Mozaika – Kafkův Proces v baletu Národního divadla (2019)

Jaká další témata, kromě pocitu osamění, jste otiskl do vaší inscenace?

Knihy Franze Kafky a především román Proces je dílo současné. Promlouvá o naší společnosti. Kafkův Proces je jedním z nejvýznamnějších literárních obrazů odrážejících atmosféru pohnutého dvacátého století, ale podle mě popisuje situaci, ve které žijeme i ve století jednadvacátém. Hlavní hrdina je zde prezentován jako oběť systému, a to nejen politického. V jeho příběhu se odráží společenský i kulturní rozklad. Josef K. je do toho všeho lapen. A z této absurdní situace se snaží vymanit.

Jakým způsobem se Josef K. chová a co o něm jeho chování vypovídá?

Josef K. může být mnou, může být vámi a může být v podstatě kýmkoliv z nás. Na této postavě chci ve své inscenaci ukázat, v jakou agresi může přerůst vztah mezi jednotlivcem a společností. Ve chvíli, kdy se většina rozhodne, že odsoudí osamocené individuum, může způsobit opravdu strašné věci. Šlo mi o to, aby právě tento typ disharmonického vztahu byl v mé inscenaci zobrazen co možná nejsilněji. Mezi skupinou a jednotlivcem proto v inscenaci panuje napětí. Josef K. je přirozeně z této skupiny vyčleněn. A mezi ním a společností postupně vyrůstá neviditelná stěna. Josef K. vyjadřuje samotu muže uprostřed velké společnosti. Skrze Kafkovo dílo se můžeme této velké vnitřní samoty dotknout. A tento pocit jsem chtěl dostat i do inscenace.

Jakou atmosféru chcete v přestavení navodit?

Mým cílem bylo vytvořit prostředí, které pohltila temnota. Sám Josef K. je velmi temná postava. Knihu jsem přečetl několikrát a zjistil jsem, že ve mě vyvolává silné obrazy, které se za sebou skládaly jako film noir. Předložil jsem hlavní myšlenku světelnému designerovi a scénografovi Carlu Cerrimu a řekl mu, že chci, aby to vypadalo jako film na divadle. V inscenaci se proto hojně pracuje se světelnými efekty a videomapingem. Zkrátka idea vytvořit inscenaci blížící se svou estetikou starým černobílým filmů nám přišla jako ideální uchopení prostředí, ve kterém se děj odehrává.

Jak byste popsal taneční styl, tedy formální způsob, kterým jste témata a motivy Kafkova románu ve vaší taneční inscenaci uchopili?

Řekl bych, že tanec v inscenaci Kafka: Proces je velmi lidský. Pravdou je, že v mé choreografické práci se často objevuje klasická technika. Ale v případě této inscenace jsem se uchýlil spíše k formě „contemporary dance“. Proces je moderní choreografie bez špiček. Tanečníci jsou bosí a pohybují se jako lidé v běžných životních situacích. Vše je více propojeno se zemí. Tím jsem chtěl umocnit pocit z tíhy, kterou pociťuji při čtení Kafkova románu. Jakoby hlavní postavu stále něco tlačilo k zemi.

V inscenaci zaznívá zvláště barokní hudba, například od Claudia Monteverdiho nebo Tarquinia Meruly. Chtěli jste klást povznášející barokní hudbu do kontrastu k tíživému tématu inscenace Kafka: Procesu?

Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl použít hodně barokní hudby v inscenaci je ten, že já barokní hudbu miluji. Zároveň mám ale pocit, že je to hudba, která je úzce spjata s lidskou existencí, s člověkem jako duchovní a citlivou bytostí. Tato hudba dokáže navodit silně intimní momenty. Zároveň ale umí být prudká a silná.