Magazín Leonardo – Je Bible věrohodným historickým pramenem? (2017)

Přidal: Premek |

Leden 2, 2018

Připravil Josef Kluge.

Hovoří religionista, teolog a pedagog Petr Jan Vinš.

Natočeno 2017. Premiéra 26. 12. 2017 (ČRo Plus, 14:35 h). K poslechu zde.

Lit.: Kluge, Josef – Čihák, Ondřej: Novozákonní příběhy jsou obtížně doložitelné, to ale není důvod jim nevěřit, vysvětluje teolog. In web ČRo Plus, 26. 12. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je Bible věrohodným historickým pramenem? Lze její obě části, Starý a Nový zákon, považovat za duchovní autoritu, nebo se jedná také o významný faktografický zdroj? A co se stane, když se někdo pokusí sestavit průvodce po Svaté zemi, Izraeli, právě na základě biblického textu?

„O to se od počátku 19. století pokoušeli první bibličtí archeologové, kteří cestovali s biblí v jedné ruce a s motykou v druhé, často ještě s puškou na zádech, protože to byli důstojníci mocností, které v oblastech působily,“ uvedl v Magazínu Leonardo religionista, teolog a pedagog Petr Jan Vinš.

Podle něj tento přístup není vhodný. „Ono to úplně nejde. Důležité je, jestli hovoříme o Starém zákoně, nebo o Novém zákoně. Starý zákon popisuje mnoho století dějin Izraele, zatímco ten Nový popisuje několik málo let.“

„Nový zákon se odehrává na zcela konkrétních místech, která máme historicky doložená. Takže podle Starého zákona bych po Izraeli necestoval, ale pokud jde Nový zákon, tak tam lze tato místa navštěvovat poměrně hezky a křesťané tak už od pradávna činí.“

„Podstatné je, že historiografie a archeologie zkoumají velké děje jako války nebo dějiny říší, ale nedokážou zkoumat dějiny individuální, tedy dějiny jednotlivců. Je možné se tedy ptát, jak vypadalo Šalomounovo nebo Herodovo království, není ale většinou možné archeologicky zkoumat příběhy jednotlivců, o kterých nám podává svědectví právě bible.“

Je ale skutečně třeba dokazovat, jestli a kde se biblické události staly? „Jsou věci, které lze dokazovat, a ty které dokazovat nelze. Pokud jde o věci, které lze dokazovat, tak ty bychom dokazovat měli.“

V případě Nového zákona to platí ještě významněji. „Jde skutečně o příběhy jednotlivců, které jsou nesmírně inspirativní, ale vlastně velmi obtížně materiálně doložitelné, což ale neznamená, že bychom jim neměli věřit.“

I vlastní text, který popisuje ústřední příběh křesťanského poselství, tedy život Ježíše, není úplný. „Brzy zjistíme, že Nový zákon vypráví o Ježíšové narození v Betlémě, ale pak s výjimkou několika drobných epizod začíná až v Ježíšově dospělosti a v počátku jeho veřejného působení.“

Tato mezera byla pro samotné křesťany velmi palčivá už v prvních letech křesťanství. „Proto také poměrně brzy vznikla tzv. protoevangelia. Jde o apokryfní vyprávění o Ježíšově dětství, někdy poměrně dost fantaskní. Ta se snaží nějak tuto mezeru zaplnit.“

„Samozřejmě, že z historického hlediska nejde v případě protoevangelií o texty moc věrohodné, ale přesto měly nesmírný dopad na křesťanskou kulturu, včetně umění a ikonografie,“ shrnul Petr Jan Vinš.

Radiodokument