Muž, po kterém jdou (1963)

Přidal: Přemek |

Srpen 18, 2005

Karel Cop. Rozhlasová komedie o lidském strachu a omezenosti, která vznikla roku 1963 na popud článku otištěného v tehdejších Zemědělských novinách. Hudební spolupráce Vladimír Truc. Zvuk Zdeněk Škopán. Technická spolupráce Radislav Nikodém, Marcela Váňová a Vratislav Kuška. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Václav Puchmeltr, účetní (Karel Máj), Marie, jeho žena (Jaroslava Drmlová), Josef, jeho bratr (Lubomír Lipský), pan Lidral (Miroslav Homola), pan Hvížďala (Ivo Gübel), slečna Kanadová (Lída Otáhalová), Olinka (Jitka Frantová), Odrazil, vedoucí kádrové evidence (Zdeněk Dítě), Věruška, jeho sekretářka (Jiřina Jirásková), náměstek (Josef Patočka), úředníci (Oldřich Musil a Vladimír Krška), vypravěč (Jiří Robert Pick) a dívky z Máslosvazu (Jindřiška Preissová, Eliška Ciklová a Eva Konečná).

Natočeno 1963. Obnovená premiéra 21. 11. 1990 (57 min.). Repríza 10. 5. 2015 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 31. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky; 12. 11. 2023 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Vydala Radiotéka, červen 2015 (MP3).

Pozn.: Podle tvrzení pamětníků byly ukázky této hry „předváděny účastníkům politických školení jako závažný příklad ideologické diverze. To zřejmě snímek uchránilo před smazáním.“ (Hynek Pekárek)

Lit.: Hnilička, Přemysl: Co si počít, když po vás jdou? In Týdeník Rozhlas 23/2015 (recenze). Též na Panáčkovi.

Lit.: Venclová, Renata: Karel Cop: Muž, po kterém jdou. Absurdní příběh obyčejného úředníka. In web ČRo 3 Vltava, 31. leden 2021 (článek). – Cit.: Václav Puchmeltr je pilným úředníkem, který se snaží na sebe příliš neupozorňovat. I tak se ale po podniku roznese, že se má dostavit do kádrového oddělení. Co tam na něj asi mají? Hra Karla Copa z roku 1963 rozkrývá, k jakým úvahám a činům dovede člověka obava ze ztráty zaměstnání a strach z úřední moci. (…)

Nedělní reprízou ve vltavské řadě Hra pro pamětníky připomínáme nejen režijní mistrovství Jiřího Horčičky, ale také dramaturgický přínos Jaromíra Ptáčka, který v šedesátých letech připravil pro vysílání tři rozhlasové texty filmového scenáristy a dramaturga Karla Copa. Zatímco prvotina Dobří lidé ještě žijí (opatřená podtitulem „hra pro hodné posluchače“) se nezachovala, dvě další komedie Hodiny a Muž, po kterém jdou se zařadily k tomu nejlepšímu, co v komediálním žánru rozhlasový archiv nabízí. Obě měly premiéru v roce 1963, obě se později dočkaly úspěšného zahraničního nastudování, inscenace Muže, po kterém jdou získala hlavní cenu na rozhlasové Žatvě a autor obdržel Cenu kritiky za rok 1963.

Ne každá komedie dokáže podat téma strachu s takovým smyslem pro humor a groteskní nadsázku jako hry Karla Copa. Pavel Minks

„Obě hry měly kromě jiného společné téma. Téma strachu jedince, který je každodenně vystaven tlaku odlidšťujícího se systému a jeho nesmyslným rituálům. …Je to námět nadčasovější a univerzálnější, než bychom si možná přáli – strach je přece od nepaměti jedním ze základních lidských prožitků a zkušeností. Ovšem ne každá komedie dokáže toto vážné téma podat s takovým smyslem pro humor a groteskní nadsázku jako hry Karla Copa,“ uvedl dramaturg Pavel Minks v Rozhlasovém týdeníku z 29. srpna 1994.

Hlavní hrdina Copovy komedie Muž, po kterém jdou – Václav Puchmeltr – opravdu není strachu ušetřen. Patří totiž k úřednickému stavu, což v časech budování socialismu, kdy se nade vše cení manuální práce, není žádné terno. Pracuje jako vedoucí účtárny podniku Máslosvaz a jeho životním krédem proto je nijak na sebe neupozorňovat. Přesto se v podniku rozšíří zpráva, že si náměstek vyžádal z kádrového oddělení jeho osobní materiály. Co v nich hledá? A proč? To Puchmeltrovi samozřejmě nikdo z nadřízených jasně neřekne. Nebohý úřadník se tak zaplétá do sítě vlastních dohadů a podniká řadu vstřícných kroků, kterými však situaci spíš komplikuje…

Z početného hereckého obsazení, které shromáždil Jiří Horčička, jmenujme Karla Máje v hlavní roli, Lubomíra Lipského jako jeho bratra Josefa, Jaroslavu Drmlovou jako Puchmeltrovu manželku zmítanou existenčními obavami a také Jiřinu Jiráskovou v roli nakažlivě ráčkující sekretářky kádrového oddělení.

Lit.: anonym: Karel Cop: Muž, po kterém jdou. In web ČRo 2 Praha, květen 2015 (anotace). – Cit.: Absurdní příběh obyčejného úředníka, který se snažil na sebe příliš neupozorňovat. Hra z roku 1963 trefně komentuje i současnost. Mimo jiné s Jiřinou Jiráskovou.

Václav Puchmeltr je pilným úředníkem: 8 hodin denně poctivě pracuje, chodí do průvodů, je členem pěveckého sboru Šumava.Vede zkrátka spořádaný život. I tak se ale po podniku roznese, že se má dostavit do kádorvého oddělení.

Co tam na něj asi mají? A co způsobí taková fáma v podniku, a co doma? Hra rozkrývá, k jakým úvahám a činům dovede člověka obava ze ztráty zaměstnání a strach z úřední moci. A co všechno je ochotný udělat, aby to neměl u svých nadřízených polepené.

Lit.: Ambrož, Michal: Muž, po kterém jdou. In: Zemědělské noviny, 27. 11. 1990.

Ref.: Divadelní noviny, roč. 6, č. 24.

Lit.: -zb- (= Bidlo, Zdeněk): Rozhlas: Muž, po kterém jdou. In Večerní Praha 115 (2501), 18. 5. 1963, s. 5 (recenze).