenže…. Způsob jakým je napsána se mi zprotivil již v úvodu, kdy se současnost prolíná s minulostí (poměrně nudnou a zdlouhavou) a z původního „hrdiny“ se stává postupem času jakýsi „antihrdina“. Věřím tomu, že řada lidi knihu dočetla, jen skrze to, že začátek je skvělý a pak už jen nucené nabalování dalších zápletek hlavních hrdinů. Škoda, jsou i lepší knihy.
Výborná kniha, přečetl jsem český překlad, viděl film a nyní poslouchám potřetí skvělý přednes pana Stránského, který opravdu stojí za to.
Jediné výhrady, které bych měl jsou k výslovnosti švédských názvů (Malmköping, Åkerstyckerbruk, Sjötorp apod.), to by chtělo opravit; každopádně našinec neznalý tohoto jazyka to nepozná, ale vzhledem k popularitě knih od švédských a norských autorů by to pak bylo úplně dokonalé.
Forrest Gump, Jára Cimrman, Arto Paasilinna :)