Pátek večer (2017)

Přidal: Premek |

Duben 30, 2017

Dokument z cyklu Zhasni! Pojď prozkoumat, co je na pátku tak magického, že nás to táhne ven. Zhasni, zavři oči a poslechni si, co se stalo v pátek večer. Připravila Johana Švarcová. Zvukový design Martin Ožvold.

Natočeno 2017. Premiéra 26. 4. 2017. K poslechu zde.

Pozn.: Po celém pracovním týdnu zabouchneš dveře kanclu nejen za sebou, ale i vším tím stresem, povinnostmi a zodpovědností. Přijdeš domů, vydechneš úlevou a začneš žít. Nebo se na to alespoň začneš připravovat. Horečka páteční noci. Sprcha, sexy outfit, vyfoukat vlasy a trochu rtěnky. Jdeš na party. Lov začíná. Potkáš kamarády, dáš si skleničku něčeho lepšího a začneš se rozhlížet, kde by ta vzájemná chemie mohla zafungovat. Basy duní, v klubu je těžký, zpocený vzduch a potenciálních partnerů na dlouhou noc a kocovinové ráno přibývá rychlostí přímo úměrnou počtu vypitých drinků. Najde Pakočka svého prince na bílém koni? A pomůžou jí k tomu ponožky s nápisem Follow me? My tomu říkáme páteček. Epizodu na téma Svádění a alkohol s názvem Pátek večer natočila Johana Švarcová a zvukovým designem opatřil Martin Ožvold.

Upozorňujeme, že obsah podcastové série Zhasni! může být nevhodný pro děti a mladistvé.

Lit.: Fuksová, Zuzana: Alkohol je démon. In web Zhasni Podcast, duben 2017 (článek). – Cit.: Národní obyčej – sednout si opilý na něčí opilý obličej. 4 rumy před prvním rande, 4 při něm. Stres odpovídající vzlétnutí s kosmickou lodí Apollo se dá docela dobře načeřit campari, ačkoliv se nad tím primář Nešpor mračí víc než při tom, když pacienti nezvládají jím předcvičované žabí ásany. Po 4. pivu je každá pěkná, říkají machisti. Po 4. pivu tolik nevadí, že učitel výtvarky skrývá pod kšiltovkou pleš a v rozestavěné jurtě za městem manželku a 2 děti s ADHD. Alkec tu vynese na světlo opomíjený kus těla, tu odvede pozornost od jindy alarmující díry na bundě „milovaného“ objektu. Tomáš Halík by kroutil hlavou, v jaké míře tato ne-přirozená stimulace libida roztáčí nový cyklus puzení, plození a pohybu v opačném směru. Kdo neměl ve třídě spolužáka počatého na diskotéce? Čí máma nezvedala v osmdesátkách lavičku, aby se zbavila plodu popostrčeného do světa od rozvádějícího se staršího pána? Bez alkoholu by byly vysoké školy plné panen a paniců – anebo by se našly nové metody uvolňování studu, podobně jako se to muselo stát ve školce (od toho bylo křoví). A čeští muži by bez drinků řekli ještě méně lichotek, které vysypou na kolegyni na teambuildingu po letmých dotecích při vláčku na firemním večírku. Ubylo by možná hrůzy, když se probudíte vedle někoho, koho byste na Twitteru unfollowoval po dvou dnech a rozhodně ani nevzal do záchranné loďky na potápějícím se Titaniku. Alkohol jako špatný rádce, který může zdiskreditovat oběť sexuálního útoku jako domnělou šlápotu. Protože včera to byl černý myslivec, noc byla mladá a díky špatnému signálu wifi v Ústí nad Labem se dalo zjistit až druhý den, že ten člověk je tak trochu nácek, uctívá Petra Macha, cituje zpaměti filmy Marie Poledňákové – a hlavně neví, co je ne. Rulandské šedé by byla naopak vítaná první pomoc, když na vás po třech letech platonického ironického dopisování sáhne tzv. omylem běsy zmítaný intelektuál. Co by bez něj dělali Kamarádi do deště nebo Velký Gatsby?

Curacao a borůvkové pivo jako průvodce prvním trapným sexíkem. Baileys v osmnácti na diskotéce Černá kočka. Osmihodinové povídání se svalnatým srbským slammerem o seriálu The Wire – to je zázrak možný díky zkvašeným nápojům.

Bez něj by bylo nutné být tzv. sám sebou – vymýšlet si náročněji identitu, složitěji ze sebe soukat ony 4 zábavné historky, na které většina lidí polapí partnera, aniž by tyto přifouknuté příběhy měly kdy pokračování.

Příběh psaný ve středním věku s čajem vedle postele. Pes si hraje s tenisákem a skoromanža, kterého pisatel/ka potkal/a v nonstopu, nesahá po důtkách, ale po pyžamu.

Radiodokument