Spánkové křídlo Adelaide Carpenterové (2019)

Kde nás 18. května najdete?
Vstup z ulice Vinohradská, Studio 2 Českého rozhlasu

Harmonogram dne
10:30 setkání s šéfredaktorkou stanice Český rozhlas Vltava Jaroslavou Haladovou
11:00 koncert Marty Töpferové
12:00 poslech předpremiéry hry Spánkové křídlo  + diskuse s Kateřinou Rathouskou, dramaturgyní hry a vedoucí Tvůrčí skupiny drama a literatura, moderuje Jaroslava Haladová
13:00 prezentace seriálu Pantaleon a jeho rota + diskuse s dramaturgem Martinem Velíškem a herečkou Klárou Suchou, moderuje Klára Fleyberková
14:00 poslech předpremiéry hry Spánkové křídlo + diskuse s autorkou a režisérkou hry Katarinou Schmidt, moderuje Klára Fleyberková

Lit.: Rathouská, Kateřina: Nasaďte si sluchátka a propadněte se do snového světa Spánkového křídla Adelaide Carpenterové. In web ČRo 3 Vltava, 5. červen 2019 (článek). – Cit.: Vůbec první binaurální rozhlasovou hru vysílá Vltava v premiéře 11. června od 20:00. Spánkové křídlo Adelaide Carpenterové napsala a režírovala německá autorka působící také v České republice Katharina Schmitt a je natočené unikátní technikou: binaurálně. Veškeré hlasy a zvuky tak – se sluchátky – uslyšíte prostorově a plasticky.

„Už delší dobu jsem měla v plánu napsat text o stárnutí,“ říká Katharina Schmitt. „Zajímá mě, co pro naši mládím posedlou společnost znamená skutečnost, že se populace dožívá čím dál tím vyššího věku. Jak definujeme stáří? Pokud se dá zastavit, co potom s časem, který lidé získají navíc? A jaké jsou emocionální potřeby starých těl, kdo by se o ně měl starat?“

Inscenace se odehrává se v roce 2077. „Hlavní postavou je pacient gerontologického ústavu. Název inspirovali slavný britský gerontolog Aubrey de Grey a jeho bývalá manželka Adelaide Carpenterová. De Grey nepovažuje stárnutí za přirozený proces, nýbrž za nemoc, která se dá zastavit. O devatenáct let starší bioložka Carpenterová byla důvodem, proč se začal jako mladý vědec zabývat gerontologií. Oddělení fiktivního ústavu je pojmenováno po ní,“ upřesňuje Katharina Schmitt.

Dalším rozměrem rozhlasové inscenace je ASMR, „fenomén, v rámci kterého různé auditivní spouštěče vyvolávají pocit příjemného brnění v oblasti hlavy. Jedná se především o záležitost na internetu,“ říká dramatička. Třeba na YouTube si kdokoli může vybrat z velkého množství ASMR videí. Katharina Schmitt dodává, že se využívají zejména pro relaxaci a jako pomůcka při usínání. „Osobně mě na ASMR zajímá vztah mezi technologií a intimitou. Lidé si berou počítače do ložnic. Kromě toho je zde přítomen pozoruhodný akustický svět, se kterým jsme společně se skladatelem Michalem Ratajem chtěli pracovat. Hra totiž sleduje proces usínání starého muže právě pomocí ASMR. Naší snahou bylo poskytnout posluchačům podobný zážitek, jako kdyby ASMR poslouchali.“

Právě k tomu dokonale posloužila technologie binaurálního zvuku. Nasaďte si tedy sluchátka a nechte se obklopit zvuky ze všech stran.

Spánkové křídlo Adelaide Carpenterové nabízíme trvale ke streamu i ke stažení, a to jak stereo, tak binaurální verzi, při jejímž poslechu je vždy potřeba nasadit si sluchátka (a v ideálním případě zavřít oči).

Lit.: mdan (= Daňková, Magdaléna): Náctiletá dívka točí videa, která vyvolávají „mozkový orgasmus“. YouTube je teď maže. In web Aktuálně.cz, 12. 6. 2019 (článek). – Cit.: YouTube zavedl přísnější pravidla, která se dotkla i ASMR videí. Ta navozují u diváků příjemné pocity, pro které se vžilo označení „mozkový orgasmus“. Zákaz se dotkl i tvorby třináctileté Američanky Makenny Kellyové. Ta proti restrikcím protestuje a považuje novou politiku YouTube za diskriminaci. „Potrestejte pedofily a kyberšikanu, a ne tvůrce,“ řekla její matka.

YouTube v poslední době zaplavují takzvaná ASMR videa, která mají v divácích navozovat příjemné pocity a způsobit jim „mozkový orgasmus“. Autoři v nich šeptají, skládají papír, píšou na klávesnici nebo srkají limonádu. Tyto zvuky pak u diváků vyvolávají například husí kůži či mravenčení kolem hlavy a páteře.

Videa jsou založená především na příjemném zvuku, obraz se pak zaměřuje na konkrétní činnost nebo člověka, který mluví, nejčastěji na mladou ženu. Podle odborníků mohou za zálibu v těchto zvucích vzpomínky na dětství nebo jiné příjemné chvíle. Fenoménu si všimlo mnoho youtuberů, kteří se ve videích zaměřují především na zvukovou stopu. (…)

Zvukové experimenty i v Česku

Pojem ASMR neboli autonomní smyslově-meridiánová reakce byl ustaven v roce 2010. Hlavním cílem ASMR videí je kromě navození příjemných pocitů také odbourání stresu a nespavosti.

Hru s tichými zvuky zkoušely již dříve některé umělkyně a hudebnice, například Holly Herndonová. V Česku patří k nejznámějším tvůrkyním těchto sugestivních videí studentka psychologie Denisa Vondrušková, která je uveřejňuje na YouTube pod přezdívkou Deni ASMRCZ.

Do zvukového experimentu se pustil také Český rozhlas Vltava, který natočil rozhlasové hry v binaurálním zvuku. Veškeré hlasy a zvuky tak posluchač slyší prostorově a plasticky.

Rozhlas již před měsícem zveřejnil hororový příběh Miloše Urbana a na tento týden odvysílal úplně první rozhlasovou hru v tomto formátu, Spánkové křídlo Adelaide Carpenterové od Kathariny Schmittové.

Lit.: Mazáková, Marika: Zveme vás do vltavské Audiozóny na Pražském Quadriennale. In web ČRo 3 Vltava, 6. červen 2019 (článek). – Cit.: Začala největší mezinárodní přehlídka divadla a scénografie Pražské Quadriennale. Ve vltavské Audiozóně je pro vás připraven bohatý program, jehož dominantou je uvedení  binaurálně natočené rozhlasové hry Spánkové křídlo Adelaide Carpenterové.

Virtuální realita pro vaše uši
Každý den, 10:00–18:00 v Audiozóně
Se zcela speciálním prostorovým zvukem pracuje rozhlasová hra, kterou Český rozhlas Vltava uvede na Pražském Quadriennale. Spánkové křídlo Adelaide Carpenterové je první čistě binaurální inscenace a k poslechu bude po dobu celého festivalu v audiozóně Vltavy v centrální hale Průmyslového paláce. Zvuky a hlasy vás obklopí ze všech stran, uslyšíte je prostorově a plasticky díky audiolehátkům, která stejně jako celou scénu navrhl designér Petr Fiala.

Živé vysílání pořadu ArtCafé
7. června, 16:05–18:00 v Audiozóně
Veronika Štefanová si do ArtCafé pozve uměleckou ředitelku festivalu Markétu Fantovou, světelnou designérku Pavlu Beranovou a kurátora české expozice Iva Kristiána Kubáka.

Diskuse s tvůrci binaurální hry
15. června, 14:00–15:00
Přijde režisérka Katharina Schmitt, dramaturgyně Kateřina Rathouská a zvukový designér Michal Rataj. Moderuje Klára Fleyberková.

Spánkové křídlo Adelaide Carpenterové napsala a režírovala německá autorka působící také v České republice Katharina Schmitt a je natočené unikátní technikou: binaurálně. Veškeré hlasy a zvuky tak uslyšíte prostorově a plasticky. Ale pozor – jedině když si hru poslechnete se sluchátky!

„Už delší dobu jsem měla v plánu napsat text o stárnutí,“ říká Katharina Schmitt. „Zajímá mě, co pro naši mládím posedlou společnost znamená skutečnost, že se populace dožívá čím dál tím vyššího věku. Jak definujeme stáří? Pokud se dá zastavit, co potom s časem, který lidé získají navíc? A jaké jsou emocionální potřeby starých těl, kdo by se o ně měl starat?“

Inscenace se odehrává se v roce 2077. „Hlavní postavou je pacient gerontologického ústavu. Název inspirovali slavný britský gerontolog Aubrey de Grey a jeho bývalá manželka Adelaide Carpenterová. De Grey nepovažuje stárnutí za přirozený proces, nýbrž za nemoc, která se dá zastavit. O devatenáct let starší bioložka Carpenterová byla důvodem, proč se začal jako mladý vědec zabývat gerontologií. Oddělení fiktivního ústavu je pojmenováno po ní,“ upřesňuje Katharina Schmitt.

Lit.: Mišková, Gabriela: Binaurální intimita. In Divadelní noviny, 24. 6. 2019 (recenze). – Cit.:  Sedím se zavřenýma očima se sluchátky na uších a slyším, co jsem nikdy neslyšela. Musím otevřít oči a ohlédnout se. Zvuková autenticita a sugesce jsou tak silné, že cítím fyzickou přítomnost herce u sebe v pokoji. Hlas mě obchází, slyším zcela zřetelně, jak velký oblouk kolem mě dělá a do jaké vzdálenosti mizí. Poprvé poslouchám rozhlasovou hru natočenou binaurální metodou.

Hra Spánkové křídlo Adelaide Carpenterové německo-české divadelní režisérky a dramatičky Kathariny Schmitt byla natočena ve studiu Českého rozhlasu jak v klasické stereofonní, tak v dosud málo používané binaurální verzi. Posluchači mohli zaznamenat tuto metodu už letos v únoru při poslechu dramatizace povídky Miloše Urbana To strašný kouzlo podzimu v režii Natálie Deákové. Na rozdíl od ní je ale Spánkové křídlo natočené binaurálním způsobem celé, za silné podpory hudebně-zvukové kompozice sound designéra a hudebního skladatele Michala Rataje.

Binaurální nahrávání zvuku je metoda, pomocí které lze zachytit 3D zvuk ve vysoké kvalitě. Speciálně vytvořený mikrofon s anatomií lidské hlavy dokáže imitovat funkci lidských uší a zaznamenává zvuk tak, jak bychom ho v daném prostředí reálně slyšeli. Dlouhou dobu byla tato metoda s kořeny ve dvacátých letech minulého století přehlížena, především proto, že je technicky a finančně náročná. Nyní se k ní vracejí tvůrci virtuální reality a 3D filmů. Zvuky přicházející do levého a pravého ucha se nepatrně liší, což je naprosto klíčové pro orientaci v prostoru. Pokud je zvuk, který slyšíme, v souladu s geometrickým uspořádáním prostoru, automaticky víme, kde se konkrétní objekty nacházejí. A to i přesto, že je nevidíme. Tak proto mé hledání herců po pokoji…

Kromě málo užívané, přesto výrazné technologie nahrávání v sobě text Kathariny Schmitt spojuje ještě další dva důležité fenomény současnosti: prodlužování délky života a nové technologie zasahující do lidské intimity. Hra posluchače přenáší do budoucnosti, do doby, kdy stárnutí není nutným procesem, ale je chápáno jako anomálie, kterou lze účinně brzdit, či dokonce zastavit.

Slyšíme muže, pacienta gerontologického ústavu, který se pokouší usnout. Stářím a únavou obtěžkaný hlas Rostislava Nováka st., hlas zatížený samotou a stereotypem, nás utvrzuje, že poklidné usínání s úlevným vydechnutím po končícím dnu je pro něj těžko dosažitelným cílem. Když k usnutí nestačí už ani vzpomínky na vřelé objetí matky, její vůni a šustění peřin, nabízí se odlidštěná neosobní pomoc takzvaných ASMR videí (Autonomous Sensory Meridian Response – samostatná smyslově meridiánová reakce: skutečný, dosud exaktně nepopsaný jev, který navozuje příjemné uvolňující pocity s cílem meditovat, relaxovat anebo lépe usínat). Muž, jehož proces usínání po celou hru sledujeme, se podobně jako miliony lidí na celém světě oddává na svém počítači sledování ASMR videa či nahrávce obdobné, blíže nespecifikované technologie. Podobných videí můžeme na kanálu YouTube najít stovky, ba tisíce. Obvykle obsahují ve zvukové stopě různé uklidňující zvuky šepotů, šustění, broukání či konejšení. Obrazově jsou doprovázeny barevnými abstrakcemi, různými monotónními výjevy či – nejčastěji – šeptajícími vnadnými dívkami. I k našemu muži něžně promlouvá mladá žena s cílem ukolébat jej a dopřát mu tolik potřebný odpočinek.

Muž svoji virtuální průvodkyni spánkem zná. Její hlas slyšel už mnohokrát. Pokaždé stejně, stále dokola. Opakuje její slova společně s ní. Mezi nimi tak vzniká cosi – zdánlivě – důvěrného. Hlas herečky Terezy Dočkalové doslova hladí, podmanivě „pečuje“ o každou vteřinu směřující k vytouženému spánku. A muž se zoufale snaží navázat kontakt – dialog, který není a nikdy nebude možný. Jímavý ženský hlas, ač virtuální, se muži stává intimní partnerkou.

Právě binaurální technologie napomáhá tomuto pocitu ideálně. Žádnou jinou dosud známou technologií by se nepodařilo tak sugestivně navodit intimní atmosféru. Něžně šeptající hlas je u posluchačova ucha pocitově natolik blízko a je tak autentický, že jeho působení balancuje na hraně erotiky a já si při poslechu začínám připadat nepatřičně. Cítím se jako voyeur v ložnici cizího páru…

Ale o to právě jde. Autorka hry a současně režisérka inscenace Katharina Schmitt přináší do českého rozhlasového prostředí aktuální společenský jev. Hry na současná politická témata, na aktuální kulturní a společenské fenomény se sice v původní české rozhlasové dramatice občas vyskytují (například Terapie tmou z roku 2017), ale běžné nejsou. A téma stárnutí a stáří je ještě více okrajové. Na počátku devadesátých let natočil režisér Josef Henke monologickou hru Antonína Přidala Atentát v přízemí o opuštěné, psychicky rozvrácené starší ženě, která se nenaučila žít v porevolučních poměrech. Motiv stárnutí bychom objevili i v první rozhlasové inscenaci Davida Drábka Koule. Námět umírání a jeho etické aspekty nabídla také hra anglické dramatičky Lindy Marshall Griffiths Širší než nebe a překvapivě rovněž drama pro děti – vyprávění Kláry Vlasákové o setkání se smrtí Valentýnův první den na zemi, obě v režii Petra Mančala. Reakce na společenské a politické aktuální dění se nejvýrazněji projevily v řadě minutových her, za jejichž vznikem stojí dramaturgyně ČRo Kateřina Rathouská. Její zájem o současné téma se promítl i do inscenování Spánkového křídla Adelaide Carpenterové.

Demografické prognózy předpokládají, že v roce 2050 bude v české populaci přes půl milionu lidí starších osmdesáti let, z nichž kolem dvě stě tisíc ve věku nad devadesát let. Takový stav nutně změní společenské upořádání. Zatímco rozhlasoví dokumentaristé natočili řadu dokumentů se seniorskou problematikou, hra Spánkové křídlo Adelaide Carpenterové je první, která konkrétně upozorňuje na starého člověka v dnešním světě. Na konkrétním výseku z jednoho života zprostředkovává jeho pocity a potřeby. Ve spánkovém křídle dost možná leží stovky gerontologických pacientů s přiměřeným zdravím, ale pochybnou kvalitou života, které večer co večer uspává totožný „líbezný“ hlas. Stejně dobře je možné, že tomuto starci je hlas a obsah videa programovaný na míru. Je to možná lehce děsivé, ale dokáže to – na rozdíl od medikamentů – odbourat samotu.

Stanice ČRo Vltava, na níž byla hra v premiéře uvedena 11. června na webu i ve vysílání (navíc ji po celou dobu letošního PQ bylo možno vyslechnout v audio-zóně Českého rozhlasu Vltava), vůbec poprvé navigovala posluchače, aby poslouchali – navzdory svým zvykům – se sluchátky na uších. Posluchači si výjimečně mohou hru stáhnout jak ve stereo, tak v binaurální verzi. Těm, kdo si ji chtějí vyslechnout, vzkazuju: Inscenace rozhodně neuspává. Nechá vás po celý čas bdít s postupně se vynořujícími otázkami, jak jednou naložíte s vlastní samotou a osamělostí, jak naložíte se stářím svých blízkých.