Chyba systému – Nové antisystémové frakce v Evropském parlamentu (2024)

Přidal: Premek |

Červenec 31, 2024

Speciální vydání podcastu z konference Hranice (ne)svobody. Editorka Karolína Kašparová. Zvukový obal Jaroslav Pokorný. Grafika František Novotný. Kreativní producent Lukáš Sapík. Moderátorka Karolína Koubová se zaměřila na fakt, že v novém Evropském parlamentu vznikly dokonce dvě frakce, které politologové označují za krajně pravicové. Politoložka Petra Guasti popisuje, v čem je – ve srovnání se západní Evropou – česká debata o politických krajnostech specifická. Diskutují také novinářka a dokumentaristka Apolena Rychlíková a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky David Klimeš.

Natočeno 2024. Premiéra 26. 7. 2024 (ČRo Plus, 50 min.). Repríza 31. 7. 2024 (ČRo Plus, 20:32 h.).

Lit.: Koubová, Karolína – ert (= Erhart, Michael): Guasti: Uvízli jsme v banálním antikomunismu, naše vnímání levice i neoliberalismu je pokřivené. In web ČRo Plus, 26. červenec 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Evropská politická scéna se posouvá směrem doprava, jak ukázaly výsledky nedávných voleb do Evropského parlamentu. „Neznamená to, že posilují pouze extrémy, nejsilnější frakcí se stali evropští lidovci. Ale sledujeme mainstreamizaci radikální pravice – nejde jen o to, kam se všechno posouvá, ale jaká témata dominují,“ upozorňuje politoložka Petra Guasti, která je hostkou speciálního dílu podcastu. Natáčelo se na konferenci Hranice (ne)svobody. (…)

Politické spektrum se mění, upozorňuje politoložka Guasti: dochází k rozmělňování dvou dříve dominantních táborů sociálnědemokratických a lidoveckých stran, posilování populistů a radikálů, kteří se přesto stále pohybují v mezích demokratického pluralismu, ale i extremistů odmítajících reprezentativní demokracii, často pod rouškou prosazování demokracie přímé.

Guasti si všímá zajímavého přerodu (post)komunistické strany v Německu. „Jeden můj kolega to popisuje tak, že když se červení stávají hnědými. To je ta nová strana Sahry Wagenknechtové, která má velkou podporu v bývalé NDR,“ upozorňuje.

„To, co je pokřivené, je naše vnímání levice, které uvízlo v něčem, co nazvu jako banální antikomunismus. Což je paradoxní, protože Češi třeba velmi málo tolerují nerovnosti. Když se podíváme na naše neoliberální ikony, tak Václav Klaus vlastně neprovedl nijak radikálně neoliberální reformy. My o sobě rádi nějak uvažujeme, ale realita je jinde,“ dodává. (…)