Slabé odpolední slunce (1977, 2021)

Přidal: Přemek |

Srpen 8, 2006

Karel Steigerwald. Rozhlasová hra – dialog profesora se svým studentem. Natáčecí technik Hana Jírová. Asistentka režie Anna Halbichová. Zvukový mistr Jitka Borkovcová. Hudební spolupráce Iva Valentová. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Josef Červinka.

Osoby a obsazení: profesor (Karel Höger), Bek (Bohumil Švarc).

Natočeno 1977. Obnovená premiéra 24. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 47 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Vydala Radiotéka, březen 2021 (MP3; CR.ES.2021.70).

Pozn.: Ukázka v pořadu Fonogramy – Bohumil Švarc slaví osmdesátku. Hra byla v ČRo smazána, zachovala se v kopii v archívu herce B. Švarce. Podle něj to byla poslední rozhlasová role Karla Högra. – Delší úryvek v pořadu Páteční večer (17. 10. 2008)

Lit.: Tomáš, Jiří: Rozhlasová hra mladých autorů. In Literární měsíčník 8/1977, příloha Dílna, č. 8, s. 158-159 (článek).

Lit.: Čípek, Martin: Život nejde obelhat. Zapomenutý rozhlasový dialog Karla Steigerwalda. In Panáček v říši mluveného slova, 7. 2. 2021 (článek).

Lit.: Venclová, Renata: Karel Steigerwald: Slabé odpolední slunce. Karel Höger v jedné ze svých posledních rozhlasových rolí. In web ČRo 3 Vltava, 24. leden 2021 (článek). – Cit.: Jakou podobu má životní úspěch? A podle čeho poznat, jestli jsme ho dosáhli, nebo jsme napřeli síly špatným směrem? To jsou otázky, které klade svým hrdinům dramatik, scenárista a novinář Karel Steigerwald v rozhlasové hře Slabé odpolední slunce z roku 1976. Vytvořil v ní dvě výrazné příležitosti pro herce dvou generací, v režii Josefa Červinky se jich zhostili Bohumil Švarc a Karel Höger. (…)

Po letech života v západním Německu přijíždí nakrátko domů, do východní části Berlína, populární televizní a estrádní herec Günter Beck a při té příležitosti navštíví také svého bývalého profesora z gymnázia. Doufá, že úspěch, kterého dosáhl, osamělého penzistu ohromí. Kdo ví, možná se profesor Werner zpětně i zastydí, že ho kdysi nechal propadnout. Jenže jak čas běží, pocit triumfu se vytrácí. Vypadá to, že životní bilance nakonec nebude tak slavná, jak se zpočátku zdálo.

Osud rozhlasové inscenace, která pro svoje dobově poplatné – zřetelně protiemigrantské – vyznění nebyla po listopadu 89 reprízovaná, byl zajímavý. Vznikla v časech, kdy se její autor snažil normalizačním vyšším místům demonstrovat svou loajalitu (následně i podpisem Anticharty). Přesto, když Karel Steigerwald po roce 1979 upadl v nemilost režimu, musel odejít z Filmového studia Barrandov i zmizet ze záhlaví scénářů a článků, byla inscenace smazána. Našla se až zásluhou Bohumila Švarce, který si její kopii uschoval.

I přes nepřeslechnutelně tendenční nakládání s historickými skutečnostmi stojí za to si Slabé odpolední slunce poslechnout. Podle Bohumila Švarce byla totiž postava německého profesora na penzi jednou z posledních rozhlasových rolí Karla Högera, ne-li vůbec tou poslední.