Struna a vlasec (2018)

„Já říkám, že nehraju, protože to, co já považuju za hraní, to musí být tak vycizelovaný, aby to bylo schopný pódiové produkce a té to schopno není. Takže, já nehraju, ale že cvičím? To cvičím! Ale nikomu nehraju na obtíž,“ upřímně přiznává Milan Zelenka v rozhlasovém dokumentu Struna a vlasec. Zdraví mu už nedovolí hrát.

Na vrcholu života se člověku asi zdá, že čas utekl jako voda. O vodě a o životě je i nový rozhlasový dokument Nikoly Prokopcové. Autorka zachycuje v rozhovorech s jednou z největších legend české kytarové školy – Milanem Zelenkou - jeho ohlížení za skončenou kariérou interpreta i skladatele. Pozornost člověka, jehož smyslem života byla hudba, se upnula k obrazům a rybaření.

Milan Zelenka je mezi klasickými kytaristy jméno zvučné. Stál u zrodu kytarového oddělení na pražské HAMU a vychoval několik generací klasických kytaristů. Vyučoval také na Pražské konzervatoři. V mládí projel s kytarou jako uznávaný interpret mnoho zemí. Zelenka je znám po celém světě jako skladatel a kytarista, ale v Čechách se na něj trochu pozapomnělo.

Ten pocit, když klidnou hladinu zčeří ryba

„Od prvopočátku, co jsme se seznámili, to jsem byla ještě těhotná, jsem s ním chodila na ryby. Já mám pasivní roli, protože se těch rybiček trochu štítím. Ráda je ale papám. Jsem šťastná, když manžel chytí velikou rybu. To je pro každého rybáře to nádherné na tom chytání,“ říká s úsměvem na tváři Eva Zelenková.

Eva je kytaristova třetí žena. Jeho velkou láskou byla v minulosti i skladatelka Jana Obrovská. Zemřela předčasně, v šestapadesáti letech na rakovinu. Milan Zelenka má dva syny. Vilém vystudoval technický obor, ale na kytaru nejen hraje, ale dokonce pro ni i skládá. Druhý syn, Dan, je umělecký kovář.

Učitel a žák

Jméno Pavel Steidl většině lidem nic neříká, a to ani v hudebních kruzích. Přesto je to jeden z nejznámějších klasických kytaristů na světě. Steidl žil dlouhá léta v Nizozemsku, kam emigroval v posledním ročníku svého studia na Akademií múzických umění v Praze. Steidlovým učitelem kytary na Pražské konzervatoři byl právě Milan Zelenka. Takto s ním Pavel Steidl rozmlouvá v jedné ze scén dokumentu: „Já jsem na tebe musel dnes myslet. Protože jsem dneska ráno sedl do vláčku v Berouně. Jezdit do Prahy autem je sebevražedná záležitost. Jak jsem podél té Berounky jel a viděl jsem tu řeku… Milane, já jsem na tebe myslel. To byla jedna z prvních hodin kytary. Když ses dozvěděl, že jsem na té Berounce, tys mi řekl o knize Oty Pavla Fialový poustevník. Od té doby jsem tu knížku začal číst a čtu ji opakovaně dodnes. Když vidím tu řeku, tak tě tam všude vidím, Milane.“

Dokumentární portrét kytaristy natočila Nikola Prokopcová pohledem studentky kytary na Akademii múzických umění. „Milana Zelenku znám osobně již několik let. Byl mým profesorem kytary během bakalářského studia na pražské HAMU. Jsme si velice blízcí. Chtěla jsem vykreslit zejména to, kým je pan Zelenka nyní, nezatěžovat se minulostí. Ačkoliv je pan Zelenka mým profesorem, a můj úsudek by mohl být zaujatý, snažím se k němu přistupovat objektivně. Pan Zelenka je dost svérázný a ke svému okolí a soukromí je velice ostražitý. Myslím, že kdyby něco podobného točil člověk, který ho nezná, nepustil by ho k sobě blízko,“ vysvětluje svůj záměr autorka dokumentu.