Interview Plus – Michal Havran (2019)

„Poslední zveřejněné průzkumy před druhým kolem tomu nasvědčovaly, ale nelze podceňovat schopnosti obou kandidátů mobilizovat své podporovatele a masivní antikampaň, která se po prvním kole rozpoutala především proti Čaputové,“ přibližuje slovenský publicista Michal Havran.

Prezidentské volby jsou podle něj referendem o vládní straně SMER, a to především za období po vraždě novináře Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové.

Šefčovič se prý nedokáže zbavit nálepky, že je kandidátem vládní strany. Díky tomu sice postoupil do druhého kola, protože byl relativně neznámým politikem, zároveň tak ale nyní těžko může oslovit voliče Čaputové, nebo je alespoň odradit od účasti ve druhém kole.

A obtížné to bude mít i u voličů antisystémových stran a „neonacistů okolo Mariana Kotleby, kteří Šefčoviče nesnáší stejně jako Čaputovou.“

Volby jsou referendem o tom, jestli chceme žít v zemi, kde jsou lidé vražděni za svoji práci, nebo v zemi, která je definitivně evropskou, sebevědomou a má se čím pochlubit. Michal Havran

Mobilizace trvá

„Nejdůležitějším signálem voleb je, že do druhého kola postoupili dva proevropští kandidáti, že jedním z nich je žena, která získala mezinárodní uznání a je za ní hnutí, které vychází zdola. Nominovala ji nová mimoparlametní uskupení,“ podotýká Havran.

V podtextu prezidentských voleb podle něj stále zůstává téma vraždy novináře Jána Kuciaka: „Robert Fico nepochopil, co se stalo, a tváří se, že Ján Kuciak byl zavražděný proto, aby on už nemohl být premiérem. To je velká hanebnost. Ke cti Maroše Šefčoviče je to, že on se jí nedopouští. O Kuciakovi se vždy vyjadřoval s úctou a obdivem a velmi jasně mluvil na adresu možných objednavatelů, policie a prokuratury.“

„Ve slovenských dějinách máme několik případů, kdy se zdá, že celá země zaspala a nic jí nezajímá, a najednou se během pár týdnů nebo měsíců změní. Takovým příkladem je Slovenské národní povstání, kdy se 80 tisíc lidí rozhodlo pro ozbrojený odpor proti nacistům a rozbití Československa. Podobně reagovali v letech 1968 a 1989,“ připomíná.

Mobilizace, která přetrvává od loňského jara – tehdy v podobě plných náměstí a dnes plných volebních místností – je něco, co na Slovensku můžou jiné země obdivovat. Neztratili jsme chuť věnovat se veřejným věcem. Michal Havran

Slovenská společnost je prý rozdělena do tří táborů: „Jeden je moderní, proevropský. Dále je tu tradicionalistický blok, ze kterého nakonec vycouval i Šefčovič, a pak tu máme radikály. Nazval bych je slovenskou verzí okamurovců, kteří žijí z podivuhodných videí na internetu a nenabízejí politickou alternativu,“ míní Havran.

Tyto bloky spolu již nedokáží komunikovat a panuje mezi nimi velká nenávist. „Zodpovědní za to jsou politici, kteří do veřejného diskurzu zatáhli antisemitské narážky na George Sorose, spiknutí a údajné převraty. Rozsévali tím jed a velká část společnosti je tím obrazně řečeno otrávená,“ uzavírá.

Jak se proměnilo Slovensko po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové? Poslechněte si v audiozáznamu Interview Plus Michaela Rozsypala.