{Antonín Novotný aneb Krásný Tony} (2018)

Hlavní postavou dnešního Archivu Plus je muž, který sice neúmyslně, ale přesto, pomohl před padesáti lety na svět pražskému jaru. Sám se ale pak stal jeho obětí. Je to třetí takzvaný „dělnický“ prezident Antonín Novotný, přezdívaný také krásný Tony. Připravila Veronika Kindlová.

Ze záznamu hovoří Antonín Novotný, Otomar Korbelář a další.

Natočeno 2018. Premiéra 19. 1. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h) v cyklu Archiv Plus. K poslechu zde.

Lit.: Kindlová, Veronika: „Krásný Tony“ Antonín Novotný byl opravdu lidovým prezidentem, za Husáka ale lidem chyběl. In web ČRo Plus, 19. 1. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  „Prokristapána, soudruzi, dyť už nám vylezla jedna kráva na pomalu dvacet tisíc korun!“ rozhořčoval se v prosinci 1957 prezident Antonín Novotný v Plzni nad příliš drahou výstavbou kravínů. Dvouhodinový záznam si nezadá s populárním projevem Miloše Jakeše v Červeném Hrádku.

Ten papír, to je problém

Nejen zmíněná nahrávka z Plzně svědčí o tom, že proletářské poměry, ze kterých pocházel, se Novotnému přerůst nepodařilo. V případě předem připravených projevů se Novotný v podstatě neodlišuje od jiných představitelů státu a strany. Fráze o nerozborném přátelství, radostném budování a světlých zítřcích pronáší typickou aparátčickou dikcí. 

Posluchače zaujme jen svérázná výslovnost: socálizmus, soušky a souzi, zemedělci a zemedělství, nebo chybná výslovnost cizích slov. Chvíle pravdy však udeří, když Novotný mluví spatra, nebo si do projevů přidává vlastní poznatky, jako například u novoročních zdravic.

To pak můžeme slyšet mudrování o nedostatku papíru, který prý způsobil stoupající zájem lidu o literaturu a také hygienu: „Papír. To je vážný problém, papír. Velký problém je to…“ V jednom z novoročních projevů zase prezident neváhal vynadat nakupujícím, že zbytečně vytvářejí fronty, jindy si popletl armádu německé spolkové republiky Bundeswehr s nacistickým Wehrmachtem.

Je to tak, Toníčku

Mnohé z archivních nahrávek zachycují setkání Novotného s běžnými lidmi. Jsou plné dobových frází a bezobsažného plácání.

„Já jsem to předpokládal, že takový dar bude. Protože jsem, najmě v poslední době, sledoval vývoj v našem hutnictví a byl velmi příznivý. Tak by to mělo být v celém národním hospodářství vůbec,“ okomentoval například Novotný závazek, který dostal jako dárek od ostravských hutníků.

Zároveň je v nahrávkách ze setkání s občany spousta vtipných momentů. Třeba, když Novotný peskuje pionýrku, která mu přišla popřát k narozeninám, za to, že ho oslovila pane místo soudruhu. Nebo když na Hradě přijímá ženu z Letňan, kterou zná z mládí: „Mě si pamatujete jako mladšího kluka, že jo? Je to tak?“ ptá se Novotný. „No jo, je to tak, Toníčku. Je to tak,“ odpovídá žena. „No a dneska jsem ve funkci prezidenta,“ uzavírá radostně Antonín Novotný.

Zdokonalené formy

Zejména v novoročních ale i jiných Novotného projevech se odráží neutěšená ekonomická situace a snaha ji nějak řešit. Novotný tehdy vyslyšel naléhání některých ekonomů, kteří navrhovali krachující centrálně řízenou ekonomiku uvolnit a povzbudit. Podle pamětníků měl Novotný velký problém pochopit, o co konkrétně jde, ale protože se obával, že se hospodářství položí docela, k reformám svolil.

Říkalo se jim zdokonalené formy řízení. V projevech je hájil. Ovšem, když zjistil, že hospodářství by se mohlo osvobodit od centrálního plánování natolik, že by se část státního aparátu stala zbytečnou, začal brzdit. Rozjetí reformisté a především sama společnost, která si tehdy nadšeně užívala i určitého uvolnění v občanském životě, už brzdit nechtěli.

Novotný byl proto nejprve odvolán z funkce prvního tajemníka strany a v březnu 1968 na nátlak okolí rezignoval i na funkci prezidenta. Rozhlasový archiv uchovává zajímavé komentáře a reportáže z těch dní, které zachycují radost lidí z Novotného abdikace a velká očekávání do budoucna. O tom, že veškeré naděje zmařil 21. srpen 1968, není potřeba se rozepisovat.

Sorry, Tony!

V souvislosti s koncem pražského jara a nástupem normalizace je zajímavý podrobněji neurčený projev Gustáva Husáka z roku 1971. Husák se v něm vyjadřuje k tehdy hojně rozšířenému pocitu, že za Novotného bylo lépe, který vystihovalo tehdy frekventované heslo Sorry, Tony. Lidé cítili, že to, co i za toho nenáviděného Novotného šlo, už nejde.

„Nejde to a nepůjde to, pokud je to protisocialistické! A nebudeme se stydět za to, a otevřeně to říkáme, že v antisocialistickém duchu tu na žádném úseku sa pracovať nebude a nedovolíme to!“ hřímal, až z rozčilení přeskakoval do slovenštiny, za souhlasného bouřlivého potlesku posluchačů Gustáv Husák.

Další archivní nahrávky vážící se k Antonínu Novotnému si můžete poslechnout v dalším dílu z cyklu Archivu Plus přímo v tomto článku.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)