Na návštěvě – Daniel Mikolášek (2023)

Přidal: Premek |

Leden 9, 2024

Připravila Wanda Dobrovská.

Premiéra 15. a 16. 1. 2024 (ČRo D-Dur, 8:00 – 12:00 h.).

Lit.: wd: Daniel Mikolášek: Šedesátá léta jsou pro nás čtvrtohory. In web ČRo D-Dur, 2. leden 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Říká se, že basa tvrdí muziku, ale neméně důležitý je i buben. Bubeníka má každá kapela, a je jedno, zda hraje hudbu klasickou, lidovou, starou, moderní, populární, jazzovou či jakou ještě. Hráč na bicí má neomezené pole působnosti. Daniel Mikolášek působí v České filharmonii a je vedoucím katedry bicích nástrojů HAMU v Praze. Ale zdaleka nejen to…!

a bicí začal hrát už jako malý kluk v kapele svého staršího bratra Bohdana. Nedlouho po té poznal, že kromě rytmické funkce mohou bicí zastávat i jiné role, v nichž se sbližují s ostatními hudebními nástroji zejména v parametru barvy. Bylo to během dvouměsíčního pobytu ve Francii u souboru Les Percussions de Strasbourg. V té době už navštěvoval hudební školu v Pardubicích, odkud vedla jeho cesta na Pražskou konzervatoř. Aby toho nebylo málo, zde nestudoval jen hru na bicí – pod vedením legend jako Vladimír Vlasák nebo Stanislav Hojný – ale také varhany (u Jiřího Ropka).

„Jsem ten černý vzadu,“ říká o své pozici v České filharmonii, kde ho můžeme za tympány a dalšími bicími nástroji vídat už pětatřicet let. Vídáme ho ale i jinde a hodně často, protože zejména soudobí skladatelé bicí nástroje rádi a pestře obsazují, takže orchestry a pořadatelé si do stálých sestav musí zhusta najímat další hráče. Daniel Mikolášek působil v souborech Agon a Moens, hrává s Prague Modern a Orchestrem Berg, rádi se na něho obracejí i z FOKu, Národního divadla, SOČRu, pékáefky nebo regionálních orchestrů. (…)

Radiodokument