Kabaret v éteru – HuSo v rozhlase (2017)

Považují se za „hospodskou kapelu“, což je dáno spíše nástrojovým obsazením (akordeon, klarinet, ryčný zpěv) a jejich záměrně neučesanou interpretací než faktem, že by cíleně hráli jen po těchto podnicích. Kompozice a převážně texty písní počítají s posluchači, kteří jsou nakloněni hravému jazykovému humoru a mnohdy až dadaistickým příběhům, o nichž HUSO zpívá. Pro své produkce si HUSO vybírá menší klubové prostory anebo ulice českých i zahraničních měst.

Přestože si udržuje statut neznámého amatérského tělesa, které hraje pro potěšení sama sebe, svého publika či náhodných diváků, vydalo v roce 2010 CD Masám! O ironické nadsázce v názvu nelze pochybovat, stejně jako o záměrné „plebejské image“ skupiny, sestávající se ve skutečnosti ze dvou magistrů umění. Vzájemné oslovování se dosaženými tituly, prezentováno na hranici uvěřitelnosti, je mimochodem jedním z drobných komických prvků jejich produkcí. Stejně jako mnohé z komentářů k běžným životním situacím, rozbory písní a spolupráce publika v nich (Jezevec, želva, běžec a letadlo, Polární drama, Prezident, Nejkratší píseň na světě).

Hra s nesmyslem je stěžejním principem pořadu Huso v rozhlase, jemuž dominuje upřímně míněná, i když záměrně nešikovná pocta rozhlasové práci. Ke koncepci pořadu se výstižně vyjadřuje Tomáš Hubáček: „Legendární hospodské skupině HUSO se po mnoha letech tvrdé práce v pozici dělníků kultury dostává zasloužené cti vystoupit na půdě národního rozhlasu. Hrdé vystoupení, během kterého se oba umělci snaží využít vše, co památné brněnské studio č. 7 nabízí (dveře, schody, okenice, rozličné ruchařské pomůcky, celestu a další nástroje), se však postupně zvrhne ve fiktivní demolici studia. Vystoupení je završeno ohňostrojem a následnou evakuací.“ Celé dění je spíš legrační než destruktivní a vychází z reálného faktu, že se zmiňované slavné studio bude v tomto roce skutečně rekonstruovat, proto do něj mohla „vtrhnout hudební smršť“ HUSO.

Dvoučlenná skupina, tvořená režisérem a skladatelem Tomášem Hubáčkem a výtvarníkem a animátorem Jakubem Soldánem, zahrála v pořadu plném drzého slovního humoru desítku písní (Radši budu šedivý, Hovínka, Píseň bez textu), do jejichž svérázné „instrumentální“ interpretace přiměla i publikum (O čem stroje vypráví, Zvířátková ukolébavka, Pípa v džípu).