Setkání spolužáků VI. B (2015)
Martin Němec. Minutová hra. Na shledání! Ať žijem! Zvukový mistr Tomáš Mikyška. Hudební spolupráce Martina Schlegelová. Produkce Jana Odvárková. Režie Martina Schlegelová. Dramaturgie Kateřina Rathouská.
Osoby a obsazení: Klára (Vilma Cibulková), George (Igor Bareš), Láďa (Miroslav Táborský).
Natočeno 2015. Premiéra 3. 11. 2015 (3 min). Repríza 14. 1. 2016. K poslechu zde.
Text hry:
(Ruch večírku – cinkání sklenek, nesrozumitelné dialogy, občasné výbuchy smíchu a tichá hudba – snad Beatles nebo Simon and Garfunkel.) (ozve se hlas muže v pozdně středních letech)
George: (srdečně až nadšeně): Kláro, no ty ses vůbec nezměnila!
(žena stejného ročníku – potěšená a trochu ironická)
Klára: Samozřejmě, já už jsem byla změněná tenkrát… (směje se) Zato ty vypadáš jako starší brácha Keitha Richardse. /výslovnost kít i kís, zde kíta/
George: Richardsův starší brácha vyhynul v druhohorách a Richardsův mladší brácha, pokud nějakej je, bude starší než můj fotr, lásko. (směje se) Klárko, tak moc rád tě vidím… (říká to úplně jinak, s patosem, na samém kraji upřímného dojetí)
Klára: (také dojatá, i když trochu skrytě): Vždyť já tebe taky, ty můj… (zaváhá a změní hlas do vesela) Ty můj Georgíku!
(Nastane vteřinka ne zcela trapného ticha, kdy se oba zamyslí, jak pokračovat. Z ticha, ve kterém vyznějí překryté hlasy spolužáků, je vysvobodí další – trochu bodrý hlas.)
Láďa: Jste to vy!? Bonnie a Clyde šestý bé! (Klára s Georgem se rozesmějí.)
George: Ježíšmarja, Láďo, to je masakr.
Klára: Proč máš tu koupací čepici?
Láďa (s veselým smutkem v hlase): Jó, holka, vlasy mě opustily už na střední. A co ty, Georgi, děláš furt muziku?
George (zvážní): No… ehm… ani ne… jen si tak pro sebe někdy brnkám… co jsem mrtvej.
Láďa (už zcela vážně): Kdy se ti to… jak se to stalo?
George (otráveně): V autě, čoveče. První fáro, vysněný, hned v devadesátým. Ford Mustang, ročník šedesát sedm. Vy-maz-le-nej. (Fakt nádhera!) Škoda ho… (zasněně) A na zadním sedadle ještě shořel bonus – úplně novej starej Fender! Telecaster o deset let starší než to žihadlo. Taky tragická ztráta… A jak ty, Klárko?
Klára: Cos bys tak myslel? Prášky! Bylo jich v tý tubě padesát – tak jsem si je dala k narozeninám… Padesátejm! (vyprskne smíchy)
Láďa (malinko mrzutě): No jo, Bonnie a Clyde. Na mě zbyl trapnej infarkt myokardu. (přehodí výhybku do radosti) Ale co, rád vás vidím. Dáme panáka?!
Klára (nadšeně): Jasně, na to naše shledání!
(Ozývá se cinkání skleniček v prvním plánu.)
George: Na zdraví!
Láďa: Ať žijem!
(všichni se smějí, nejhlasitěji Klára)
Klára: (zajíkající se smíchem): Kluci, vy jste furt stejně blbí.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku