Radio Ivo – Mladé povlaky (2017)

Jako přímý podřízený šéfa jedné odnože petrohradského organizovaného zločinu Anatolije Tichona (přezdívaného „Postava“) se mohl stát i oblíbeným regionálním televizním moderátorem. To ovšem nevěděl o bočních Tichonových aktivitách v chorvatském Primoštenu. A tady někde začíná background našeho příběhu.

O pár let později se zakomplexovaná úřednice Kamila cestou na pilates (a to není řecký ostrov!) setkává právě s odkudsi prchajícím Georgim. Je to shoda okolností, že se ve fitness centru ten den objevuje „záskok“ za oblíbenou cvičitelku, jakýsi „Pavel“? Zřejmě ne. A o tom už se zaposlouchejte do nečekaně kriminální zápletky, v níž se Romana Bohunská trošku víc odvázala a popustila uzdu své thrillerové vášni. Nutno říct, že ovšem v mnoha faktografických elementech její autorská stavba hapruje, Romana neví o mafii a o samotném Rusku zas tak moc, tak se chvílemi plácá v klišé a vy s ní. Nicméně, co jí opravdu jde, je opět postava submisivní sebelítostivé pindy Kamily. V tom je Romana silná v kramflecích.

Radio Ivo je přenesení rozhlasové hry na divadelní prkna bez jakékoli transformace. Pouze s možností vidět její vznik. Výrazová civilnost a zvukový realismus v pozvolném tempu. Normální příběhy ze života. Rozpačití performeři podávají vcelku suverénní výkon.

Ovšem vkládat této dívce do úst věty jako „na začátku devadesátých let zde byli ruští agenti, ale ty se podařilo odsunout“ je opravdu spíš naivní a nevíme, zda by se Český rozhlas neměl zamyslet nad občasným dramaturgickým dohledem nad Romanou. Přiznejme si totiž: napsat jeden až dva plnohodnotné dramatické texty v délce více než hodiny za měsíc je opravdu náročné. Podobně jako vyjít s Ruskem.