Za dokumentem Ludvíka Vaculíka (2016)

Přidal: Premek |

Červen 7, 2016

Brit Jensen. Co se může objevit, když se člověk zaposlouchá do padesát let starého pořadu. Koláž archivních pořadů Ludvíka Vaculíka ze šedesátých let 20. století a rozhovorů s pamětníky přináší zajímavý pohled na kontext té doby v Československém rozhlase. Dramaturgie Eva Nachmilnerová. Zvuková spolupráce Roman Špála.

V pořadu hovoří Ondřej Vaculík a Tomáš Černý.

Natočeno 2016. Premiéra 8. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h) v cyklu Radiodokument. Repríza 27. 6. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h); 7. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 21. 4. 2020 (ČRo Plus, 21:10 h).

Pozn.: Součástí pořadu je komentovaná repríza reportážního pásma o mládeži „Markéta touží po řece aneb Jak je život těžký“ z roku 1963.

Lit.: Jensen, Brit – Přinosilová, Jana: Za dokumentem Ludvíka Vaculíka 50 let po publikaci manifestu Dva tisíce slov. In web ČRo Plus, 27. červen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Přesně před 50 lety vyšel v Literárních listech a třech celostátních denících jeden ze dvou nejvýznamnějších dokumentů pražského jara. Jmenoval se Dva tisíce slov, která patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem. Autorem byl tehdejší redaktor Československého rozhlasu a spisovatel Ludvík Vaculík.

Jedním z pořadů, které naočil v roce 1963, se jmenoval Markéta touží po řece a na svou dobu velmi odvážně a přesně mapoval život mladého člověka v osidlech totality. Po víc jak půl století se po stopách vzniku pořadu vydala dokumentaristka Brit Jensen. Pomáhal jí Vaculíkův syn, publicista Ondřej Vaculík.

Setkání u kuchyňského stolu

Ludvíka Vaculíka jsem potkala jednou: u kuchyňského stolu u přátel v Novém Městě na Moravě. Cítila jsem k němu takovou úctu, že jsem nevymyslela ani jednu jedinou větu. Ale naštěstí chtěl Vaculík hlavně zpívat – zřejmě to chtěl vždy! A tak jsme střídali moravské a dánské lidové písničky.

Když jsem se mnohem později dozvěděla, že Vilém Faltýnek náhodou našel v rice 2007 v rozhlasovém archivu pár pořadů od Ludvíka Vaculíka, o kterých se předtím nic nevědělo, byla jsem velice zvědavá.

Poslech mne překvapil: více než 50 let staré pořady ještě stále dýchají – a jsou v mnohém progresivní i v dnešním kontextu. Obecně se říká, že v této zemi začala dokumentární tradice až po roce 1989. Důvody jsou zřejmé: před rokem 1948 nebyla vyvinutá technika na to, aby reportér mohl jen tak jezdit na natáčení mimo studio. Přenosné magnetofony se začaly objevovat během 50. let, ale tehdy politické klima dokumentu nepřálo.

Tak se stalo, že české dokumenty se začaly točit mnohem později než v západních zemích, teprve po roce 1989 radiodokumentarista Zdeněk Bouček tento žánr vzal za svůj a začal ho na zelené louce budovat u nás. Tak jsme alespoň začátek rádiového dokumentu zvyklí vnímat.

Nejčistší dívčí rozhlasový portrét

Ludvík Vaculík působil jako redaktor vysílání pro mládež v Československém rozhlase od roku 1959 do roku 1965. V tomto období točil a vytvářel pořady pro Mikrofon mladých a cyklus Včera mi bylo patnáct.

Jeden z pořadů, který byl nalezen v archivu, se jmenuje Markéta touží po řece aneb jak je život těžký. I když tenkrát v roce 1963 se tento žánr nazýval „problémový pořad“, má podle mého mnoho společného s dnešním dokumentem. V roce 1965 Josef Branžovský pořad o Markétě popsal jako: „…snad nejčistší dívčí rozhlasový portrét, jaký známe“ (Sborník problémových pořadů Ludvíka Vaculíka)

Dnes to je 55 let, co Ludvík Vaculík točil s Markétou, která byla vyhozená z práce a zřejmě měla větší tužby, než jí společnost dovolovala. Jak se nyní poslouchá, si můžete sami ověřit. K výročí manifestu Dva tisíce slov vysíláme v rámci cyklu Dokument reprízu tohoto pořadu komentovanou Ondřejem Vaculíkem, synem Ludvíka Vaculíka, i redaktorem Tomášem Černým.

Radiodokument