Poznamenaný Ivan Jandl (2017)

Přidal: Premek |

Únor 8, 2017

Šárka Skaláková. Osudy dětských filmových hvězd nebývají šťastné. Bezprostřednost a půvab dítěte jsou dočasné, stejně jako obdiv okolí. Dotyk slávy poznamenal i život prvního českého nositele Oscara, kterého v roce 1949 obdržel dvanáctiletý Ivan Jandl. Na začátku tohoto roku by se dožil 80 let.

Hovoří filmový režisér Hynek Bočan, rozhlasový redaktor Karel Tejkal, herec a režisér Václav Martinec, architekt Karel Rulík, Jandlova přítelkyně Helena Drábková, bývalá kolegyně z rozhlasové hlasatelny Věra Nová a spolučlenka z Dismanova souboru paní Zdeňka Harcubová. Za poskytnutí unikátní audionahrávky Jandlova hlasu patří dík Michalu Steinovi.

Natočeno 2017. Premiéra 12. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). Repríza 28. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.); 28. 5. 2020 (ČRo Plus, 21:10 h.).

Lit.: Skaláková, Šárka: Co zničilo prvního českého držitele Oscara? Poznamenaný Ivan Jandl. In web ČRo 2 Praha, únor 2017 (článek + nahrávka k poslechu + videoukázka z filmu Poznamenaní). – Cit.: Dokument sleduje momenty, které znemožnily nadanému člověku rozvinout talent a nakonec podlomily i jeho vůli k životu. Pravdu o kvalitě filmu Poznamenaní (1948) potvrdil čas. Ale dluh talentovanému herci, který jako nositel prvního Oscara přinesl vavříny své zemi, ale zemřel zapomenutý, česká společnost teprve splácí.

Ivan Jandl je prvním a zatím jediným českým hercem oceněným Oscarem. Spolu se Zlatým globem ho obdržel v roce 1949 za hlavní dětskou roli chlapce traumatizovaného válkou v protiválečném dramatu The Search (česky jako Poznamenaní). Režisér Fred Zinnemann ho objevil v Dismanově dětském rozhlasovém souboru. Roli Ivanovy matky hrála ve filmu The Search (1948) sólistka Metropolitní opery v New Yorku Jarmila Novotná. Hlavní mužskou postavu amerického vojáka ztvárnil Montgomery Clift.

Úspěch, který se nehodil

Přes světový ohlas filmu a prestiž Oscara a Zlatého globu je povědomí české veřejnosti o Ivanu Jandlovi velmi malé. Může za to politický vývoj po vzniku filmu: mezi SSSR a USA začala studená válka. Když se ČSSR definitivně přiklonilo k východní velmoci, anglicky mluvený film švýcarsko-americké koprodukce se octl na indexu. Desetiletý Ivan Jandl se dostal do soukolí her, kterým nemohl plně porozumět.

Nejdřív byl několik měsíců vynášen tuzemským tiskem a brzy potom se stal i světovou filmovou ikonou. Bohužel v jiném politickém táboře, než kam mezitím spadla jeho vlast. Už komunistické ČSSR bralo pocty od protivníka (byť adresované dítěti) jako nepříjemnou provokaci. Bylo nutné Jandla nenápadně uklidit. Ale není jednoduché uklidit objekt zájmu miliónů filmových fanoušků.

Jandla je třeba uklidit

Do Ameriky pro Oscara a Zlatý globus ho nepustili. Ale „náhradou“ mu nabídli roli v československém socialistickém filmu. Jandlovo „uklizení“ proběhlo nejméně napadnutelným a zároveň nejúčinnějším způsobem. Byl odsouzen k zapomenutí.

Všechny cesty k úspěchu v zahraničí mu byly odříznuty a doma se o něm nemluvilo ani nepsalo. Tato rána podlomila chlapcovu důvěru ve svět i v sebe. S křivdou se nikdy nesmířil. Ivan Jandl navíc nesl od dětství zátěž lehkého fyzického postižení.

Přirozený půvab zanikl s pubertou

Po dětské obrně mírně kulhal. Tato vada se v průběhu dospívání stala jeho Kainovým znamením i proto, že nevyspěl k fyzické přitažlivosti. Z veselého hezkého dítěte vyrostl kulhavý mladík s počínající pleší, skrývající nejistotu za maskou veselého společníka.

Muži oceňovali jeho vtip a inteligenci, ale ženy cítily jeho nejistotu a odtahovaly se. Když v tuzemském filmu ukončil nepříliš úspěšnou kariéru dětského herce, vášnivě se upnul k činohře. Pokus o profesionální divadelní dráhu ale selhal. Vnímal to jako další křivdu. Našel se až v ochotnickém divadle.

Režimu se nehodil ani v rozhlase

Po řadě nesourodých zaměstnání nastoupil Ivan Jandl v roce 1965 jako inspektor vysílání a hlasatel v Československém rozhlase. Měl hezký hlas a z Dismanova souboru dobře vyškolený mluvní projev. Nikdo nesoudil jeho vzhled, protože ten v rozhlase není podstatný.

Kolegové si ho vážili a on se odvážil pomýšlet i na svatbu s přítelkyní. Československý rozhlas byl však v té době stěžejním prostředkem státní propagandy, s níž Ivan i díky neblahým zkušenostem nesouzněl. V roce 1972 byl jako člen Klubu angažovaných nestraníků vyhozen.

Zabilo ho zoufalství

Opustil všechny své smělé plány a zakotvil jako účetní revizor podniku Potraviny. Dál režíroval a hrál na jevištích ochotnických divadel a svou společnost nadále ohromoval vyprávěním o Oscarovi a někdejší slávě. Ale v soukromí měl jen maminku, osamělost a nebezpečnou nemoc, kterou bagatelizoval.

Navzdory tomu, že byl diabetik, řešil smutek a zábrany pomocí alkoholu. Se smrtí matky odpadla poslední brzda. Zabilo ho zoufalství ze zmarněného života, společenská zneuznanost a nevůle bojovat s nemocí. Zemřel na záchvat v samotě svého mládeneckého bytu, nedlouho po návratu z nemocnice, kde byl hospitalizován.

Montgomery Clift, se kterým Ivan Jandl hrál ve filmu The Search, se dočkal vlastní hvězdy na hollywoodském chodníku slávy. Ivan Jandl se své hvězdy taky dočkal. V roce 2007 in memoriam ve Zlíně. (…)

Radiodokument