Praha v kostce (2017)

Prvním je mé profesní působení v oblasti zvukového umění, díky němuž jsem se v roce 2009 setkal s britským zvukovým umělcem Peterem Cusackem. Toho pozval do Prahy tehdejší kurátor galerie Školská 28, můj kamarád a učitel z FAMU Miloš Vojtěchovský, který znal Petera jako autora projektu Favorite Sounds.

Tento projekt začal v roce 1998 nejdříve ve formě pravidelného programu na londýnské umělecké rozhlasové stanici Resonance FM, později se transformoval do dalších podob včetně webového archivu zvukových nahrávek nejen z Londýna, ale také například z New Yorku, Pekingu, Berlína či Jeruzaléma.

V roce 2009 tedy přijel Peter do Prahy, aby zde v rámci rezidenčního pobytu inicioval vznik tuzemské verze webového archivu, na kterém může kdokoli zveřejnit zvukové nahrávky z různých míst naší metropole. Na konci rezidenčního pobytu proběhlo v galerii setkání, na kterém Peter prezentoval nahrávky, které pořídil během uplynulých dní.

Klíčovým momentem pro mě byla otázka, kterou Peter dostal během diskuze: “Který zvuk považujete pro Prahu jako nejcharakterističtější?” Odpověd byla: “Zvuk kol automobilů, jedoucích po dlažebních kostkách”. Tento moment ve mě hodně zarezonoval, a moje pozornost se k pražské dlažbě zaměřila jako k výjimečnému fenoménu a z hlediska zvukového umění komoditě našeho domácího prostředí.

Druhým inspiračním zdrojem, ovlivňujícím můj vztah k tématu pražské dlažby, je moje cyklistická zkušenost v Praze. Je několik míst, které jsou v Praze pro cyklistu velmi náročným terénem, a vetšinou je to z důvodu užití silniční dlažby na vozovce či tramvajovém pásu. Dvě místa, která v mé cyklistické topologii Prahy vyčnívají, jsou úseky tramvajových zastávek Národní třída a Václavské náměstí. Způsob, kterým povrch dlážděné vozovky roztřese jedoucí bicykl, jsem na druhém zmiňovaném místě využil jako prostředek pro hudební performanci, kterou jsem v roce 2016 provedl v rámci festivalu zvukového umění Přechodné Zóny.

Tím, že jsem na kole přejel tento úsek, přičemž jsem měl na řídítkách zavěšené velké nákupní tašky, obsahující celkem asi 50 prázdných pivních lahví, jsem provedl náhodně generovanou rytmickou hudební kompozici, kterou jsem pojmenoval Kocky. Název, kromě slovenské verze slova kostka v mém rodném jazyce, je šifrou i pro hovorové pojmenování velkých silničních dlažebních kostek jako “kočičí hlavy”.

Princip sonifikace (ztvárnění prostřednictvím zvukového média) dlážděného povrchu pražských ulic jsem využil také v performanci Žezlo, kterou jsem provedl na letošním ročníku zmiňovaného festivalu. Zde se transformačním prvkem stala lísková hůl, kterou jsem si kdysi přivezl z jednoho výletu domů. Zůstala opřená v koutě v předsíni a asi po roce jsem náhodou zjistil, že její dřevo krásně vyschlo a při kontaktu hole s podlahou nebo chodníkem hůl krásně rezonuje. Jako s pomyslným žezlem jsem touto holí, principem podobným využití gramofonové jehly, zhudebnil povrch pražské královské cesty od Prašné brány až k Pražskému hradu.

Popsaný princip, tedy transformaci rytmu, zakódovaného ve skladbě dlažebních kostek na silnici nebo chodníku v závislosti na velikosti kostek a mezer mezi nimi, jsem využil také při kompozici abstraktnějších zvukových pasáží v samotném  rozhlasovém dokumentu. Použil jsem zvukové nahrávky ze zmiňovaných performancí, a pomocí digitálního procesu, snímajícího jednotlivé amplitudy dynamického rozsahu nahrávek (momenty s maximální hlasitostí v průběhu nahrávky) jsem v těchto momentech spouštěl fragmenty mluveného slova či záznamu zvuku klepání dlaždičských kladívek při pokládání dlažby.

Tímto způsobem se samotná dlažba jako téma obsahu dokumentu, otiskla do jeho zvukové podoby a v některých momentech došlo v metaforickém smyslu k oživení rytmů, vtištěných dlaždiči do každé jednotlivé kostky. Obsahuje-li z takového úhlu pohledu každá kostka ve městě fragment rytmu a zvuku dlaždičského kladívka, pak naše každodenní kroky městem kráčejí po skryté hudbě. To jsou představy, které ve mě pražská dlažba evokuje a které jsem s vámi, kromě historicko-technologických informací o zvoleném tématu, chtěl sdílet.