Tišnovka (2015)

Přidal: Premek |

Květen 20, 2015

Jan Hanák. Dokument. Jak se žije tam, kde kdysi bývala železniční trať a dál ještě je. Mnohdy bizarní příběhy staré Tišnovky, trati, která má alespoň v Brně legendární přídech. Protíná romskou čtvrť, nečernobílou hranici světů se zamřížovanými hřišti plnými temperamentních dětí, bývalým náspem se vzrostlými meruňkami a švestkami těsně míjí zkušebnu japonského Malého divadla kjógenu, dodnes je využívána pěšími jako zkratka při cestách z práce a do ní, po nákupech a s dětmi do školky, prakticky na ní bydlí rocker Roman Dragoun. Je 130 let poté, co tudy první lidé, poprvé vlakem, jeli na Tišnov. Dramaturgie pořadu Lenka Svobodová.

Natočeno 2015. Premiéra 24. 5. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). Repríza 3. 5. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.); 28. 8. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.). K poslechu zde.

Lit.: Hanák, Jan: Tišnovka. Sociální cestopis po legendární trati dýchající svobodou teplého povětří. In web ČRo Plus, 28. srpen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Protíná nečernobílou hranici světů s temperamentními romskými dětmi. Míjí zkušebnu japonského divadla. Bydlí na ní rocker. Lidé si po ní zkracují cesty do práce a po nákupech. Na jejím náspu pěstují meruňky. V jejích tunelech montovali Messerschmitty.

Lidi na trati

Sbírám příběhy, zvuky. A dívám se kolem sebe. Baví mě to. Cestování, dobrodružství, a tak vůbec. Co zajímavého je v okolí železničních tratí? No tak industrie, železo, pravidelný rytmus, hromada cestujících, romantické výlety, krásné výhledy, mosty, tunely, města, památky…

Nejzajímavější jsou lidi. A žije a pohybuje se jich kolem tratí dost. Ze všeho nejvíc mě baví život lidí kolem železničních cest tak trochu zrušených. Jsou to zvláštní koridory, poněkud pozapomenuté, s kouzlem čisté geometrie, kterou si příroda organickými tvary jakoby opět bere zpět.

Příroda vs. trať

Různými, mnohdy bizarními způsoby se příroda vine kolem přísně lidských čar, křivek. Vypadá to podivně, ale lidí a jejich příběhů je tam hodně. Když stroje zmizí, kolejiště obydlí lidé a jejich fantazie. Je 130 let poté, co tudy první lidé, poprvé vlakem, jeli na Tišnov.

Jak se žije tam, kde kdysi bývala železniční trať a stále ještě je? Příběhy staré Tišnovky, trati, která má alespoň v Brně legendární přídech, jsou mnohdy bizarní.

Trať dál žije

Protíná romskou čtvrť, nečernobílou hranici světů se zamřížovanými hřišti plnými temperamentních dětí. Bývalým náspem se vzrostlými meruňkami a švestkami těsně míjí zkušebnu japonského Malého divadla kjógenu.

Dodnes je využívána pěšími jako zkratka při cestách z práce a do ní, po nákupech a s dětmi do školky. Prakticky na ní bydlí rocker Roman Dragoun. Své graffiti na zdech zadních traktů okolních zrušených továren píší studentky umělecké školy.

Trať jako paměť města

Dál z města v jejích tunelech kdysi dělníci továrny Diana GmbH montovali Messerschmitty a v okolních vesnicích rozdmýchali společenský život. Pod jejími mosty žije podivín počítající létající káňata a projíždějící cyklisty a vzpomínající na někdejší srážku vlaků nad jeho hlavou.

Z další její zastávky právě vyráží skupina mladých mužů na retrocykovýlet jako loučení jednoho z účastníků se svobodou, nebo jak se tady říká zpívání, a vytahují u toho brandy zakopané v roce 1942 a nalezené před pár týdny.

Radiodokument