Stařík (1974)

Přidal: Premek |

Srpen 23, 2017

Maxim Gorkij. Rozhlasová inscenace divadelní hry z roku 1915. Překlad František Hrdlička a Ludmila Hustolesová. Rozhlasová úprava Vlasta Krautmanová. Hudba Alois Palouček. Zvuk Zdeněk Škopán. Záznam a střih Anna Halbichová. Asistent režie Artur Šviha. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Olga Valentová.

Osoby a obsazení: Ivan Vasiljevič Mastakov (Karel Höger), Pavel, jeho nevlastní syn (Vítězslav Jandák), Taťána, jeho nevlastní dcera (Daniela Kolářová), Zacharovna, starší hospodyně (Jarmila Krulišová), Štěpán (Jiří Suk), Sofie Markovna (Vlasta Matulová), Charitonov (Miloš Willig), Nikita (František Kovařík), stařík (Ladislav Pešek), dívka (Růžena Merunková), zedníci (Jan Waldmann, Václav Vondráček, Vladimír Lebeda a Petr Messany).

Natočeno 1974. Premiéra 25. 12. 1974 (Vltava, 14:01 – 15:02 h.; 59 min.). Repríza 13. 4. 1975 (Praha, 15:30 h.); listopad 1976 v rámci Festivalu her Maxima Gorkého. Obnovená premiéra 18. 9. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: (JT): Nad rozhlasovým festivalem her Maxima Gorkého. Analýza měšťáka. In Rudé právo, 16. 12. 1976, s. 5 (recenze).

Lit.: Venclová, Renata: Maxim Gorkij: Stařík. Karel Höger a Ladislav Pešek v kriminálním dramatu ze staré Rusi. In web ČRo 3 Vltava, 18. září 2022 (článek). – Cit.: Statkář Mastakov je v celém kraji známý jako spořádaný muž a filantrop, ale jeho minulost zřejmě nebyla vždycky tak neposkvrněná, jako se jeví dnes. Na panství totiž přišel stařík a chce se mstít… Méně známé drama ruského spisovatele Maxima Gorkého v silném hereckém obsazení (…).

Na svoje náklady dal postavit školu pro chudé a uspořádal slavnost k jejímu otevření. Zdá se, že statkáři Ivanu Vasiljeviči Mastakovovi ve všem přeje štěstí, dokonce i jeho city k Sofii Markovně, krásné vdově po plukovníkovi, jsou opětovány. Jenže pak na panství dorazí otrhaný stařík, který zná tajemství Mastakovovy minulosti, a ta zřejmě nebyla vždycky tak neposkvrněná, jako se jeví dnes. Bezostyšný, záštiplný, neschopný jakéhokoliv soucitu či lidskosti se stařec přichází mstít za domnělé křivdy, které mu život způsobil.

Stařík, méně známé drama ruského spisovatele Maxima Gorkého, měl premiéru v roce 1919 v Malém divadle v Moskvě. V předmluvě k jeho americkému vydání autor napsal: „…snažil jsem se vykreslit člověka zamilovaného do svého utrpení, který si myslí, že má právo na pomstu za všechno, co musel snášet. Pokud je ale někdo přesvědčený, že utrpení mu dává právo považovat se za výjimečného člověka a mstít za své neštěstí, pak si nezaslouží úctu druhých, ani jejich pochopení. Vždyť kdo zapaluje domy a města jen proto, že je mu zima!“

Gorkého hru v překladu Františka Hrdličky a Ludmily Hustolesové pro rozhlas upravila Vlasta Krautmanová. Režisérka Olga Valentová získala pro hlavní postavy hvězdné představitele: statkáře Mastakova hraje Karel Höger, nezvaného staříka pak Ladislav Pešek, kterého v záporných postavách v rozhlasovém archívu často neslyšíme. Také v dalších rolích se inscenace opírá o silné herecké obsazení, účinkují Vlasta Matulová, Daniela Kolářová, Růžena Merunková, Jarmila Krulišová, Miloš Willig, František Kovářík, Vítězslav Jandák… (..)

Rozhlasové hry