Masakr františkánů na Novém Městě pražském (2012)

Přidal: Přemek |

Listopad 12, 2012

Připravil Ivan Štern.

Natočeno 2012. Premiéra 18. 11. 2012 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 30 min).

Lit.: anonym: Čtrnáct pražských mučedníků. In Wikipedia, b. d. (článek). – Cit.: Čtrnáct pražských mučedníků bylo za vpádu pasovských zavražděno pražskou lůzou, která v úterý 15. února 1611 pod vedením Matouše Hovorčovského z Kolivé Hory zaútočila na františkánský klášter při kostele Panny Marie Sněžné a poté jej vyplenila. (…)

Původní klášter byl založen v roce 1347 a patřil karmelitánům. V roce 1412 byl vydrancován (za aktivní účasti Jeronýma Pražského), znovu pak za husitských válek, kdy byli zdejší řeholníci pobiti nebo vyhnáni; vrátili se v roce 1435, ale roku 1484 museli opět uprchnout. Jejich další návrat se uskutečnil v roce 1496, ale vzhledem ke tomu, že areál se nacházel v rozvalinách, se jim řeholní život nepodařilo v plné míře obnovit. Navíc se roku 1566 zřítila klenba kostela, přesto byly ještě na počátku 17. století slouženy bohoslužby v postranní kapli tehdy zasvěcené Panně Marii (od 1. listopadu 1681 je zasvěcena sv. Michaelu archandělovi).

Rudolf II. v roce 1603 věnoval zpustlý klášter i kostel františkánům; Karmelitáni později (v roce 1627) jako náhradu obdrželi nepříliš vzdálený kostel svatého Havla, při němž si roku 1671 začali budovat nový klášter. Dne 14. června 1604 položil nejvyšší kancléř Zdeněk Vojtěch z Lobkovic, který se o výstavbu také významně zasloužil jako donátor, základní kámen obnoveného konventu; do jeho dokončení v roce 1606 však příchozí řeholníci bydleli u minoritů na Starém Městě. V letech 1607 až 1610 byl znovupostaven také kostel.

Pro hájení a šíření katolické víry byli zdejší řeholníci částí obyvatel nenáviděni, neboť ke katolické církvi se hlásila jen asi třetina Pražanů (ostatní byli kališníky, českými bratry, luterány nebo kalvíny), a občas také napadáni, ať už slovně, políčky nebo házením kamení. Už v roce 1609 vtrhli násilníci do mariánské kaple a poté napadli i klášter. Dne 12. února 1611 pozval Heřman z Říčan na Kosové Hoře k večeři dva františkány, Šimona a Jana, aby je opil; hostitel vybízel Šimona, aby pokračoval v pití, a když to Šimon odmítl, pokusil se ho bodnout dýkou do prsou, avšak ostatní přítomní šlechtici mu v tom zabránili, přesto však Šimon utrpěl nějaké zranění.

Už 30. ledna však vstoupilo do Čech žoldnéřské vojsko pasovského biskupa Leopolda Habsburského, aby podpořilo slábnoucí moc Rudolfa II. v jeho soupeření s Matyášem Habsburským a převážně nekatolickými českými stavy. V úterý 15. února vtrhli pasovští na Malou Stranu, kde loupili a znásilňovali, a následně se pokoušeli dostat i na Staré Město, jeho obráncům se ale útok nakonec podařilo odvrátit. Ti vojáci, kterým se přece jen podařilo proniknout na pravý břeh Vltavy a nebyli pak pobiti, se většinou prosekali až k Novoměstské radnici a na Karlovo náměstí a ve snaze uniknout z obklíčení směřovali dále na Vyšehrad; tam jich dorazilo jen pět, ale i ty rozvášněná chasa nakonec ubila. Z Leopoldovy armády v pravobřežní části Prahy tak přežil zřejmě rytmistr Brändel, který byl zajat, když se pokusil zmocnit staroměstské mostecké brány.

Když pak lůza v Emauzském klášteře ubila dvě zahalené osoby pokládané za pasovské, obrátil se hněv pronásledovatelů pod vedením Matouše Hovorčovského z Kolivé Hory, s nímž do Prahy přišli i ozbrojení třebotovští sedláci, i proti ostatním katolickým klášterům ve městě. Jezuitské Klementinum ochránili stavovští vojáci v čele s Oldřichem Vchynským ze Vchynic a Tetova a Václavem Vratislavem z Mitrovic a minority u kostela sv. Jakuba Většího převážně protestantský řeznický cech, ale z dominikánského kláštera Na Františku byli řeholníci vyhnáni, tamější převor Zantes zraněn na hlavě a klášter vypleněn a u augustiniánů na Zderaze byl zabit převor Melichar Hofman, opat Kašpar Čepl a mnich Ondřej Kobr. Napadení neušel ani Vyšehrad, kde byl kromě dalších lidí ukrutně zbit stařičký děkan Petr Linteo z Pilsenburku a vyloupen celý jeho dům (zejména peníze připravené k zaplacení daní) i kostel sv. Petra a Pavla.

Radiodokument