ArtCafé – Pérák se vrací! (2018)

Ačkoli verze pro rok 2018 není přímo spjata s tématem nadcházejícího roku, bylo by mýtického superhrdiny Péráka v nových politicko-sociálních souvislostech v dnešní době potřeba. Fiktivní příběh z období Protektorátu totiž pozitivním směrem změní dějiny. „Na rok 2018 by se to hodilo, protože hrdinů není nikdy dost, kór tady v Čechách je moc nevnímáme. Daleko víc vnímáme pasivní oběti, a tak jsme si řekli, že teď ještě před prezidentskou volbou je možná dobrý čas Péráka uvést, že tady těch aktivních a akčních hrdinů bylo vlastně nepřeberné množství,” říká Jiří Havelka.

 Teď je zlomová doba, bylo by fajn, aby se Pérák objevil

Ondřej Cihlář se kromě spolupráce na scénáři ujal dramaturgie tohoto kusu a v představení hraje také postavu prezidenta Beneše. Paralelu k nadcházejícím roku vnímá takto: „Postava Péráka je smyšlená, patři mezi celou řadu městských legend. Zejména během Protektorátu, kdy se zastával Čechů a bojoval proti nacistickým jednotkám, se stal kladným hrdinou. My jsme si vymysleli náš fiktivní příběh, kdy Pérák pomáhá kvůli nedostatku skutečných hrdinů i v dalších zlomových českých momentech, třeba během okupace v 68’. A máme pocit, že teď je také taková zlomová doba, kdy by bylo fajn, aby se objevil.”

Skutečných hrdinů je ovšem v příběhu Péráka divadla VOSTO5 víc a podle Havelky jsou v této souvislosti možná i důležitější. Zmiňuje například Václava Morávka, Josefa Balabána a otce bratří Mašínů, Josefa Mašína, dohromady známé jako skupinu s krycím názvem Tři králové. „Nutno také zmínit Aloise Eliáše, o kterém se málo ví a málo se o něm učí. To byl jeden z největších hrdinů Protektorátu, protože na sebe vzal roli předsedy vlády a byl přitom ve spojení s exilovou vládou prezidenta Beneše v Londýně. A celou dobu se tak snažil zachránit zdejší situaci. A na to také doplatil, protože po atentátu na Heydricha byl popraven,” vysvětluje Havelka.

Společenstvo vlastníků se hraje na nádraží. Levý hák pojede do Austrálie

Tvůrčí kolektiv divadla si vybírá témata související s českou historií, literaturou, společností a kulturou a ta pak zpracovává svým naprosto ojedinělým způsobem, ve kterém hraje prim autentický humor divadla VOSTO5. Většinou jde o námět, který je dlouhodobě zajímá a nějakým způsobem rezonuje v jejich sociálním zázemí. Pro některá představení si vybírají netradiční divadelní prostory jinak veřejnosti nepřístupné. Takovým případem je i jejich poslední kus Společenstvo vlastníků. „Tento dramatický text kolegy Havelky jsme připravili pro festival 4+4 dny v pohybu. A pak nám přišlo, že to má smysl hrát dál,” popisuje s nadsázkou Petr Prokop. Představení se nakonec podařilo umístit do papundeklové zasedačky na Masarykově nádraží v Praze.

Rozhlas je pro nás srdeční záležitost

Divadlo VOSTO5 kromě oprášeného představení Pérák čeká letos také daleká zahraniční cesta do Austrálie, kde vystoupí v rámci programu pro krajany v Sydney, Perthu, Brisbane, Melbourne a Canbeře. Přivezou tam představení nazvané Operace: Levý hák. To bylo také zpracováno do rozhlasové podoby v rámci cyklu Kabaret v éteru. „Rozhlas je pro nás srdeční záležitost. Stále hrajeme například Košičan 3, který je fiktivním rozhlasovým pořadem, podobně jako hru Proton, kterou jsme pro Český rozhlas pak natočili,” prozrazuje Prokop.

Ačkoli jsou lístky na Péráka v tuto chvíli už vyprodané, Jiří Havelka do éteru prozradil, že pro ty,  kdo představení opravdu budou chtít vidět a na vypsané termíny dorazí, se pražské divadlo Archa pokusí nafouknout. „Jsem divadelní optimista. Když někdo opravdu chce, tak se dovnitř dostane. Vždy někdo nepřijde, tramvaj se zdrží, sebevrah v metru, cokoli…a vždy se třeba dvě, čtyři, šest nebo osm míst dá najít, nebo se dají přístavky,” říká Havelka, který se tímto přiznal, že krom toho, že Péráka psal, režíroval a hraje v něm, současně ochotně zastává i funkci uvaděče.