Osudové ženy – Bohumila Grögerová (2019)

Přidal: Premek |

Leden 30, 2019

Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Připravila a slovem provází Ivana Chmel Denčevová. Literární spolupráce Hynek Pekárek. Režie Michal Bureš. Dramaturgie Ivana Chmel Denčevová. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský.

Účinkují Petra Špalková, Pavel Batěk, Jan Kačer, Kajetán Písařovic. Host Radim Kopáč.

Natočeno 2019. Premiéra 1. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 29. 1. 2022 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 30. 12. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).

Lit.: Chmel Denčevová, Ivana – Brož, Radek – Duchková, Anna: Spisovatelka, která zrála jako víno. Osudové ženy: Bohumila Grögerová. In web ČRo 2 Praha, 1. únor 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Spisovatelka, překladatelka a autorka rozhlasových her žila dlouho ve stínu svého partnera, básníka Josefa Hiršala. Svoji zásadní knihu napsala jako 85letá.

Bohumila Gerögerová se narodila v roce 1921 do rodiny prvorepublikového důstojníka Bohumila Taufera. Od dětství ji přitahovala literatura, hodně četla a od svých patnácti let se snažila psát verše. Pokoušela se ale i o prózu a inspirována otcem, ke kterému měla velmi vřelý vztah, si psala deníky. A to jí vydrželo po celý život.

Tragické události, které čekaly Československo v roce 1939, předznamenala v životě Bohumily Tauferové nehoda, při níž v říjnu 1938 srazil jejího otce na ulici vojenský automobil. Zemřel o dva a půl roku později. Ve stejné době vážně onemocněla i její matka. Sen o studiu medicíny se rozplynul, maminka viděla její budoucnost mnohem praktičtěji. A tak ve dvaceti letech nastoupila Bohumila do školy pro sekretářky.

Manželství

Právě v té době se seznámila s Janem Gerögerem, kterého si vzala v roce 1942. Manželé měli velmi rozdílné povahy – ona se vztahem k filozofii, literatuře a umění, on domácí kutil s technickým talentem. Bohumila získala místo sekretářky na ministerstvu národní obrany a začala také studovat češtinu a ruštinu na filozofické fakultě. Záhy ale otěhotněla a postupně se jí narodily dvě dcery.

V červenci 1951 však její manžel krátce před třicátými narozeninami náhle zemřel na zástavu srdce. Bohumila se dvěma malými dcerami se snažila uživit, jak se dalo. Začala pracovat jako redaktorka pro nakladatelství Naše vojsko, po večerech dělala korektury a připravovala rejstříky a slovníky pro Státní technické nakladatelství.

Inspirativní 60. léta

Díky své práci potkala básníka, esejistu a překladatele Josefa Hiršala. Brzy se z nich stali milenci. Háček byl ovšem v tom, že Hiršal byl ženatý. V následujících desetiletích žili všichni tři ve zvláštním milostném trojúhelníku. Na straně jedné ženatý Hiršal s manželkou a na straně druhé Hiršal s Bohumilou Gerögerovou, s níž ho pojil i intenzivní tvůrčí vztah.

60. léta představují pro oba dva zásadní tvůrčí období. Setkávají se s básnickým experimentem a klíčovou osobností se pro ně v této době stává básník a výtvarník Jiří Kolář, s nímž se spolu s dalšími osobnostmi kulturního života setkávali v legendární kavárně Slavie. Ve stejné době se Bohumila Gerögerová stává také autorkou rozhlasových her a knížek pro děti.

Magnesia Litera

Období normalizace prožívala Bohumila Gerögerová v jistém útisku. Přesto oba s Josefem Hiršalem psali a překládali, a věnovali se i sepisování svých společných memoárů, v nichž se střídá ženský a mužský hlas. Publikovali ovšem pouze v samizdatu či v exilových nakladatelstvích. Plně se svobodně literárně realizovat mohli až po listopadu 1989.

Teprve po básníkově smrti v roce 2003 vystoupila Bohumila Gerögerová poprvé významně z jeho stínu. Vrchol její tvorby představuje kniha nazvaná Rukopis, která jí v roce 2008 vynesla ocenění Magnesia Litera. Sedmaosmdesátiletá autorka se v ní snaží vyrovnat s tím, že postupně ztrácí zrak. Zemřela v srpnu 2014.

Radiodokument