Tango (2017)

Přidal: Premek |

Březen 18, 2017

Dmitri Plax. Taneční lekce na palubě lodi, která pluje mezi Finskem a Švédskem. Melancholická mikrohra o letmém setkání muže a ženy od švédského autora, režiséra a překladatele, původem z Běloruska. Do češtiny přeložila Tereza Krčálová. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Dmitri Plax.

Osoby a obsazení: On (Jan Meduna), Ona (Tereza Dočkalová) a Hlas (Kateřina Rathouská).

Natočeno v roce 2017. Premiéra 24. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 17 min) v cyklu Kabinet. Repríza 17. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:40 h) na Velikonoční pondělí.

Pozn.: Reportáž z natáčení hry připravila Veronika Štefanová pro pořad Mozaika. Premiéra 13. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 8 min.).

Hra se účastnila festivalu UK International Radio Drama 2018. Text v CZ a ENG zde.

Lit.: Pilát, Tomáš – Štefanová, Veronika: Dmitri Plax: Nejvíce sdělení je v tom, co zůstává nevyřčeno. In web ČRo 3 Vltava, 13. 2. 2017 (článek + nahrávka reportáže k poslechu). – Cit.: (…) Novou rozhlasovou hru Tango natáčí v těchto dnech v Českém rozhlase švédský režisér běloruského původu Dmitri Plax. Je autorem příběhu dvou lidí, kteří se potkávají na dopravní lodi mezi Finskem a Švédskem. Jejich krátké setkání provází finské tango. Proč je pro Finy tango tak důležité? „Finské tango je zvláštní, dost specifický tanec. Pro Finy také znamená způsob života. Já nejsem Fin a finské tango netančím, ale pochopil jsem, že pro mnoho Finů má velký význam. Styl tanga, které údajně vzniklo ve Finsku, není tolik vášnivé, jako to argentinské a co do tempa je pomalejší. Hudební doprovod je dost specifický. Není pouze instrumentální, ale mělo by se pokaždé jednat o zpívanou píseň,“ říká Dmitri Plax.

Dvě hlavní a jediné postavy hry Tango, jako by něco hledaly, možná sami sebe, možná své místo na světě. Podle Dimitriho Plaxe se nejvíce sdělení nachází v tom, co zůstává nevyřčeno. „Hledání identity je jedno z těch témat, které z textu můžeme vyčíst. Poznání sebe sama, nalezení svého místa na světě, to je příznačné pro všechny lidské bytosti. Ale pro mě osobně je hra příběhem o životě, o tom, jak to v něm funguje, nebo přesněji řečeno, jak to v něm nefunguje.“

Pro hru Tango je charakteristická zvláštní prázdnota, ale také pohyb, pomalý rytmus. „Prázdnota má důležitý význam, především jako filozofická kategorie. A kromě prázdnoty také ticho. Pokud chceme něco vyjádřit zvukem, musíme nejdřív pochopit ticho. Je to jako v malování. Pro malbu nejdřív potřebujete čisté plátno, na které pak nanášíte barvy. Pro mě je v případě zvuku tímto plátnem ticho. Prázdnota ve zvuku je tedy ticho.“

Žena a muž ve hře spolu rozmlouvají, ale v podstatě toho o sobě moc neprozradí, důležité zůstane nevyřčeno. „Jako spisovatel mám dvě možnosti – věci odkrývat nebo zatajovat. A já skutečnost raději zahaluji. Tím chci motivovat posluchače k tomu, aby si podstatné obrazy vytvářeli pomocí vlastní představivosti. Jsem přesvědčený o tom, že lidé více než ve slovech, přemýšlí v obrazech.“

Tango bude mít v Českém rozhlase Vltava v programové řadě Kabinet premiéru 24. března.

Lit.: Rathouská, Kateřina: Dmitri Plax: Tango. In web ČRo 3 Vltava, březen 2017 (článek + rozhovor). – Cit.: Autorem komorní hry Tango je Dmitri Plax, švédský režisér, dramatik, spisovatel a překladatel, původem z Běloruska. Text napsal přímo na objednávku Českého rozhlasu a v únoru letošního roku ho natočil v Praze s herci Terezou Dočkalovou a Janem Medunou. Melancholické drama posluchače zavede na loď, která pluje mezi Finskem a Švédskem a na které finští pasažéři tančí tango. Na palubě se náhodně potkávají muž a žena. Poslechněte si, jak jejich letmé setkání dopadne. On-line k poslechu do úterý 30. března 2017.

Tango v rytmu severu

Příběh hry Tango začal loni na mezinárodním festivalu Grand Prix Nova v Bukurešti. Právě tam jsem se potkala s kolegou ze Švédského rozhlasu Dmitrim Plaxem. Povídali jsme si o různých národech a při té příležitosti jsem si vzpomněla na svou cestu na lodi mezi Švédskem a Finskem. Fascinovalo mě, že Finové podstatnou část plavby tančili tango a to za doprovodu živé kapely. Rozhovor s Dmitrim se tak stal impulsem pro vznik melancholické mikrohry Tango, která se odehrává na zmíněné trase, vypráví o letmém setkání muže a ženy na palubě a dotýká se i tématu přistěhovalectví.

Web Hry a četba nabízí mluvené slovo zdarma on-line ještě týden po odvysílání. Audioknihy nejde stáhnout.

Pocházíte z Běloruska. Co jste studoval a jaká je vaše původní profese?

Studoval jsem tak různě, zejména umění a filozofii, ale taky třeba stavební fakultu, protože moji rodiče chtěli, abych měl „pořádné“ vzdělání. Věnovat se umění a filozofii v době mých studií ovšem nebyla moc velká zábava. V Sovětském svazu to probíhalo následovně: akademické studium bylo hodně náročné, ale většina zajímavých věcí byla zakázaná. V druhé polovině 80. let se situace začala proměňovat a leccos se náhle stalo možným. V Bělorusku byla založena patrně první „víceoborová“ umělecká skupina nazvaná Běloruské klima, která ve své práci experimentovala s výtvarným uměním, divadlem, performancemi, hudbou nebo s tzv. soundartem. Studium umění mi dalo hlavně možnost žít v prostředí, díky kterému jsem začal sám sebe vnímat jako umělce. Což platí stále.

Kdy a za jakých okolností jste se dostal do Švédska?

Oženil jsem se se Švédkou. Bylo to v roce 1995, ale následující dva roky jsem pendloval mezi Běloruskem a Švédskem. Nechtěl jsem odjet z Běloruska nadobro, tehdy jsem si myslel, že tam mám práci a kariéru. Posléze jsem pochopil, že manželství by takhle nevydrželo, tak jsem se přestěhoval.

Jste ve Švédsku cizincem. Bylo těžké stát se režisérem v tamním rozhlasu?

Všechno bylo hrozně těžké. Přesun v dospělosti je opravdu problematická záležitost. Měl jsem za sebou spoustu let práce někde a najednou jsem změnil bydliště – přes noc jsem se ocitl v jiné zemi jako anonymní, negramotná osoba neschopná se domluvit. Švédsky jsem v té době uměl říct akorát „děkuji“, a to jen proto, že švédské „tack“ zní podobně jako běloruské „tak“, což ale znamená ano. Nezačínal jsem od nuly, spíš od mínus deseti, možná dokonce od mínus sto. Učil jsem se jazyk, seznamoval jsem se s kulturou, prostě to byl absolutně nový začátek.

Využil jste tyto zkušenosti i ve hře Tango?

Ano, obvykle tak pracuji – vezmu detaily ze svého života a vybuduji text kolem nich. Třeba jednou jsem potkal chlápka, který mluvil švédsky s velmi silným anglickým přízvukem. Já jsem ale věděl, že nepochází z Anglie a jeho rodným jazykem není angličtina. Zeptal jsem se ho, proč tak mluví a teď jsem tuto zkušenost využil ve hře.

Jaká jsou tedy z vašeho pohledu její hlavní témata?

Na to se těžko odpovídá. Asi nemožnost skutečného kontaktu mezi lidmi, možná nemožnost porozumění. My lidé jsme velmi dobří ve stavění překážek mezi sebou. Tématem jsou i naše sny a rozdíl mezi tím, jak se vidíme sami a jak nás vidí ostatní.
Jiným velkým tématem je prázdnota. Souvisí to s myšlenkou staré čínské filozofie, taoismu. Doufám, že si to pamatuji dobře, je to asi takto: použití nádob závisí na prázdnotě v nich. Všichni se rodíme prázdní uvnitř a obvykle se snažíme prázdnotu zaplnit vším možným – penězi, mocí, sexem… Pak jsme plní a divíme se, jak to že nejsme šťastni, i když máme všechno.

Jaká byla spolupráce s českými herci a dalšími kolegy v ČRo?

Tereza Dočkalová a Jan Meduna jsou opravdu vynikající herci – citliví, vnímaví, přemýšliví. Zvukový designér Jan Trojan a zvukař Dominik Budil byli skvělými profesionály, šlo o skutečnou spolupráci mezi námi, o všech nápadech jsme diskutovali a rozhodovali jsme se o nich společně. Děkuji i za dobrou dramaturgickou a produkční přípravu. Pro Český rozhlas bych rád psal a natáčel také v budoucnu, pokud mi to umožní.

Rozhlasové hry