Pro a proti – Politická angažovanost umělců na veřejnoprávní televizi (2018)

Přidal: Premek |

Březen 13, 2018

Čeští umělci na víkendovém předávání cen Český lev vyzvali k obraně České televize před útoky politiků. Měli by se umělci takto politicky angažovat? Připravila a moderuje Veronika Sedláčková.

Diskutují dokumentaristka Apolena Rychlíková a skladatel a bývalý politik Michael Kocáb.

Natočeno 2018. Premiéra 13. 3. 2018 (ČRo Plus, 9:34 h.; 25 min.). K poslechu zde.

Lit.: Sedláčková, Veronika – Přinosilová, Jana: Postrádám ze strany privilegovaných projev solidarity, kritizuje angažovanost na Českých lvech Rychlíková. In web ČRo Plus, 13. 3. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pojmy jako svoboda a demokracie jsou podle Apoleny Rychlíkové vyprázdněné a neustále se recyklují, aniž bychom si řekli, co to pro koho znamená.

Čeští umělci na víkendovém předávání filmových cen Český lev vyzvali k obraně České televize před útoky politiků. Měli by se umělci takto politicky angažovat? A jakou odezvu u veřejnosti by mohl mít takový boj za nezávislost veřejnoprávní České televize?

Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková, jejíž film Hranice práce získal jednu z nominací na cenu Český lev, výzvu kritizovala. „Dlouhodobě postrádám ze strany privilegovaných lidí jakýkoli projev solidarity, který by dokázal nahlédnout situaci lidí, kteří v dnešní společnosti nevítězí, kteří prohrávají,“ vysvětluje svůj postoj.

Pojmy jako svoboda a demokracie jsou podle dokumentaristky vyprázdněné a neustále se recyklují, aniž bychom si řekli, co to pro koho znamená. „Společenská nespokojenost, která končí volbou Zemana, Babiše, Okamury nebo komunistů, které považuji za nacionálně xenofobní a nelevicovou stranu, má nějaké konkrétní důvody.“

„Já jsem to kritizovala, ale nekritizovala jsem to, že se umělci zastávali ČT, protože si myslím, že to určitě v dnešní době potřeba je. Já jsem měla problematický pocit z toho, jakým směrem se ta angažovanost sune a v jaké době. Že nereflektuje to, z jakého důvodu k moci přicházejí politici typu Babiš, Zeman nebo Okamura, ale pořád se motá v postmateriálním kruhu, který byl přítomný v 90. let, a nesnaží se situaci nahlédnout dál nebo hlouběji.“
Apolena Rychlíková

„Řada lidí, kteří v dnešní společnosti trpí, nemá vůbec žádný přístup k tomu, aby mohla sdělit jakýmkoli kanálem problémy, které se jich týkají,“ popisuje Rychlíková a dodává, že pokud chceme proudy, které devastují společnost, porazit, musíme lidem nabídnout vizi a právo na důstojný život.

„Snaží se filmaři přiblížit k lidem a nahlédnout za svou bublinu a pochopit, co jsou kruciální problémy dneška?“ ptá se Apolena Rychlíková. V českém prostředí cítí odcizení a bojí se, jestli tak úzká forma kritiky není to, co v lidech na druhé straně vyvolává pocit, že není zájem o jejich problémy.

„Já apeluji k větší solidaritě, která může být mezi třídami. Věřím tomu, že ve chvíli, kdy by umělci podpořili lidi třeba v boji za jejich lepší pracovní podmínky a zvyšování minimální mzdy, ti samí lidé by je přišli podpořit při boji za veřejnoprávní televizi,“ říká dokumentaristka.

Michael Kocáb, hudebník a bývalý politik, konstatuje, že každý člověk je jiný, zabývá se jinými věcmi a nemá jinou možnost, než zvednout svůj hlas. „Slovo je jediný prostředek, který máme.“

„Kde končí slovo, začínají drnčet zbraně. Tam končí možnost lidského dohovoru a přichází ke slovu násilí a konflikt. Já tvrdím jednu věc: každý protestuje podle svých sil,“ říká Kocáb a dodává, že na slovo útočí totalitáři a autoritáři, a i Andrej Babiš říká, že parlament je žvanírna. To je podle něho snaha odbourat slovo.

„Já si myslím, že v situaci, ve které se nalézáme, je třeba hlas každého občana. Není možné rozdělovat občany na ty, kteří mají větší či menší právo kritizovat. Ústava nám to v Listině základních práv a svobod v článku 17 jasně předepisuje, každý občan má to právo, a já dodávám i povinnost, když se země dostává do problémů… Umělci sehrávají v naší společnosti významnou roli a občas pozvednou hlas, takže já jim za to děkuji.“
Michael Kocáb

Ne všichni umělci jsou podle něho investigativní dokumentaristé a mají jen okrajové možnosti se dotknout některých problémů. Někteří se o to ale podle Kocába snaží, například Jan Hřebejk.

Někteří umělci se také angažují i v politických akcích, jako příklad uvedl Jana Svěráka. Život je ale složitá mozaika, která nejde postihnout, a každý musí působit podle svých sil, myslí si hudebník. Někdo třeba nemá možnosti, jako jiný, někdo zase nemá odvahu.

„Když se někdo o něco pokusí, někde se připodepíše, pozvedne hlas, tak to má smysl a byla by to naše pýcha, kdybychom mu připomínali, že dělá málo. Měli bychom si vážit každého drobného příspěvku,“ vysvětluje svůj postoj Michael Kocáb.

„Jestliže se k tomuto umělci odhodlali, rozhodli se, že nakonec využijí televizního času a něco lidem řeknou, protože nejsou anonymní a taky mají svůj názor. Já si toho nesmírně cením a navíc je ten materiál dobře koncipovaný,“ hodnotí hudebník.

Radiodokument