Příběhy 20. století – Jaroslav Grosman (2024)

Přidal: Premek |

Září 23, 2024

V dnešních Příbězích 20. století se bude Adam Drda věnovat osudům Jaroslava Grosmana. Pocházel z Roztok u Jilemnice a za druhé světové války bojoval proti nacismu jako partyzán a později voják na východní frontě. Postavil se však i komunistickému totalitnímu režimu – a jako odbojář, spolupracující s americkou tajnou službou byl v Československu v roce 1949 odsouzen k dvaceti letům vězení. Jaroslav Grosman by letos oslavil sté narozeniny.

Natočeno 2024. Premiéra 22. 9. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.; 46 min.).

Lit.: Drda, Adam: Když vidíte mrtvé každý den, už vám to ani nepřijde. Příběh Jaroslava Grosmana, který se pokusil unést z Československa Prokopa Drtinu. In web ČRo Plus, 22. září 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V sobotu 5. října ve tři hodiny odpoledne bude v Roztokách u Jilemnice na domě č. p. 133 odhalena pamětní deska, oznamující, že právě zde žil Jaroslav Grosman, účastník druhého a třetího odboje, politický vězeň, kurýr a nositel řádu TGM z roku 2009.

Právě Jaroslavu Grosmanovi (1924-2012) jsou věnovány Příběhy 20. století – první rozhovor pro náš pořad jsme s ním natáčeli v roce 2006. Tehdy o něm kromě blízkých lidí a sousedů skoro nikdo nic nevěděl, o politické vězně a protikomunistické odbojáře se vůbec málokdo zajímal. Grosman byl skromný a přímý člověk, povoláním automechanik. V době natáčení interview mu bylo 82 let, mluvil už těžce, ale s jistou rasancí, která odpovídala jeho životnímu příběhu. (…)

Prokop Drtina se krátce po jmenování Gottwaldovy vlády pokusil o protestní dobrovolný odchod ze života. Chtěl se zastřelit, vzpříčila se mu však patrona v revolveru. Vyskočil tedy z okna, těžce se zranil, ale nezemřel.

Ležel v nemocnici na Bulovce v sádrovém krunýři, hlídala ho policie, nikdo nevěděl, jaké s ním má Státní bezpečnost záměry. Grosman se dostal do Československa v červenci 1948 (hranici přešel u vrchu Čerchov na Šumavě) a začal připravovat Drtinův únos. Spojil se za tím účelem s několika lidmi včetně již zmíněného Miroslava Soukupa.

Spolupracoval také s policistou Vojtěchem Tošnerem (kriminální inspektor, přidělený k oblastní úřadovně StB v Praze) a s někdejším protinacistickým odbojářem Bohuslavem Slezou. Grosman měl pro případ Drtinova odvozu předjednané i letadlo. Akce byla naplánována na dobu XI. Všesokolského sletu (červenec 1948), kdy Prahu zaplnily desetitisíce lidí, počítalo se s tím, že ve městě bude zmatek a komunistická policie bude zaměstnaná.

Krátce před začátkem operace se měl Grosman setkat s komplicem – s Miroslavem Soukupem, měli se sejít v pražské restauraci U Kupců: „Auto jsem zaparkoval o pár ulic dál a u sebe jsem neměl žádnou zbraň. Všechno jsem nechal v auťáku, granáty, pistole. Přišel Soukup, natahoval ruku na pozdrav a pak se ozvalo to známé: Ruce vzhůru!“ Grosman vzpomínal, že ho obklopili příslušníci StB, ale neztratil prý hlavu, a když ho vedli bez pout do pasáže u restaurace, vytrhl se a dal se na útěk. Policisté začali křičet: „Chyťte ho, chyťte ho, zloděj, vrah!“ A když už to vypadalo, že se Grosman ztratí, zastoupilo mu cestu několik Sokolů, účastníků sletu, chytli ho a předali tajným.

Ti Jaroslava Grosmana odvedli do Bartolomějské ulice: „Lítal jsem z ruky na ruku, z nohy na nohu, jak jsem se dostal do čtvrtého patra, to si vůbec nepamatuju. Bili mě jak koně. Když jsem se probral, chyběly mi peníze, čtyři zuby a tělo jsem měl plné podlitin. V protokolu pak stálo, že jsem spadnul ze schodů.“

Grosman byl při výsleších mlácen do hlavy a do ledvin, pálen cigaretami, tlučen přes chodidla i do rozkroku. Po téměř roční vazbě mu „spolubojovník“ z východní fronty, někdejší vězeň gulagu, komunistický prokurátor Karel Vaš navrhl trest smrti. Jako frontový voják odešel Grosman od Nejvyššího vojenského soudu s mírnějším verdiktem: 20 let vězení s každoročním půstem a temnicí, ztráta majetku, peněžitá pokuta, ztráta občanských práv na deset let.

Pokus o Drtinův únos podle všeho „shodil“ už několikrát zmíněný Miroslav Soukup (StB ho delší dobu sledovala a už před schůzkou s Grosmanem zatkla) – i on měl však pozoruhodný osud: v roce 1949 byl odsouzen k 20 letům vězení, trest si odpracovával v uranovém táboře Vikmanov, odkud se mu už v září téhož roku podařilo se spoluvězněm uprchnout do Německa. (…)

Radiodokument