Most (2007)
Jan Balabán. Povídka ze sbírky „Jsme tady“, vyprávějící o jednom výletu napříč pamětí. Pro rozhlas vybral a úvodem opatřil Petr Hanuška. Redakce Jan Sulovský. Zvuk, záznam a střih Jiří Vavrda. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Rozhlasová úprava a režie Michal Bureš.
Účinkuje Jan Kolařík.
Natočeno ve studiu Olomouc ČRo v roce 2007 (28 min.). Premiéra v neděli 3. 6. 2007 (ČRo Olomouc, 20:30 h) v pořadu Setkání s literaturou. Repríza 10. 5. 2009 (ČRo 2 Praha, 15:29 h), 1. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h) v cyklu Noční bibliotéka; 24. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 12. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Pozn.: Povídka Most byla současně nastudována ve studiu Brno v režii Zdeňka Kozáka. Zajímavé je porovnat obě inscenace, i proto, že v obou případech účinkuje jeden a tentýž herec (!) – Jan Kolařík. Povídková kniha „Jsme tady“ s podtitulem „Příběh v deseti povídkách“ vyšla na podzim 2006.
Lit.: anonym (= Bureš, Michal?): Jan Balabán: MOST. In web ČRO Olomouc, červen 2007 (anotace). – Cit.: Povídka ze sbírky „Jsme tady“, vyprávějící o jednom výletu napříč pamětí. Jan Balabán je spisovatelskou veličinou, kterou dnes chválí kde kdo. Oprávněně. Zvláště v povídkovém žánru nemá konkurenci, o čemž svědčí především soubory Možná že odcházíme (z roku 2004) a nedávno vydaný soubor Jsme tady aneb Příběh v deseti povídkách.
Balabán opět přivádí své hrdiny do bodu životního zlomu – jednou je to smrtelná choroba, podruhé absolutní opuštěnost, potřetí rodinná tragédie atp. Balabán však pokračuje dál: svazuje hrdiny nejen sítí deformovaných rodinných vztahů či osobních slabostí a běsů, ale nechá do jejich soukromí promlouvat veliké dějiny. Příběhy však nekončí ve tmě, vždy se objeví na konci tunelu světlo, záchvěv naděje symbolicky přicházející zásahem zvenčí.
Jednotlivé příběhy se nakonec protnou ve společném bodě. My však budeme sledovat bod jeden, a to nazvaný Most. (…)
Lit.: ele (= Lenartová, Eva): Světlana, Most, Prázdniny a další povídky ostravského barda Jana Balabána. In web ČRo 3 Vltava, 8. červenec 2024 (článek). – Cit.: Patřil k nejvýraznějším českým prozaikům přelomu tisíciletí a jeho předčasná smrt byla ztrátou nejen pro jeho čtenáře, ale pro celou českou literaturu. Jan Balabán byl především mistrný povídkář. Byl originálním portrétistou prázdnoty a tísnivosti žití. (…)
Jan Balabán vypráví příběhy nehrdinů, lidí poničených vlivy vnějšího světa i jejich vlastním tápáním a blouděním. Častou kulisou je mu industriální Ostrava, prostředí, které svými nelidskými rozměry a konturami znemožňuje Balabánovým postavám vytvoření jakéhokoliv pozitivního vztahu.
Jan Balabán (1961–2010) se kromě literární tvorby věnoval publicistice, překladatelství a výtvarné kritice. Jeho dílo bylo opakovaně oceněno v prestižních literárních anketách a dvakrát získalo cenu Magnesia Litera.
Pro Českou televizi Jan Balabán uvedl, že kniha je pro něj záznamem lidského osudu, ve chvíli, kdy je člověk zranitelný, kdy prožívá krizi a hledá z ní cestu ven. (…)
Příběh jedné všední cesty z práce muže jménem Hans, který se náhle rozhodne jít jinudy a dojít tam, kde tuší železniční most přes řeku. Základní motiv cesty a mostu se najednou zněkolikanásobuje. Vedle počátečního železničního mostu vstupuje do vyprávění tajuplný nádražní nadchod a sama cesta se stává mostem mezi současností a minulostí. Cesta mezi bezútěšnými haldami se postupně prolíná s cestou do vzpomínek na dětství a na cesty do idylicky vnímaného rodiště na Vysočině, aby se nakonec proměnila v cestu k nalezení sebe sama a podstatného pevného bodu ve vlastním životě. (…)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Lit.: Hanuška, Petr: Jan Balabán: Most. In web ČRo 3. 6. 2008 (anotace). – Cit.: Povídka ze sbírky „Jsme tady“, vyprávějící o jednom výletu napříč pamětí.
Jan Balabán je spisovatelskou veličinou, kterou dnes chválí kde kdo. Oprávněně. Zvláště v povídkovém žánru nemá konkurenci, o čemž svědčí především soubory Možná že odcházíme (z roku 2004) a nedávno vydaný soubor Jsme tady aneb Příběh v deseti povídkách.
Balabán opět přivádí své hrdiny do bodu životního zlomu – jednou je to smrtelná choroba, podruhé absolutní opuštěnost, potřetí rodinná tragédie atp. Balabán však pokračuje dál: svazuje hrdiny nejen sítí deformovaných rodinných vztahů či osobních slabostí a běsů, ale nechá do jejich soukromí promlouvat veliké dějiny. Příběhy však nekončí ve tmě, vždy se objeví na konci tunelu světlo, záchvěv naděje symbolicky přicházející zásahem zvenčí.
Jednotlivé příběhy se nakonec protnou ve společném bodě. My však budeme sledovat bod jeden, a to nazvaný Most.