On Air – Girl Power! (2018)

Do rondokubistického sálu na Žižkově se schází po oprýskaných schodech osvícených svíčkami. Donedávna opuštěný prvorepublikový divadelní sál vypadá jako pro box nejméně pravděpodobné prostředí, ti, kdo občas na box chodí, ale bývají na lehce bizarní místa a atmosféru zvyklí. „Byl jsem tu asi před dvěma lety a hned jsem si říkal, že by to bylo nádherný místo pro galavečer boxu,“ vysvětluje Dan Táborský, bývalý boxer a současný trenér a promotér, který večer organizuje. „Když jsem pak objevil výzvu, že festival Venušiny dny hledá zajímavé projekty, hned jsem jim napsal.“ Diváci mezitím obsazují balkony a místa kolem ringu stojícího uprostřed sálu. Ti, kdo žehrají na rozdělenou společnost, můžou být nadšení – vedle sebe tu usedají od pohledu lidé ze zcela rozdílných „sociálních bublin“. I to je na boxu běžné.

Večer otevírá taneční skupina a z reproduktorů zní feministické statementy Beyoncé. Feministické teorie ale většinu boxerek i diváků nezajímají, rovnoprávnost je pro ně věc, kterou si dokážou v každodenním životě vybojovat. K ideálu má ale situace v bojových uměních pořád ještě daleko. „S předsudky, že ženský box není tak dobrý jako mužský, se musí vypořádat snad každá boxerka,“ říká Nela Freiherrová, vítězka českých i mezinárodních zápasů, která vedle boxu stíhá i doktorské studium na stavební fakultě. „Nejdřív mi to bylo hrozně líto a snažila jsem se každému vysvětlovat, že to tak není. Ale teď už na to kašlu a dělám si, co mě baví.“

Dan Táborský Nelina slova potvrzuje: „Lidi si třeba myslej, že box dělaj jenom nějaký ošklivý ženský, který vypadaj jako chlapi, všichni přitom můžou vidět, že to vůbec není pravda.“ Možná i proto, aby se vymanily z podobných stereotypů, nastoupily všechny boxerky před turnajem do ringu v šatech, zatímco jim asistenty dělali místo obvyklých dívek v bikinách dva urostlí kulturisté vysvlečení do půli těla.

„Box se ale obecně potýká se spoustou předsudků, třeba s tím, že ho dělají hlupáci a agresivní lidi. To taky není vůbec pravda,“ říká Táborský, který trénuje muže i ženy. „Například jedna z mých svěřenkyň, Lenka Rychlíková, učí na střední a vysoký škole, má dvě děti a přitom zvládá náročný tréninky.“ Podle Dana potřebují ženy víc pozitivní motivace, pak ale dřou víc než muži. „Nevím, jestli je to těma předsudkama, ale chodí poctivějc na tréninky, víc makaj, a když je namotivujete, jsou často zapálenější než chlapi.“ Dokazuje to další Táborského závodnice Lenka Volejníková, která vlastní a provozuje několik restaurací. Během večera ale do ringu postupně přicházejí i české a slovenské reprezentantky a držitelky tuzemských i mezinárodních titulů, například Valentina Vacková, Katarina Csicsaiová, Nikola Duricová nebo Mária Balážová.

„Opravdu jenom málokdy vídám ženy, které se takhle bijou a projevují nějakým způsobem agresi. Hodně to podle mě mění pohled na ženy a to mi na tom přijde zajímavý,“ říká jedna z divaček Kateřina. „Nikdy jsem na žádné podobné akci nebyla a ani nikdo z lidí, které znám. Kdyby se to nekonalo v rámci tohohle festivalu, asi bych na takovou akci nešla,“ doplňuje ji kamarádka. „Pak jsem si ale řekla, proč se nejít podívat na holky, který jsou silný a nebojí se to ukázat. Prostě girl power!“

„Je to tady skvělý. Zajímalo by mě, jak to tady vypadalo za první republiky?“ Poslechněte si reportáž přímo z místa.