Divadelní režisér a člověk Oldřich Stibor (2016)

Připravila Blanka Mazalová. Reportáž o knize Heleny Spurné o kontroverzním divadelním režisérovi Oldřichu Stiborovi.

Připravil ČRo Olomouc v roce 2016. Premiéra 6. 6. 2016 (ČRo Olomouc, 7:30 h.; 3 min.) v cyklu Zprávy z Olomouckého kraje.

Lit.: -bam- (= Mazalová, Blanka): V Olomouci vyšla kniha o kontroverzním divadelním režisérovi Oldřichu Stiborovi. In web ČRo Olomouc, červen 2016 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Fascinující příběh člověka s bohémskou povahou, levicového radikála, který po několik let paradoxně zastával funkci policejního úředníka. Neobyčejný životní příběh přináší nová kniha Divadelní režisér a člověk Oldřich Stibor. Její autorka Helena Spurná z olomoucké katedry divadelních a filmových studií na ní pracovala několik let.

„Tu knihu jsem napsala, abych se pokusila z jeho divadelní tvorby i jeho osobnosti smýt nánosy ideologických dezinterpretací minulé doby, ale zároveň abych zabránila tomu, aby tento zajímavý a pozoruhodný režisér zmizel v propadlišti dějin,“ vysvětluje autorka Helena Spurná z olomoucké katedry divadelních a filmových studií.  Pracovala na ní pět let a materiál sbírala v archivech po celé republice.

„Byl to bohém, byl to člověk asi velmi impulsivní, živelný. Nebyl to takový ten typ intelektuálního režiséra, který promýšlí všecko do posledního detailu. Musel být ale nesmírně pracovitý, protože tady dělat třeba dvacet inscenací za sezónu,“ popisuje Spurná. 

Oldřich Stibor je podle ní jednou z nejpozoruhodnějších osobností české meziválečné režie. Byl členem ilegálního okresního vedení KSČ, působil v protifašistickém odboji a nakonec zemřel ve vězení v Polsku.

V olomouckém divadle působil ve třicátých letech a zanechal tu výraznou stopu. Divadlo pak za socialistické éry neslo jeho jméno.

„Jestliže před revolucí byl až nekriticky vynášen pro levicově zaměřenou tvorbu, tak po 89. roce ze stejných důvodů, pro něž byl dříve adorován, byl považován za umělce nepohodlného,“ říká Spurná.

Byl zapáleným propagátorem principů socialistického realismu: „Patřil k těm, kteří do meziválečného divadla soustavně uváděli sovětské autory, jejichž díla často inscenoval v mimo sovětských premiérách. Zároveň v té knize odkrývám méně známé projevy a linie jeho divadelní tvorby. Málo se například ví, že v létě 1936 – 1937 na Svatém Kopečku u Olomouce organizoval tzv. Svatokopecké duchovní hry,“ dodává Spurná.

Velmi blízkým spolupracovníkem Oldřicha Stibora byla další olomoucká osobnost marxistický estetik – Bedřich Václavek. Podle literárního historika Jiřího Fialy je v jeho olomouckém divadelním působení nezapomenutelný rok 1935.

„Uvedl Vsevoloda Višněvského a jeho Optimistickou tragédii. Divadlo drsné, revoluční romantika. Byla to i z hlediska inscenačního unikátní záležitost, protože tam nezaměstnaná olomoucká mládež tvořila komparz. Byl to přelom, pak politické konflikty narůstaly a vyústily v Mnichov, okupaci a ve smrt obou protagonistů olomoucké levice, tedy Václavka a Stibora,“ říká Fiala.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)