Z hradu do kláštera aneb Jednou se nám vrátí (2017)

K čemu je ve vězení parfém?

„My kolikrát nepohlížíme na to, za co je vězeň odsouzený, ale na to, aby ten výkon trestu plnil účel,“ zpovídá se v radiodokumentu jeden z dozorců ve věznici Valdice.

Přesvědčit k tomuto postoji i vězeňskou komunitu je už ovšem mnohem složitější. Nejtěžší to za katrem mají pachatelé násilných činů na dětech.

„Nikdo je tady nemusí, to není nikomu příjemný, když víte, co udělal – třeba že znásilnil a zabil malou holčičku. Když ho máte na cele, tak je to takový divný. Toho člověka tam nemusíte. Jediné místo, kde se k nim chovají pěkně, tak to je v kostele,“ popisuje vztahy ve věznici jeden z odsouzených. Nápadně přitom voní, čehož si všimne přítomný valdický vězeňský kaplan Pavel Zvolánek i autorka dokumentu.

A tak se odsouzený rozpovídá o tom, že parfém, zvláště ten značkový, je ve vězení velká vzácnost. „Je to jedna z věcí, které vám připomínají civil. Tady ztratíte osobnost, kterou jste měl venku. Kolikrát tu mluvíte s lidmi, kteří venku něco znamenali. Ale tady jim táhne z pusy, že by to jednoho porazilo.“

Ředitel věznice ve ‚výkonu trestu’

„V současné době je recidiva kolem 70 procent a ve věznici Valdice se blíží k 90 procentům. Momentálně máme přes 600 odsouzených ve zvýšené ostraze za násilnou trestnou činnost toho nejtěžšího zrna. Vražda, ublížení na zdraví, znásilnění. Prostě to nejhorší, co si dokážeme představit. Průměr délky trestu na jednoho odsouzeného vychází zhruba na 14 let,“ říká Jiří Mach, který řídí věznici Valdice už osmým rokem a u bezpečnostních sborů působí téměř třicet let a je průvodcem celého pořadu.

Mnozí z odsouzených během opakovaných a mnohaletých trestů tzv. „pendlují“ od věznice k věznici.

Například s odsouzeným místním knihovníkem se Jiří Mach zná ze svého předchozího působiště z Mírova. „Ve výkonu trestu jsme se spolu sešli už podruhé, i když každý v jiné pozici,“ žertuje ředitel.

„Ať chceme, nebo ne, tak si musíme uvědomit, že vlastně každý odsouzený se dříve nebo později objeví v naší společnosti, a proto je potřeba s nimi neustále pracovat, aby nepáchali další trestnou činnost,“ dodává.

Devět let samoty

„Skoro devět let jsem bydlel sám na pavilonu E,“ popisuje režim na nejpřísněji střeženém oddělení jeden z doživotně odsouzených. „Na celách jsme měli televizi, ta se stala kulisou. Za čas už ty dobré filmy znáte všechny. Hodně jsem četl. Občas si člověk na cele zacvičí. Jdete na vycházku. To je hodina. Chodili jsme hrát na počítače. Ale šlo spíš o to být s někým v kontaktu. Pak třeba přišel kaplan, tak jsem si povídal s kaplanem,“ připojuje a vzpomíná na chvíle, kdy se těšil na poštu nebo na lepení obálek.

Velké poděkování patří řediteli věznice Jiřímu Machovi, tiskové mluvčí Evě Francové a předsedovi Vězeňské duchovenské péče ČR, vězeňskému kaplanovi ve Valdicích Pavlu Zvolánkovi. Na pořadu spolupracoval přenosový technik Libor Sčerba a mistr zvuku Roman Špála.

Pořad vznikl pro řadu rozhlasových dokumentů Dobrá vůle a pod názvem Z hradu do kláštera jej najdete na webových stránkách tohoto cyklu Českého rozhlasu. Poslechnout si ho můžete celý v tomto článku na serveru iROZHLAS.cz nebo ve vysílání v premiéře, a to 1. ledna od 14:30 na Dvojce Českého rozhlasu nebo večer ve 21 hodin na stanici Plus.